Jaké to je, když lásku nikdo nevrací? Tohle pozná na vlastní kůži Jane!
Prosím zanechte komentář. Moc děkuju
14.12.2009 (20:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3050×
Když jsem odcházela z hlavního sálu a mířila si to k Lefremu do pokoje vůbec jsem nepospíchala… Šla jsem normálním krokem, abych měla dost času přemýšlet, jak mu řeknu pro něj „Špatnou zprávu!“
Byla jsem skoro u pokoje, když mi do cesty vstoupil Alec.
„Co se děje Alecu?“ zeptala jsem se ho trochu vyděšeně.
„Jane, nechoď tam,“ varoval mě před Lefrem?
„Proč?“
„Nemá moc dobrou náladu. Ví, kam jsi odjela a proč.“
„No tak je na čase mu říct pravdu!“ podívala jsem se mu do očí a pohladila ho po tváři.
Mám Aleca ráda. Občas udělá nějakou kravinu, za kterou se pak strašně dlouho omlouvá. Ale za tohle mu budu vděčná. Ale do toho mu nic nebylo.
„Alecu děkuju, ale tohle si musím vyřídit sama!“
„Jak myslíš!“ a odešel se znovu bavit do hlavní místnosti.
Po tomhle rozhovoru jsem sama nevěděla, jestli mám jít do jeho pokoje. Ale tohle jsem musela udělat. Jinak by ho Bella klidně zabila a to nesmím dopustit. Při mém přemýšlení jsem se zastavila přímo proti jeho dveřím.
Probírala jsem dvě možnosti. Ta první zaklepat a všechno mu říct nebo druhá možnost byla nezaklepat a dobrovolně ho poslat na smrt z rukou Belly. Při té druhé myšlence jsem pohodila hlavou a tu druhou možnost zamítla.
Zaklepala jsem.
„Dále,“ zavolal z pokoje.
„Lee to jsem já. Můžu dál?“ pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Nikoho jsem neviděla.
„Jane. Pojď!“ zněl opravdu tak naštvaně.
„Kde jsi?“
„Hned jsem tam! Sedni si,“ šla jsem dovnitř zavřela dveře a pak si sedla na křeslo.
Během pár minut přišel jen v ručníku. Měl tak krásně vypracované tělo. Kdyby bylo po mém nikdy od něj neodejdu! Ale vzhledem k tomu že ví, kam jsem jela to co je mezi námi je minulostí.
„Jak ses měla?“ ironie. Jak já ji u něj nesnáším.
„Skvěle. Proč?“
„Nechtěla bys mi něco říct?“
„Ani ne!“ odsekla jsem.
„Jane! Co jsi dělala u Isabelly?“
„Jak o tom kruci víš?“
„Víš moc dobře, že se mezi upíry nic neutají!“ a měl pravdu. Ani náš vztah nebyl naše soukromá věc ale hodně veřejná záležitost.
„Byla jsem si sní promluvit. Chtěla jsem vědět, jak na tom vy dva jste. Kdyby to bylo vážné šla bych z cesty! Ale po tomhle nemusím.“
„Jak to myslíš, že nemusíš?“
„No Bella.“
„Ty jí tak neříkej!“
„Nebudu se tě ptát, jak mám říkat Iss. Tobě do toho nic není. Myslím, že bys měl teď moc dobře poslouchat, co ti řeknu!“ pohrozila jsem mu a ukázala, ať si sedne.
„Lee. Nevím jak to říct ale Bella s Edwardem,“ než jsem stačila doříct větu skočil mi do řeči.
„Bella s Edwardem není!“
„Ale ano je! A přestaň mi skákat do řeči laskavě.“
„Bella s Edwardem jsou zase spolu. Mimochodem Iss ti vzkazuje, ať se nevracíš. Jestli tě jen zahlédne, zabije tě.“
„Děláš si ze mě srandu nebo co?“
„Ne nedělám. Klidně ji zavolej, řekne ti to samé co teď já!“
Sledovala jsem ho každou vteřinu, co udělá. Ale nebylo na něm vidět vůbec nic. Žádná reakce na to že Bella je zase s Edwardem. Ani jak se to stalo. Prostě nic! V jeho tváři nebyl žádný výraz ani známka obyčejného citu. Nechápala jsem ho. Věděla jsem jen jednu jedinou věc a to že ho miluju a jsem schopná kvůli němu i zabít. Kohokoliv a jakkoliv…
„Lee musíš mi věřit. Nesmíš se do Jacksonvillu vrátit. Nechci tě ztratit,“ vzala jsem jeho hlavu do mých dlaní a přinutila ho podívat se mi do očí.
„Jane co to děláš?“
„Chci tě. Milovala jsem tě, miluju tě a milovat tě budu! Dokážeš to pochopit?“ bylo ticho neodpověděl.
Koukal mi do očí, ale duchem byl nepřítomný. Teď jsem sledovala jeho pocity v očích. Bylo jich tam tolik, že jsem je nestačila ani postřehnout a rozpoznat jaký to je. V tu chvíli jsem nevěděla, jak na tom vůbec jsem.
„Lee odpověz mi něco!“prosila jsem ho skoro na kolenou.
„Co ti mám na to říct? Že tě nemiluju a nikdy nebudu? To chceš slyšet?“ skoro na mě řval.
Kdybych mohla tak se rozbrečím! Tohle mi opravdu ubližovalo. A já, byla schopná dát za tohohle upíra klidně život a bojovat proti Belle. I když měla právo se na něj takhle zlobit. Skutečně jsem byla v háji a nevěděla jak dál! Pustila jsem mu hlavu z dlaní, které ho svíraly, a odešla ke dveřím. Doufala jsem, že mě zastaví a bude chtít, ať zůstanu.
„Lee?“ promluvila jsem otočená ke dveřím.
Bylo ticho! Tak hnusné, až mi z toho bylo mdlo. Otočila jsem se a viděla Lefreho jak někam doslova zírá. Byl totálně mimo sebe. Nemusela jsem ani přemýšlet kde je. To jsem náhodou věděla na 100%. Jak to bude s námi dál?
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Isabella 10. Díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!