Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabela maria swan Volturi-4 kapitola

02.05.2009 (22:00) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3443×

4.Kapitola- Vysvětlení          z pohledu Edwarda

PÁTEK

Byl den jako každý jiný už od pondělí se šuškalo že má přijet nová studentka z Evropy. Po škole jsme jeli domů Alice si plánovala že pojedou nakupovat do Olympie a Rose s radostí kývla. Když odjeli byla doma pěkná nuda tak jsem se šel projít po okolí chodil jsem takhle protože když jsem se vrátil domů už byly doma Alice s Rose a se zděšením v očích.

„Co se stalo" zeptal sem se a Alice mi přehrála co se stalo.

Dívka opatrně vcházící do obchodu se spodním prádlem a trošku ostražitě se rozhlíží dívala se po prádle a když viděla Alici jak se tam s radostí přehrabuje tak se ušklíbla nakonec došla k polici s jiným prádlem a začala se rozhlížet prádle nakonec něco našla šla si to vyzkoušet nakonec vylezla z kabinky s úsměvem na tváři ale stále ostražitě pokukovala po Alici a Rose. Stoupla si do fronty přišla na řadu vytáhla zlatou kreditku Alice na ni civí nakonec prodavačka dívku osloví:

„Děkujeme za návštěvu slečno Volturiová.Přijďte zas" Alice s Rose stuhli dívka se na ně koukla vzala si kreditku a utekla. Než Alice s Rose zaplatili a vyběhli z obchodu už dívka jela pryč v modrozeleném autě nějaké neznáme značky.

„Takže tu máme Volturiovou, co s tím budeme dělat?" zeptal jsem se.

„Nevypadalo to že se s námi chce prát tak snad budeme mít štěstí a objeví se v pondělí ve škole!"řekla Alice.

„Štěstí?" zeptal jsem se jí s udivem.Jen protočila oči a odešla s věcmi do pokoje.

Sobota

Ráno se přiřítila Alice a zeptala se jestli nejdeme na lov všichni sme kývli tak jsme běželi hluboko do lesa kde jsem ulovil dvě pumy a jednu srnu pak jsem běžel z ostatníma cestou jsem se zastavil na nějaké mýtině kde byly z kmenů stromu poskládaný překážky na skákání pro koně. Také jsem tu cítil dva pachy jeden zvířecí a druhý hodně zvláštní jako rozkvetlá louka květin smíchaná s jahodami. Tak jsem běžel dál a přemýšlel o té druhé vůni a přitm jsem narazil na Emmeta dráždícího medvěda .

„To je macek co brácha takovýho si nikdy neskolil viď?" pochechtával se Emmet. Já potom zachytil dusot čtyř noh a dvě vyrovnaný dýchání. Běžel jsem tam kde jsem je slyšel a zase nic jen zase dva pachy zvířecí a květinová louka s jahodami.

Potom jsem běžel za Carlislem a řekl jsem mu co jsem objevil.

„Carlisle musím s tebou mluvit."řekl jsem mu když jsem ne něj narazil

„Edwarde dějě se něco?"zeptal se s obavami v hlase.

„Ano děje narazil jsem na nějakou stopu která nepatří zvířeti, lidem ani upírům.!" Řekl jsem mu na jeden nádech.

‚Vážně tak mi ji pojď ukázat' pomyslel si a mi jsme vyrazily z domu dovedl jsem ho na mýtinku s překážkami co tam stále stáli.

„Ano máš pravdu takovou vůni jsem ještě nikdy necítil." Řekl mi Carlisle.

„A ještě jsem na ni narazil když jsme lovily kousek od Emmeta chceš tam taky zajít?" zeptal jsem se ho i když stejně jsem už věděl že tam bude chtít jít ne podle myšlenek ale jen proto že ho moc dobře znám když může rozluštit nějakou zvláštní věc tak kývne na cokoliv.

A taky že ano.tak jsem ho zaved na to místo.

„Edwarde je tu pachová stopa pojď půjdeme po ní." Teď jsem zase kývnul já ale jak jsme běželi tak se stopa najednou stratila.

„Carlisle už ji nikde necitim ty jo?"zeptal jsem se

„Já také ne ale podívej stopy kopit půjdeme po nich a uvidíme."řekl zase sem kývnul a běželi jsme až jsme doběhli k malému domku který měl dvě patra byl bílí jako náš na jedné straně byl prosklený a ukazoval na nádherný západ slunce,koňskému výběhu, lesa a jezera.

„Cítíš to ten pach?"zeptal jsem se Carlisla. Kývnul a pomyslel si ‚Půjdeme zjistit kdo tu bydlí?' kývnul jsem a došel ke dveřím ta nádherná vůňe byla okouzlující zaklepaly jsem ale nikdo neodpovídal tak jsme vyšli dovnitř byl to nádherně zařízený prostor všude byla zlatá,červená a bílá. ‚Takovéhle barvy mají Volturiovy ve vyšší třídě' pomyslel si sám pro sebe. V patře jsme slyšeli tlouct srdce a klidné dýchání.

„Slyšíš to? To třepetání? " zeptal jsem se ho.

„ Dost neobvyklé třepetání půjdeme se tam podívat?" zeptal se mě já jsem jen na to kývl. Tak jsme upíří rychlostí a neslyšně vyběhly nahoru ta vůňe tady byla nejintenzivnější. Pomalu jsem otevřel a zůstal jsem, ležela tam dívka s hnědými vlasy, ta co Alice a Rose viděli v obchodě Volturiová. Koukal jsem na ni oněměný užasem a sledoval jak spí. A teď mi to došlo já jsem se zamiloval. Moji krásnou chvilku mi až vyrušily myšlenky Carlisle ‚Edwarde musíme jít než se probere' opět sem kývnul i když nerad odešel jsem. Když jsme přišly domů tak se na nás všichni dívaly a ptali se kde jsme byli.Tak jsem začal.

„Když jsme byli na lovu tak jsem našel malou mítinku na ní poskládané kmeny stromů jako překážky pro koně a ucítil jsem tam neznámí pach který jsem ještě nikdy předtím necítil. A tak jsem pokračoval dál až jsem potkal Emmeta jak si hraje s medvědem a pak jsem slyšel dupot koňských kopyt a třepotání a znovu ten pach. Tak jsem šel za Carlislem a šli jsme po tom pachu nejdřív jsme byli na mýtině a pak jsme šli po tom pachu co byl kousek od Emmeta po několika kilometrech náhle skončil ale my jsme šli dál podle stop kopyt a došli jsme k jednomu domku uprostřed jiné mítinky. Měl dvě patra,stáj, výběh pro koně, jezero, les a nádherný výhled na západ slunce. A pak jsme ucítili zase ten pach a šli jsme do domu ale nejdřív jsme zaklepali a pak jsme vešli dovnitř vše bylo sladěno ve zlaté,červené a bílé. Pak jsme slyšeli třepotání a dýchání tak jsme šli nahoru a tam byla tam dívka ta Volturiová co před vámi utekla." Zakončil jsem. Carlisle ještě říkal že ty barvy co tam byli jsou pro vyšší vrstvu Volturiu takže to je někdo hodně významný.

Neděle

Další den se strašně táhnul furt jsem musel myslet na tu Volturiovou byla tak překrásná ale nebyla upír ten nemůže spát ale zase není člověk to by tam nemohla vyskládat ty klády na mýtině a ta rychlost jejího srdce. Toto mi vrtalo hlavou celý den.

Pondělí

Konečně je tady pondělí ráno jsem zalezl do sprchy a převlíkl do čistého a šel jsem do auta a musel jsem furt přemýšlet o té dívce.

Když jsme přijeli ke škole tak tam stálo modrozelené auto neznámé značky jako měla ta dívka. Její vůně tu taky byla a vedla směrem k přijímací budově.Když dívka vyšla mi jsme ještě seděli v autech ona se dívala na rozvrh a do plánku školy. Když procházela kolem nás usmívala tak jsme vylezli hned jak nás uviděla usměv ji zmizel z tváře a tvářila se vážně a soustředěně. Pak to vzala co nejrychleji do školní budovy. Každý z mích sourozenců se na ni díval jak odchází rychle ke škole. Slyšel jsem jejich myšlenky Jasper : ‚Doufám že nikoho z nás nenapadne' Emmet ‚Tak malá a už byla u Volturiu chudinka' to bych od něj nečekal. Rosalie jako vždy ‚Hmm, moc hezká není na to že je Volturiová' Alice ‚Se nás asi bojí to je mi líto,ale já ji chápu já být taky tak daleko od domova taky bych sem se bála kdyby se tu objevilo sedm upírů' . Tak jsem si vyslechl myšlenky sourozenců a šel jsem na hodinu měl jsem biologii. Když zazvonilo vešel do třídy profesor a za ním ta Volturiová. Ta mu dala lísteček na podepsání dostala učebnice a volné místo vedle mě. Když si sedala tak se na mě ani nepodívala a radši si sedla a soustředila se na něco a potom mě něco jako tlaková zeď držela od ní. To musí být její dar pomyslel jsem si ale potom jsem uslyšel myšlenky ostatních jenom jí ne. Holky si myslely něco toho typu ‚Ta je ale blbá já sedět vedle Edwarda tak zněj nespustím oči' zrovna jsem viděl jak se ušklíbla a zavrtěla hlavou jako kdyby slyšela co si ostatní myslí. Zazvonilo najednou se na ni otočil Eric a řekl

„Ahoj já jsem Eric a nechtěla bys někdy ukázat město?Kde máš další hodinu mohu tě doprovodit a spolu ji najit." Vypadala že se rozmýšlí co říct ale nakonec mu řekla.

„Ahoj já jsem Bella promiň na tu prohlídku města nemůžu mám dost věcí na zařizování a další hodina mám angličtinu v učebně 6 a děkuju já bych jí asi sama těžko našla." A usmála se na. Něj s těmi na zařizování asi myslela zrovna situaci ve které se asi nachází jak ona tak mi. Erik zalapal po dechu a myslel si ‚taje tak krásná když se směje a ještě k tomu na mě ahhh, ale kdyby na ni ten Cullen konečně přestal tak civět.' pak se zvedli a odešli spolu na další hodinu tentokrát seděla s Alicí. Viděl jsem jak se Bella celou hodinu soustředila a když si Alice začala hrát s myšlenkami typu ‚co tady dělá Volturiová' a ‚to nás nechal Aro ten zmetek sledovat' a při slově zmetek se Bella pevně chytla za lavici aby po ní nevystartovala ale jak to mohla slyšet vždyť si to Alice jenom myslela. V tom mě to trklo ona čte myšlenky. Další hodinu měla španělštinu s Angelou.Ta se s ní spřátelila. Další hodinu měla s Jasprem a ten měl taky myšlenky typu ‚co tu dělá Volturiová' a ‚proč přijela zrovna do Forks' a ‚co je vůbec zač když ji nikdy u Volturiu neviděl.' Potom jí Angela pozvala aby si na obědě sedla k nim. Bella si koupila salát a sodovku- ‚Cože ona jí?' pomyslel jsem si- a sedla si k nim ke stolu a Angela ji postupně představila všechny. Potom jsme vstoupili do jídelny mi. Oči mých sourozenců směřovali hned na ni a na její skoro dojedený tác se salátem. Alice si myslela ‚cože ona jí?a to jí to chutná?' Jasper si myslel něco podobného ‚cože ona jí a dokonce jí to i chutná něco s ní není v pořádku' Emmet si zase myslel ‚chtělbych jí pak vidět jak to dostává ven její výraz' tomu se zasmála že jsme se na ni všichni otočily a ona si to všimla. A Rose jako vždy ‚není moc hezká teda není hezčí než já.' při těch slovech protočila a já se ušklíbnul a strašně si přál abych věděl na co myslí. Po obědě jsme se rozešli zase do tříd Bella měla hodinu fyziky s Rose ta jí nevěnovala pozornost.A potom měla hodinu kreslení s Emmetem.

Přišla k němu. Emmet se na ni otočil a řekl.

„Ahoj já jsem Emmet"řekl s usměvem a ona se pousmála a řekla.

„Ahoj já jsem Bella."a pak už na ni nepromluvil já kdybych    na ni mohl promluvit tak bych to udělal.Když skončila hodina tak šla ještě do přijímací budovy a mi se mezitím pokusíme si sní promluvit. Seděli jsme uvnitř aut a když vylezla ze dveří přijímací budovy když šla okolo nás tak ji Emmet zaterasil cestu.

„Co chcete" vyjela na nás bylo vidět že nemá dobrou náladu. Jasper se k ní snažil poslat vlny klidu ale nic se nedělo.

„Chceme si s tebou promluvit" řekl Jasper tak uklidňujícím hlasem že jsem doufal že to pomůže ale nic se nedělo

„Nemám zájem. Nic vám neudělám takže když dovolíš Emmete ráda bych jela domů"  řekla nám tak rozzlobeným a rozkazovačným hlasem až sem se divil jasper si pomyslel ‚tón aristokratů'.

„Proč jsi tu?" zeptal jsem se.

„Studuju copak to se nesmý?" odsekla trochu sarkasticky.Emmet se začal smát.

„Buď zticha Emmete." Sykla na něj tak hrozivě a naštvaně že Emmet v tu ránu přestal. Byla tak roztomilá když se zlobila.

„Teď když dovolíš mi uhni z cesty ať můžu jet domů."  Řekla mu ještě trochu nasupeně

„Ne" odpověděl hned bez zaváhání.

„Emmete nenuť mě to udělat a uhni mi z cesty." Řekla mu a já se bál že když jí neuhne z cesty tak se na něj vrhne.On na ni koukal jak na nějakého cvoka.

„Ne" řekl opět. Pak se natolik rozčílila že koukla na Emmeta a v tu ránu byl Emmet namáčklej na autě.

„Já jsem ti to říkala.Nechte mě laskavě na pokoji jsem tu tři dny a už na mě dotírá pět upírů a to nemluvim o Esme a Carlislovi." Vychrlila najednou ze sebe až jsme se všichni divili jak o nich může vědět a co tři dny ona je tu tři dny? A pak najednou zničeho nic se Emmet odlepil od auta pak se otočila a šla k autu jistým krokem. Když v tom jsem ji chytnul za loket a zeptal se na tu nejblbější otázku jakou jsem kdy moch.

„Jak o nich výš?" ptal jsem se tak trochu vykolejeně. Povzdechla si a podívala se mi do očí měla je nádherně čokoládově hnědé a já měl pocit že se v nich topím. A pak řekla

„Tak přijdtě v pět ke mně je to na druhé straně Forks než bydlíte vy."

„Dobře"řekl jsem jí nejsametověji jak jsem jen mohl pak si nastoupila do auta a rychle odjela domů.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabela maria swan Volturi-4 kapitola: