Je to moje první povídka tak to prosím okomentujte
23.04.2009 (20:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5157×
1.Kapitola- Otec
Ahoj asi bych se měla představit jsem Isabela Maria Swan Volturi. Od mala žiji ve Volteře. Má matka René zemřela při porodu můj otec Aro Volturi se o mě celý život staral se svými bratry Caiem a Marcem. Má matka byla člověk a můj otec upír, oba dva se nesmírně milovali a z jejich vztahu jsem vznikla já. Jsem poloupír. Abych vám to objasnila Volturiovy jsou královská rodina upírů která udržuje pořádek ve světě (samozřejmě co se týče upírů). Někteří upíři mají zvláštní schopnosti říkáme tomu dary. Můj otec má schopnost-někoho se dotkne a zná každou myšlenku každičký nápad jaký ho kdy v životě nebo existenci napadly-já mám taky schopnost ale není jen jedna jsem štít dokážu se ubránit proti každičkému daru jak psychickému tak fyzickému další můj dar je že můžu přebírat dary ostatních upíru už jenom když se objevím v jejich blízkosti. Můj nejoblíbenější je od otce takže přebírání myšlenek, další co mám ráda jsou ty od Aleca a Jane to jsou bratr a sestra který můj otec a strýčkové přeměnili kvůli potenciálu který měli ještě jako lidé. A pak je tu ještě že vycítím instinktivně dar ostatních jak lidí tak upírů. Dnes slavím 17 narozeniny táta mi daroval auto zatím to nejlepší které někdo vymyslel protože se až přehnaně bojí o mé bezpečí prý je celé pancéřové ohnivzdorné a takové ty věci při kterých přes auto může přejet tank a vybuchne atomovka a nic nestane. Od Caia jsem dostala svou první zlatou kredit kartu s vkladem 100 000 eur na útratu za čo chci a od Marca jsem dostala (toho nejnádhernějšího a s nejvíc vyšlechtěnou krví na světě) koně co kdy v mém století existuje. Všem jsem byla za jejich dary moc vděčná a taky jsem dostala jeden extra velký od všech tří. Uspořádali mi narozeninovou oslavu ona to není oslava spíš ples kam pozvali všechnu smetánku a známé které mohli. Byla jsem zrovna ve svém pokoji když mi někdo z nenadání zaklepal na dveře.
„Dále" špitla jsem protože jsem věděla že mě uslyší jako upír. Někdo vešel a já hned poznala kdo to je, byl to Felix.
„Dobrý den princezno Váš otec a jeho bratři si vás žádají v tůním sále" princezno tak mi říkal jenom Felix protože ostatní se mě báli na to se mnou promluvit nebo mi říkaly spíše formálněji jak „paní" a v gardě „velitelko". Ano v gardě Aro mi totiž dal gardu na mou ochranu byli tam dva velmi velcí a zkušení bojovníci já jim říkám „bodyguardi" a pak tu mám další tři také bojovníky ale ty mají dary iluzí,maskování pachu a přes dotyk vysílat elektrické impulzi. Tak jsem šla s Felixem do trůního sálu a tam na mne čekal otec a strýčkové.
„Ahoj tati,strýčkové" pozdravila jsem strýčkové mi na to pokynuli hlavami akorát táta vstal došel ke mně a objal mě tak silně že jsem mu musela říct jestli mě zmáčkne ještě víc tak ze mě bude udušená placka. Potom se odtáhl a já jsem se uchechtla nad jeho výrazem.Potom se nadechl a začal mluvit
„Drahá Isabelo(takhle mě oslovoval když mluvil diplomaticky a taky když mi chtěl říct něco hodně důležitého) jak výš je ti 17 tak si můžeš vybrat jestli chceš tady dál zůstat nebo se odstěhovat." Když to říkal vypadal tak smutně a zoufale.Tak nad tím už jsem přemýšla tak jsem spustila
„Ano tati už sem o tom docela uvažovala a chtěla bych odjet už sem si vybrala i místo jmenuje se Forks." Táta se zatvářil ještě více smutně a sklopil hlavu k zemi já jsem k němu rychle přiběhla a odejmula ho.
„Ale tati nebuď smutný každý den ti budu volat jak se všechno má a jaká je škola. Já vím je to zbytečné abych chodila na střední školu ale chybí mi společnost mého věku a taky bych chtěla vědět jak to na takové střední škole chodí." Řekla jsem odhodlaným hlasem.
„Ale dceruško vždyť je to přes oceán až ve Washingtonu a hodně tam i prší." Argumentoval.
„Já vím to je taky proto že když budeš chtít přijet tak můžeš ven i přes den a ne jen v noci t pak není žádná zábava dívat se po okolí." Řekla jsem mu opět s nadšením a odhodláním a jemu se asi významně ulevilo že ho tam budu chtít vidět.
„Tak dobře ale nezapomeneš mi každý den po škole volat jinak si tam pro tebe přijedu a odvezu si tě spátky!" řekl káravým hlasem ale s pobavením na konci. Tomu jsem se musela zasmát.
„Ano tatínku neboj se o mě já to zvládnu vždyť jsem obzvlášť po tobě."řekla se a zase se zasmála.
Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Isabela Maria Swan Volturi:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!