Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry 8. kapitola

Full mooonn


Internát pro upíry 8. kapitolaAhoj lidičky! Mám tu pro Vás další kapitolu Internátu pro upíry. Doufám že se Vám kapitola bude líbit a že zanecháte nejmíň 20 komentíků. Christina a EdMaDo.

Ťuk, ťuk… Dveře se otevřely a mně spadla brada.

 

Ve dveřích stál Emmett. Na tváři mněl krvavou ránu a na oku si držel mokrou utěrku. Jen co jsem ho spatřila, vyskočila jsem na nohy a hnala se k němu. 

„Co se ti stalo, Emme?“ zeptala jsem se ho ustaraným hlasem. Vzala ho za ruku a dotáhla ho k posteli Ang, na mé stále totiž ležel Edward, a tam jsem ho posadila.

 

„No, víš, jak jsem seděl u stolu s Jassikou?“ zeptal se mně. Na odpověď ale nečekal. Hnedka pokračoval dál. „Přišel k našemu stolu nějakej kluk. Řekl mi, že se kolem ní moc motám, že je prej jeho. Já se ho akorát zeptal, jestli ji má podepsanou, ale on mně odvlekl ven a tam mi normálně flákl. Začali jsme se prát. Od sebe nás oddělil až nějakej učitel se strašně dlouhejma vousama. Připomněl mi Brumbála,“ dokončil svůj dlouhý monolog a podíval se na mně jedním okem. 

„Ten kluk, to byl nejspíš Aaron, její kluk. Ten učitel není Brumbál, nýbrž pan Soukup. Radím ti, nech Jassiku na pokoji. Ona je strašná a stáhne tě na druhou stranu. Má špatný vliv. Všichni, co s ní kamarádí, málem propadli z většiny předmětů.“

 

„Fajn, nechám ji na pokoji. Když ona je ale tak hezká!“ 

„Ale je zadaná,“ připomněla jsem mu.

 

„No jo, no jo.“

 

„Ukaž mi to oko!“ přikázala jsem mu. Nejspíš jsem to řekla moc tvrdým tónem, protože nadskočil a hned tu utěrku sundal. 

Oko mu rámovala velká fialová modřina. Bylo to hodně nateklý a v oku měl prasklý žilky. Myslím, že kdybych ho potkala sama v lese, tak bych se ho i bála. Hororový dojem tomu ještě přidávala rána na tváři. Pomalu mu po tváři stékaly kapky krve právě z ní. Myslíte, že by mu vadilo, kdybych si přinesla skleničku a nechala ji naplnit jeho krví?

 

„No páni! Myslím, že ti to budu muset vydezinfikovat.“ Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Přešla jsem k ledničce a vytáhla z ní šedesáti pěti procentní alkohol. V koupelně jsem vzala vatové tampónky a náplasti. Můj ‚náklad‘ jsem položila na postel vedle Emma. Ten na ty věci jen kulil oči a pak se na mě nechápavě podíval.

 

„No co, dezinfekce,“ řekla jsem mu a přitom pokrčila rameny.

Na vatový tampónek jsem nalila trochu alkoholu a přiložila ho na jeho ranku.

 

Emmett sebou pořádně cukl a začal nadávat: „To bolí jak deset čertů! Vážně by to nešlo bez toho?“ 

„Jo, šlo. Ale zítra bys mohl umřít na otravu krve.“ Já vím… kapánek přeháním.

 

„Bella má pravdu. Jestli v tom máš infekci… no, zítra by mohlo být po tobě a…“ 

„A já si to nechám vydezinfikovat!“ skočil do toho Edwardovi a usmál se na mě.

Nalila jsem tedy další várku alkoholu na tampónek a začala jím potírat Emmettovu tvář. Jen se zašklebil, ale to bylo všechno.

 

„Moc ti to trvá!“ zaječel na mě a vytrhl mi lahev a tampónky z ruky. Nalil na nový tampónek asi tři decky alkoholu – hodně mu toho zůstalo na ruce – a přitiskl si to na tvář, načež začal tancovat po pokoji tanec - který bych nazvala Hula Hula – a zpíval něco v tom smyslu: „Emmettku, to za chvilku přestane, vždyť to není tak strašný!“ 

Takovýhle randál po pokoji dělal asi dvě minuty. Málem mi z toho pukla hlava. Vstala jsem, přešla k Emmettovi, vytrhla mu lahev z ruky a velkými loky vyprázdnila zbylý obsah, což byla asi půlka litrový lahve. Když byla lahev prázdná, hodila jsem ji do koše a znovu posadila Emmetta na postel. Vzala jsem jednu z větších náplastí a nalepila ji na ránu. Na oko jsem mu ještě napatlala chladící mastičku a vykopla ho z pokoje s tím, že si má jít hrát s ostatníma.

 

Jen co se dveře za Emmetem zavřely, byl tu klid. Slyšela jsem Edwardův klidný dech a bušení jeho srdce. Jelikož jsem v sobě měla alkohol a nejspíš mi pěkně táhlo z pusy, přešla jsem do koupelny a pořádně si vydrhla zuby. Dvakrát! Ještě jsem si do pusy nastříkala voňavku, v zápětí jsem ale zjistila, že to byla blbost – voňavka totiž docela hnusně chutná (pozn.autorky: to vím z vlastní zkušenosti :D).  Nakonec jsem si zuby vyčistila ještě jednou a vydala se zpět do teplé náruče Edwarda.

Přitáhl si mně k sobě blíž a přitiskl jeho rty na ty mé. Obkroužila jsem je jazykem a hladově ho políbila. Nenechal se dlouho pobízet a polibek ještě prohloubil. Rukou jsem nahmatala na jeho košili knoflíčky a začala je rozepínat. 

„Myslel jsem, že nechceš…“ nedokončil větu, protože bylo jasný, co tím myslel.

 

„Máš pravdu, nechci, ale to neznamená, že nemůžeš být bez košile. Mělo by být trestný, že chodíš oblečený,“ zašeptala jsem mu do ucha a rozepnula zbytek knoflíčků. Když už košile nedržela při sobě, stáhla jsem mu ji z ramen a poté hodila někam doprostřed místnosti. Rty jsem mu jezdila po krku a Edward hlasitě zasténal. Přetočil si mne pod sebe a začal mi vyhrnovat triko nahoru. Hodila jsem po něm obezřetný kukuč. Rty jen naznačil, ať se nebojím. Nechala jsem to tedy plavat a znovu se zapojila. Rukama jsem ho hladila po zádech a on mi dlaněmi objížděl boky. Všechno by bylo dokonalé, kdyby mi v tu chvíli nezačal zvonit mobil. 

Edward, ač nerad se ode mě odtáhl a rukou zašátral v kapse na mém zadku. Po chvíli vytáhl můj mobil a podal mi ho.

 

„Ano?“ zamumlala jsem do telefonu ještě celá udýchaná. 

„Ehm, ahoj. Tady je Alice Cullenová. Nevíš, kde je Edward?“

 

„Oh, jistě, je tu se mnou. Hned ti ho dám,“ řekla jsem Edwardově sestře a mobil dala Edíkovi. 

Vyjeveně si ode mne mobil vzal a začal do něho mluvit. Měla jsem nastavený hlas na potichu a tak jsem jeho sestře nerozuměla. Asi po pěti minutách mobil típnul a otočil se na mě.

„Zítra nebudu ve škole. Jedu společně s Carlisleem, Emmettem a Alicí do Vancouveru pro nějaké papíry, kvůli přestupu na jinou, na tuhle školu.“

 

„Aha, tak dobře. Kdy se vrátíte?“ 

„Myslím, že kolem pátý ráno bychom tu měli být.“

 

„Fajn,“ zamumlala jsem a začala ho nenasytně líbat. Rukama jsem zajela do jeho kapes na zadku a opatrně ho sevřela. Se smíchem se ode mne odtáhl a řekl: „Já ale musím už jít. Carlisle chce, abych to ještě řekl Nefrčet.“ 

„To ne!“ zaškemrala jsem a objala ho kolem krku. Objetí mi opětoval, ale za chvíli se zvedl, naposledy mně políbil a už byl pryč.

 

Zvedla jsem se z postele, přešla k malé knihovničce a vytáhla si tam učebnici angličtiny. Sice z ní mám jedničku, ale proč se nenaučit něco napřed?           



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Internát pro upíry 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!