Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry 4. kapitola

01.09.2010 (15:45) • christina • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1998×

Pohled znuděný Belly:

Zbytek dne ubíhal strašně pomalu. Nejdříve jsme měli tělocvik. Učitelka nám říkala, že tenhle půl rok budeme dělat tai-chi. Tak si říkám, že ten, kdo vymyslel rozvrh, byl určitě muž. No řekněte, komu by se chtělo cvičit po ránu? Mně teda rozhodně ne. Na začátek to nebylo zrovna nejhorší. Rozhodně tam byla i horší mláďata než já. Aspoň že tak.

Po tělocviku následoval dramaťák. Naprostá nuda. Ještě když máme tak hnusnýho učitele. Furt po mně pokukuje. Ještě že dělám to tai-chi. Aspoň se budu umět bránit. Ta představa, vidět učitele položeného na lopatkách, mi vykouzlila na tváři úsměv a učitel si toho všiml.

„Slečno Swanová?“ zeptal se mě tak sladkým hláskem, že se mi chtělo zvracet.

„Ano?“ zeptala jsem se s naprostým nezájmem v hlase. Jeho úsměv mu zamrzl, když zrentgenoval můj tón hlasu.

„Jaká je odpověď na otázku, kterou jsem položil, slečno Swanová?“ řekl s takovou nenávistí v hlase, až jsem se lekla.

„Jaká byla otázka?“

„Slečna Swanová nedávala pozor?“

„Slečna Swanová byla myslí u rituálu,“ oznámila jsem mu. Nejspíš jsem trochu přestřelila, když jsem to řekla, protože začal rudnout a pak na mě vyštěkl. „Zítra jste po škole, slečno Swanová.“

„Jak si přejete.“

„Kdy se narodil William Shakespeare?“

„Nemám ponětí, pane učiteli,“ řekla jsem kysele.

„Příště budete mít za pět, slečno Swanová. Být vámi, tak bych si dával pozor,“ řekl s úsměvem.

Na odpověď jsem mu jen kývla.

Hodina zanedlouho skončila a já si konečně mohla oddychnout. To je poprvé, co na mě byl nějaký učitel hnusný! Ostatní ze mě mají stažený ocas mezi nohama a tenhle si tak dovoluje. Škoda že neumím takový úžasný věcičky jako Harry Potter. Hned by z něj byla žába. No jo. Já a moje úchylka jménem Harry Potter. Někdo musí bejt hold trhlej.

Po dramaťáku jsem měla ještě matiku, angličtinu a bájné bytosti. Tam se učíme, co z legend je pravda. Jako jestli vážně existují čarodějnice, trpaslíci, trollové a tak. Je to docela zajímavé. Minule jsme se dozvěděli, že Sněžný muž vážně existuje.

K obědu jsem si vzala jen nudlovou polévku. Nebylo mi zrovna nejlépe. Byla jsem krapet nervózní. Dneska mám provést rituál.

Po obědě jsem měla ještě literaturu, italštinu a francouzštinu. Normálně bych měla ještě portugalštinu, ale z té jsem se vyvlékla kvůli rituálu. Asi si říkáte, jak to můžu zvládat, tolik jazyků… Věřte, že i já nad tím dumala. Ale na nic jsem nepřišla. Učitelé říkají, že upíří paměť je veliká, takže to prý nebude žádný problém. Vážně to není strašný, až na to, že jsem jednou na Francouzštinářku začala mluvit italsky. Celá třída se mi začala smát a já byla rudá i tam, kde slunce nesvítí.

Cestou na kolej jsem potkala Kachiri, Zafrinu a Senu. Nerozlučnej trojlístek. Kdyby tady byla Angela, mohly bychom vytvořit klidně kruh. Každá z nich má totiž jeden živel. S holkama jsem se jen pozdravila a pokračovala jsem v cestě dál. Musím se totiž připravit. Co by to bylo za předsednici dcer a synů temnoty, kdybych nevypadala nádherně?

Když jsem dorazila do pokoje, popadla jsem kosmetickou tašku, kde mám kosmetiku hlavně na rituály, a vyrazila jsem s ní do koupelny. Ve sprše jsem byla asi půl hodiny. Miluju vodu. Strašně mě uklidňuje.

Když jsem se dokopala k tomu, abych sprchu opustila, omotala jsem si kolem těla ručník a začala si fénovat vlasy. Ty jsem pak mírně upravila kulmičkou. Moje vlasy vypadaly docela pěkně. Konečky jsem si zatočila. Vypadá to i docela přirozeně. Né jako Godzilla. Ta má vlasy jako z drátu.

Ponořila jsem ruku do mé kosmetické taštičky a vytáhla make-up, řasenku, černé stíny, tužku na oči a růžový lesk na rty. Nejdříve jsem si nanesla make-up, potom jsem si černou tužkou na oči udělala linky a nanesla stíny. Řasenkou jsem protáhla řasy a lesk nanesla na rty. Výsledek? Modelka by se mohla jít bodnout.

Ve skříni jsem našla černé šaty pod kolena a černé lodičky. Kdyby šel kolem nějaký člověk, myslel by si, že jdu na pohřeb.

Pohled Edwarda:

Zrovna jsem šel z mé poslední hodiny na kolej, když mne zastavila Neferet.

„Edwarde, můžeš jít se mnou, prosím?“ zeptala se mě mile.

„Samozřejmě.“

Otočila se a vydala se dlouhou chodbou. Já ji následoval. Taky co mi zbývalo. Zanedlouho jsem poznal, kam míříme. Do jejího kabinetu.

„Mám pro tebe úkol,“ začala vysvětlovat. „Doneseš své mentorce papír. Je tam datum, místo a nějaké podrobnosti, které bude potřebovat. Řekni jí, prosím, ať vytiskne deset papírů s těmi údaji a přidá obrázek. Pojedete na výlet lyžovat do hor. Ať ty papíry pak rozvěsí na hlavní nástěnky,“ dokončila svůj dlouhý proslov.

„Dobře,“ přisvědčil jsem a vzal si z její ruky papír. Ani jsem si nevšiml, že jsme v kabinetě. Prostě jsem jí následoval a zastavil, když zastavila ona.

„Nevíte, kde by Bella mohla být?“

„Nejspíš u sebe. Řekla bych, že se připravuje na rituál.“

„Děkuji.“

„Ne, já děkuji, Edwarde, můžeš jít.“

Otočil jsem se a vydal se za Bellou.

Pohled Belly:

Zrovna jsem si brala lodičky, když někdo zaklepal na dveře. Honem jsem k nim doklopýtala a otevřela je. Mezi dveřmi stál Edward s úžasným rozcuchem. Málem se mi podlomily kolena.

„Ahoj,“ pozdravil mě mile a na obličeji vykouzlil sexy úsměv.

„Ahoj, děje se něco?“

„Neferet mě poslala, ať Ti tohle dám. Máš to desetkrát vytisknout, přidat k tomu obrázek a pověsit na hlavní nástěnky,“ dořekl a podával mi nějaký papír. Natáhla jsem pro něj ruku a nechtěně se ho dotkla. Nepatrně se usmál.

„Díky, chceš jít dál?“ pozvala jsem ho dovnitř. Na něj budu mít čas vždycky.

„Nemáš zač. Dál jít nemůžu, musím se jít připravit na rituál. Ten si totiž nenechám ujít,“ dořekl, usmál se, rozloučil se a odešel. A já zůstala zase sama.

Naštěstí ne na dlouho. Asi pět minut potom pro mě přišel Erik, že je čas vyrazit. Cestou jsme potkávali hloučky studentů. Všichni mě uctivě zdravili. Je to naprosto šílené. Připadám si pak strašně stará. Někteří mi totiž dokonce i vykají.

Když jsme došli na louku za školou – tam se konal náš rituál –, vše už bylo hotové. Stál tam stůl, na kterém byly svíčky, pohár a flaška vypálené slivovice dovezená až z České republiky. Mňam. Nejspíš si myslíte, že jsme alkoholici, ale k obřadu opilost prostě patří. Následující večer půlka mláďat nedorazí na výuku, protože bude ještě opilá, nebo jim v hlavě budou běhat permoníci s obrovskými kladivy a mlátit do stěn mozku. Já sama do školy taky nepůjdu. Budu tak namol, že by si z toho měli brát i alkoholici příklad. Tato představa mi vykouzlila úsměv na rtech. Minule, když byl obřad a já se s partou opila, udělala jsem s pomocí ohně velkého hořícího draka, který se proháněl školou. Vybouchly nám laborky. Přešla jsem ke stolu, tam bylo moje místo, a čapla do ruky svíčku. Děcka totiž začala tvořit kruh. Moje svíčka je černá. Kachiri má bílou – ovládá vítr, Zafrina má modrou – ovládá vzduch, Sena má fialovou – ovládá vodu a Angela má oranžovou – ovládá oheň. Kachiri, Zafrina, Sena a Angela se postavili vedle sebe mezi ostatní děcka. Zanedlouho tu byly i učitelé, kteří se mezi ně vmísili, a rituál mohl začít.

Vzala jsem svoji svíčku a zažehla její plamen. Vyšla jsem z kruhu a začala jsem obcházet kolem dokola. Přitom jsem říkala věci typu jako: že je tady vítám, že je to tří stej padesátej šestej obřad v historii školy noci, že vítám nové studenty a tak dále a tak dále. Tohle je ta nudnější část obřadu. Když jsem to doříkala a došla zbytek kruhu, stoupla jsem si doprostřed a poprosila Ducha, aby zažehl knoty ostatních svíček. Holky po jednom obešly kruh stejně jako já a taky u toho něco říkaly. Ono to bylo docela jedno. Mohly mluvit klidně o dinosaurech a vyšlo by to nastejno. Když to dodělaly, nalila jsem slivovici do poháru a jako pořádnej závislák (pouze přirovnání – já jím nejsem) jsem si lokla. Potom jsem přišla k Angele a podala jí pohár. Vzala si ho ode mě a já odešla zpět doprostřed kruhu. Angela poslala pohár dál, a když byl opět u ní, donesla mi ho. Já ten zbytek dopila – už jsem začala vidět hvězdičky a mezi nimi obličej Edwarda – a postavila ho na stůl. Propustila jsem živly a chlastačka mohla začít.

Doufáme, že se Vám kapitola líbila a že zanecháte komentíky. Vače Christina a EdMaDo.