Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Inferno - prolog

ghggfghfdghgfgfgg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Inferno - prologKolik utrpení se ve světě skrývá? A jaký bude mít úděl každý z nás? To nikdo neví, ale plno z nás si to vyzkouší a stejně tak i Audrey, která si projde hodně špatnými zažitky. Říká se, že po špatném má přijít i to dobré, ale je to tak i ve skutečnosti nebo je to jen pouhý klam?

30.08.2010 (15:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1216×

INFERNO - PROLOG

 

Tak tohle bude ještě zajímavé… přesně tohle jsem si myslela po prvním dni stráveném v novém městě a v novém životě. 

Řekla bych, že takhle nějak jsem si to možná kdysi představovala, ale dnes? Dnes je tomu všemu naprosto jinak… Dnes chci být neviditelná černá myška, která se jen tak plouží životem, který si klidně plyne dál. Ale této pocty se mi nedostalo.

Abych to vzala pěkně popořadě…

Názvy, jména a ostatní detaily zde nejsou až tak důležité, ale co je důležité je ten děj… ten průběh mého vývoje, během kterého jsem se od základů naprosto změnila. 
Kdysi jsem byla obyčejná, šťastná dívka, která brala život takový jaký přichází, ovšem do určitého dne, kdy jí zasadil ránu, dá se říct smrtelnou.

Vše se spustilo asi tak před třemi lety v jednom deštivém, chladném a osudném městečku, kde jsem bydlela u své babičky. Nebydlela jsem tam dlouho, jen asi tak dva měsíce před tím, než jsem začala chodit na zdejší školu. 
U babičky proto, že jsem už neměla nikoho jiného. Otce jsem nikdy nepoznala a má matka o něm odmítala mluvit. Prý když zlomil její srdce, nemusí lámat i to mé dětské. Jaký nesmysl. 
A moje matka… ta zemřela na vleknoucí se nemoc jménem rakovina. Nevzdávala se a do poslední chvíle života si ho snažila vychutnat. Teď se mi o tom mluví lehce, je to tím, že jsem prošla daleko horšími životními situacemi než byla tato. Možná si teď říkáte, co může být horšího než ztráta své nejbližší milované osoby, ale to bych hodně předbíhala a to by přece nikdo nechtěl…

Po její smrti mi sice měl připadnout dům a všechno to kolem, ale jelikož jsem nebyla plnoletá, tak jsem tam sama stejně nemohla být. Ozývali se příbuzní, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Ale jediný člověk, kterému jsem mohla věřit byla právě babička, takže nastalo stěhování. 
Nebrala jsem si toho s sebou moc, ale přesto jsem měla vše, co jsem potřebovala, alespoň to co jsem měla v rámci svých možností nadosah. Po matčině smrti jsem na to nemohla ani myslet, protože ve chvílích, kdy jsem začala až moc přemýšlet, jsem se začala i hroutit. Celý můj svět se hroutil a já s ním a já se uzavírala hluboko do sebe. Jen zřídkakdy jsem vylezla ze svého pokoje a to jen v těch nejnutnějších případech. Přála jsem si zemřít místo ní, položila bych místo ní vlastní život… tehdy i teď. 
Ona byla osoba, která kolem sebe šíří radost a rozdává všem úsměv, i když ji do smíchu zrovna není. Taková ona prostě byla a její smrtí přišel svět o báječného a nenahraditelného člověka.
S ní tehdy zemřela i obrovská část mě. Přestávala jsem být sama sebou, vlastně jsem si už ani nemohla vzpomenout, kdo jsem byla předtím. Ale moc dobře jsem věděla, co jsem byla potom… troska, hromádka neštěstí a nebo také jestli chcete chodící schránka s mrtvou duší v sobě. Ano, přesně takhle bych se tenkrát nazvala. 
Babička se mi snažila domlouvat, trápila jsem ji svým bloumajícím chováním, ale nemohla jsem si prostě potomci. Už jsem to nechala zajít až příliš daleko a nemohla jsem se z toho jen tak dostat. Jediná cesta k vysvobození, která mě napadala, byla sebevražda. 
Často mě tato myšlenka napadala a čím dál tím víc se mi líbila, ale babička jakoby tušila, co se mi honí hlavou. Jednoho dne jsme měly jet na nákup, opravdu se mi nechtělo, chtěla jsem zůstat doma a utápět se ve svém hororovém světě, ale babička trvala na tom, že musím jet s ní, že by to všechno nepobrala. Bylo mi to divné už od začátku, protože nikdy toho nekupovala víc než na dva dny dopředu, tak proč najednou ta změna? Ale odpovědi se mi dostalo brzy. 
Zastavily jsme před velkou budovou, která rozhodně nenesla nápis supermarket, ale název psychologické oddělení. 
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Zmateně jsem se podívala na babičku, která mě zkoumala svým jindy moudrým pohledem, ovšem teď jsem si připadala já ta moudřejší, i když tomu tak možná nebylo.
„Babi?” vydala jsem ze sebe přiškrceným hlasem.
„Neboj, není to tak, jak si myslíš. Nehodlám tě tam zavřít, jen chci, aby sis s někým promluvila,” odpověděla na mou nevyřčenou otázku, která se nejspíše dala vyčíst z mého nevěřícného pohledu.
„Nepotřebuju s nikým mluvit a už vůbec ne s psychiatrem,” odsekla jsem až příliš příkře.
„Nikdo tady nemluvil o psychiatrovi,” odpověděla mile a zkoumala přitom můj nechápající výraz, a když viděla, že se nic neděje, tak se beze slovavydala směrem k budově. 
Hodnou chvíli ve mně vrtal červík, že bych se mohla prostě otočit a zabalit to, ale mé druhé já bylo zvědavé, koho mi to vlastně chce ukázat, s kým že bych si měla promluvit a hlavně, proč si babička myslí, že by mi to pomohlo? Jak mi může obyčejná rozmluva pomoci v něčem takovém?! Ta zvědavost byla silnější než já, možná tam byla i jistá nevěřícnost.

Ale jak to na světě chodí… jsem lidská bytost a lidé prostě chybují a ne jednou…

 

SHRNUTÍ >>

Po dlouhé době jsem zpět a to s touhle povídkou. Berte prosím ohledy na to, že jsem asi tak půl roku nepsala a podle mě je to i hodně vidět, ale co já vím...

Chtěla bych vědět hlavně váš názor jestli v tom pokračovat nebo se na to vykašlat... prostě jestli vás to vůbec zaujalo...

A ještě jedna věc, pokud tedy budete chtít další díl, tak mám na vás otázku: Co byste raději? Abych přidávala častej kratší díly, nebo pomaleji delší díly?

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Inferno - prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře