Takže miláčkové, rozhodující volba. Napište všichni, prosím, jak byste to chtěli. Je to moc důležité! xD Alex ♥♥♥
14.10.2010 (14:30) • Alex00 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2072×
Vystoupila jsem z auta. Na to mě Jane chytila za ruku. Její dotek bolel, ale neřekla jsem nic.
Mlčeli po celou dobu, co jsme šli k hradu. Demetri, jak jsem se dozvěděla, otevřel velké dveře. Hrad byl velmi obrovský. A přiznám se, že se mi strašně líbil. Bylo tam hrobové ticho. Byl strašně velký, temný a strašidelný? Ano, rozhodně.
Následovávala jsem je. Šli k malému, železnému výtahu. Všichni jsme nastoupili dovnitř. Bylo mi docela nepříjemné být u nich tak blízko. Vystoupili jsme a šli jsme dlouhou, širokou cestou. Myslím, že Demetriho štvalo, že jdu tak pomalu. Přitom já jsem skoro utíkala, abych jim stačila. Slyšela jsem naštvané zaprskání. Malinko jsem se pousmála. Mezitím už jsme došli k danému cílu. Demetri otevřel dokořán dveře. Vešla jsem do velkého sálu. Tady je všechno obrovské, pomyslela jsem si. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. Tolik upírů jsem v životě neviděla. Někteří se tvářili hladově, druzí překvapeně, někteří neutrálně a byli tam i tací, kteří se tvářili naštvaně. Ne naštvaně, ale vražedně. To mě Jane zase uchopila za ruku. Prudce se mnou smýkla a táhla ke třem trůnům. Myslím, že budu mít pořádné modřiny.
„Pane,“ řekla upírovi na prostředním trůně. Viděla jsem ho na Carlisleově obraze. Aro Volturi. Na ostatní dva upíry kývla hlavou. Upír s blond, až skoro bílými vlasy se tvářil naštvaně. Druhý upír byl znuděný. Dělal, jako by tu vůbec nebyl. Aro se na mě díval zvědavě.
„Přivedla jsi k nám Isabellu?“ zeptal se užasle. „Neměli jste všechny zabít?!“
„Ano, a… ale…“ koktala Jane ustrašeně.
„Má velmi cenný dar. Řekl jsem jí, aby ji nezabíjela, protože by se vám mohla hodit do sbírky,“ přerušil jí můj tmavovlasý upír. Můj?! Tak já si ho už přivlastňuju?!
„Ach ano,“ řekl překvapeně Aro.
„Mohu, Isabello?“ zeptal se mě a natáhl ke mně ruku. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem mu jí podala. Zmateně jsem se na ně podívala.
„Můj pán umí číst všechny myšlenky, ale jen při dotyku ruku,“ vysvětlil mi Alec.
Aro zavřel soustředěně oči. Po chvíli je zase užasle otevřel.
„Neuvěřitelné,“ řekl užasle.
„Takový dar do sbírky.“ Zamyšleně se na mě podíval.
„Samozřejmě, musím se zeptat Isabelly, jestli se k nám přidá.“ S nadějí se na mě podíval.
„A co když odmítnu?“ zeptala jsem se tiše.
„Znáš naše tajemství, takže…“ nedokončil větu. Zabili by mě, ale toužím po tom všem být ještě upírka. A navíc se k nim přidat.
„Ale to bylo velká mrhání,“ řekl. Náhle tou představou zarmoucený.
„Do kdy se mám rozhodnout?“ Mám se k nim přidat nebo ne?
„Nejlépe teď,“ odpověděl mi Aro mile.
Podívala jsem se na něj a měla jsem jasno.
„Takže přijímáš mojí nabídku?“ zeptal se mě s nadějí v hlase.
„Ano,“ odpověděla jsem. Nebyla jsem z toho moc nadšená, ale něco obětovat.
„Můžu ji přeměnit, pane?“ zeptal se.
Nemusela jsem se dívat, abych věděla, kdo to řekl.
„Jistě Felixi.“ Takže už znám jeho jméno.
Pokynul mi, abych šla s ním. Vydala jsem se tedy za ním.
Proplétali jsme se chodbami. Když konečně zastavil u jedněch z mnoha dveří. Na štítku stálo Felix. Byl to jeho pokoj.
Otevřel mi dveře. Vstoupila jsem do honosného pokoje. Údivem jsem otevřela pusu.
„Taky budeš mít takový pokoj,“ ozvalo se mi za zády. Škubla jsem sebou a otočila se na něj.
„Fakt?“ vypravila jsem ze sebe zmateně. Jen přikývl.
Opatrně jsem se posadila na postel.
„Bude to trochu bolet,“ ušklíbl se.
Pozvedla jsem obočí. „Trochu?“ pousmála jsem se. „Možná víc, ne?“
Jen se usmál. Pak ale zvážněl. „Víš, jak to probíhá přeměna? Že je velmi bolestivá? Někteří ji dokonce nepřežili.“
Zkousla jsem si ret. „Vím to.“
„Připravená?“ Přikývla jsem.
Odhrnul mi vlasy. Naklonil se ke mně a zakousl se mi do hrdla.
Vykřikla jsem bolestí. Zkroutila jsem se bolestí. Můj řev naplnil hradby Voltery.
!!Důležité!!
Takže, přidala jsem 6. kapitolu.
Máte na výběr ze dvou možností, jak bude povídka dál (ne)pokračovat.
a) Můžu to nechat, jak to teď je. Že byste si to domysleli, jak to dopadne.
nebo
b) Můžu dál pokračovat, abyste se dozvěděli, jak dopadne Bellin život. Co se s ní bude dít po přeměně. Jestli někdy potká Cullenovi nebo ne.
To je jen na Vás.
PS.: Chci maximálně 10 komentářů.
To není zas tak moc, ne? :)
Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Immortality 6. kapitola:
Pokračuj. Prosím.
pokracuj urcite
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!