Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Iluzionista 6. díl


Iluzionista 6. dílKonečně jsem napsala další díl téhle povídky. Je tu popsané setkání s Edem z pohledu Belly a na konci trochu zvrat. Hezké čtení vám přeji.

Šestý díl

 

Z pohledu Belly

 

To nemůže být pravda! Já jsem ho viděla? Kde je? Zmizel? NE! Znovu jsem ho na vteřinu nalezla a hned zase ztratila? Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe, hledala ve všech tvářích v šapitó, zda znovu nespatřím tu jeho. Nebyl nikde. „Bello už dočista blázníš.“ šeptala jsem si pro sebe. Tolik ho toužím spatřit, že ho vidím na každém rohu, v každé tváři, co se na mne podívá. Toužila jsem po jediném. Po samotě ve své posteli, kde se nechám znovu pohltit smutkem a ničivou touhou. Pomalu jsem kráčela ke své maringotce a naštvaně odkopávala kamínky z cesty. Už jsem byla na schodech, když se nejednou mé dveře se skřípěním rychle otevřely.

 

Stál tam on.

 

Nezdá se mi to? Nesním? Byl tam. Hleděl mi s láskou a touhou do očí. Nemohla jsem tomu uvěřit, ten na něhož jsem tak dlouho čekala stál najednou přede mnou. Potom už jen vím, že se mi vše jakoby jemně zamlžilo a pohltil mě opar neskutečné slasti. Jako smyslů zbavená jsem se nechala unášet oceánem rozkoše s ním. Jeho polibky, doteky, slastné sténání… bylo mi, jako kdybych najednou ožila. Věděla jsem, že doba, kterou jsem strávila na tomto světě byla bez něho pustá. Nežila jsem, pouze existovala. Dnes se naplnily mé nejtajnější sny a nejskrytější touhy. Dnešek byl prvním dnem mého života, a kdyby se měl stát tím posledním, i tak bych tuto oběť s úsměvem na tváři podstoupila. Nakonec jsem usnula své naplněné představě vyčerpáním v náručí. Byl to jen sen a ráno se probudím opět prázdná a bez života.

 

Probudil mě slabý paprsek slunce, které se právě líně vyhouplo nad obzor. Nechala jsem zavřené oči, bála jsem se mrazivé reality, která mne znovu obklopí, hned jak se proberu z překrásného snu. Nasála jsem vzduch a cítila vůni ranní rosy a pomalu se otevírajících květů. To je vůně, která mi ho připomínala. Byla tak intenzivní, ještě intenzivnější a krásnější, než tenkrát na louce, v den, kdy mne opustila Alice. Mírně jsem se zatřásla zimou, která mne obklopovala, i když jsem byla zachumlaná v dece. Protáhla jsem se a narazila na ledové kamenné torzo mužského těla. Zamrkala jsem a otevřela oči.

„To… to… on to nebyl sen?“ Lapala jsem po dechu a on se na mne překrásně usmál.

„Tak tedy dobré ráno cizinče.“ Promluvila jsem, když jsem se konečně vzpamatovala. Uvědomila jsem si trochu rozpačitě, že jsem právě strávila noc s někým, o kom nevím absolutně nic ani jeho jméno. Lehce jsem se rozpaky začervenala. On mi chytl tvář do dlaní, políbil mne a zašeptal.

„Ach Bello, ty jsi tak rozkošná. Miluji tě.“ Odmlčel se, zadíval se mi dlouze do očí a potom promluvil s nádechem větší vážnosti a naléhavosti.

„Byl jsem ztracen od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil. Jsem ztracen, protože jsem si dovolil ochutnat intimitu tvého těla a budu ztracen, protože nevím, co bude dál.“

Chtěla jsem ho utěšit, konejšit, protože se mu s těmito vyřčenými slovy objevila na čele malá nenápadná vráska. Trápil se? Ne, taková krásná tvář by se neměla trápit.

„Smím znát tvé jméno?“ zeptala jsem se ho.

„Jsem Edward.“

„Edwarde…“ začala jsem já své vyznání a jemu se při vyslovení jeho jména objevila v oku sotva postřehnutelná jiskřička. „…tahle noc byla první nocí mého života, před tím, než se mé rty dotkly tvých jsem nežila, pouze bloudila labyrintem beznaděje. Také tě miluji od prvního okamžiku, co jsem tě spatřila a už si nedokážu představit byť jen okamžik v absenci tvé přítomnosti.“ Znovu jsme se něžně políbili a dlouho leželi bez hnutí a jediného slova vedle sebe. Vychutnávali jsme tuto chvíli a dokonalost okamžiku. Každé další slovo už by se stalo zbytečným.

 

Když nás vyrušil křik. Ženský křik. Dveře maringotky se s prásknutím rozletěly a dovnitř vletěla s panickými gesty drobná postava. „Alice!!“ Vykřikla jsem a vrhla jsem se jí do náruče. Ale ona mne odstrčila a začala křičet na Edwarda tak rychle, že jsem pochytila ztěží každé druhé slovo.

„Edwarde musíš to udělat… oni přicházejí… nestihneme to…“ byla jak smyslů zbavená. Přiskočila k němu a lomcovala s ním, aby ho probrala, protože i on vypadal, jako by ho zasáhla kulka.

„Musíš!“ Vzlykala.

Byla jsem v šoku z toho, co se najednou děje. Ani jsem nestačila přemýšlet nad tím, že se ti dva znají, ale tato skutečnost mi samozřejmě neunikla. Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého a nechápala ani tu nejmenší souvislost.

„Edwarde?“ otočila jsem se na něj s otázkou vepsanou ve tváři.

On se však zatvářil tak tragicky, že se mi až chtělo plakat. „Bello já…“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Iluzionista 6. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!