Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I will always love you 4. kapitola

12.09.2011 (14:00) • lowelllyyP • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 837×

BELLA:

Když jsem se druhý den ráno probudila, cítila jsem se jinak. Pociťovala jsem změny na svém těle. Připadala jsem si pevnější, vyváženější a méně zranitelná. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, než mi došlo, že mě skoro zabil upír. Ve svém nitru mi něco napovídalo, že to se mnou nevypadá vůbec dobře, dokud se neotevřely dveře. Do pokoje vešel krásný, mladý blond muž, který vypadal opravdu dost seriózně. Jenže pak jsem uviděla tu podobu a hlavně ty oči. Byl naprosto totožné s Edwardem. Byla jsem naprosto v šoku a v mžiku jsem byla v sedě a snažila jsem se natlačit co nejdále od něho.

„Neboj se mě, prosím, Bello. Neublížím ti!“ A měl ruce před sebou natažené s dlaněmi proti mně.

„Kdo jste?“

„Jmenuji se Carlisle Cullen a jsem doktor. Opravdu se mě nemusíš bát.“

„Ale proč bych se vás neměla bát? Někdo jménem Edward Cullen mě málem zabil!“

„Já vím, a všechno ti vysvětlím, jen mi dej možnost.“ A přistoupil ke mně blíž opatrným krokem. Zastavil se u mé postele, kde jsem jasněji viděla ty jeho zeleno - zlaté oči.

„Tak prosím, vysvětlujte.“ Pokynula jsem mu hlavou a zkřížila jsem si paže na prsou.

„Ne tady, prosím. Je to tady na doslech lidem, kteří o nás nesmějí mít tušení. Já tě dnes propustím do domácího ošetřování. Tvá sestra si pro tebe má přijít každou chvílí. Budeš doma ještě týden, než se ti zlepší ty žebra. A pak, až budeš už v pořádku, tak se spolu sejdeme. Souhlasíš?“

„Dobře, souhlasím, ale jak mi zaručíte, že mě nezabijete?“

„Bello, já jsem nikdy nikoho nezabil za tři sta let. Máš mé slovo, že se ti nic nestane.“

„Fajn, jen doufám, že své slovo dokážete splnit.“

Najednou jeho rozhovor nabral jiné téma v podobě léků a odpočinku a pak hned do dveří vrazila Leah i s Jaredem. Musel je slyšet, ale jsem si jistá, že i já jsem zaslechla kroky blížící se k mému pokoji. Ale nevěděla jsem, jak je to možné, jediné, čím jsem si byla jistá, je to, že moje tělo je uzpůsobeno jinak, než kdy bylo.

Týden doma uběhl nekontrolovatelně rychle. Jen mi nemohla ujít jedna věc, a to ta, kde se schovává můj zachránce. Jacoba jsem nikdy neviděla na vlastní oči, jen Leah mi ho popisovala, jak nejlépe mohla. Měl prý černé a krátké vlasy. Zeleno - hnědé oči, lehce tmavou pleť, která byla na pohled jemná a přitom tak tvrdá. Byl prý hodně vysoký a měl vypracované tělo. Jen v představách jsem si dokázala vybavit, jak asi vypadá, ale originál je jen jeden.

**

První den, co jsem jela do školy poté, čím jsem si prošla, byl celkem divný. Na parkovišti se mě všichni vyptávali, co se vlastně stalo, a jak je možné, že jsem stále na živu. Odpovídala jsem pouze, že jsem měla štěstí. Obávala jsem se, že potkám Edwarda, ale jeho auto tu nebylo, naštěstí. Spolužáci i učitelé ke mně byli velmi vstřícní, což bylo fajn, ale na druhou stranu na mě brali až moc velké ohledy.

Když škola skončila, tak jsem šla na parkoviště jako jedna z posledních. Ale má Honda byla zablokovaná černým mercedesem. Když jsem se přiblížila dost blízko, uviděla jsem, že je to doktor Cullen. Beze slova jsem nastoupila k němu do auta.

„Tak dobře, můžete mi to vysvětlit, pane Cullene.“

„Já jsem Carlisle, prosím.“

„Dobře, Carlisle, vysvětli mi to, co se vlastně stalo a proč se to stalo.“

„Tady ne, pojedeme ke mně domů, jestli s tím souhlasíš.“

„Fajn, ale stále mám v paměti, že jsi mi dal své slovo.“

„Neboj se, neporuším ho. Nic se ti nestane v mé přítomnosti.“

Asi za dvacet minut jsme byli na místě. Byl to velký dům, který stál naprosto mimo civilizaci. Děsilo mě to, ale spoléhala jsem na to, co mi slíbil. Carlisle vystoupil z auta a během mžiku mi otevřel dveře a nastavil mi jeho ruku, abych se o něho mohla opřít. Udělala jsem to, abych ho ujistila, že mu věřím. Vešli jsme do domu, který byl naprosto přepychový. Byl opravdu úžasný. Zůstala jsem stát mezi dveřmi s údivem ve tváři.

„Pojď dál, Belo.“

„Děkuji.“

„Následuj mě, prosím.“

Nechala jsem se vést. Prošli jsme skoro celým domem, a když jsme byli v jeho pracovně, všimla jsem si, že v rohu má lehátko a pár kousků nemocničního vybavení.

„Bereš si práci i domů?“

„Ne, je to jen pro nouzové případy,“ vysvětloval. „Posaď se, prosím.“ A ukázal na krásné kožené křeslo. V klidu jsem se posadila a on zůstal stát. A pak se začal vyptávat.

„Jak se cítíš? Pociťuješ změny?“

„Popravdě řečeno ano.“

„A můžeš mi, prosím, říct v čem?“

„No mám mnohem bystřejší zrak a sluch. Co se mi stalo? Změnila jsem se v upíra?“

„Myslím, že ne. Kdyby ano, měla bys první tři dny naprosté bolesti, a po probuzení už bys znovu neusnula a trápila by tě šílená žízeň.“

„Naštěstí mě žádná žízeň zatím nedostihla. Je tu možnost, že se ještě změním?

„No, to už by se stalo. Teď už asi jen zůstaneš bystřejší. Mohl bych ti odebrat krev?“

„Proč?“

„Udělám nějaké rozbory, třeba by se z toho dalo zjistit více.“

„Dobře.“

Nastavila jsem mu ruku a on mi krev odebral do třech zkumavek. Ale k hlavnímu tématu jsme se ještě nedostali. Takže jsem začala jednat.

„Proč mě Edward skoro zabil, když jsi mi říkal, že ty lidi nezabíjíš?“

„Víš, Bello, je to velmi složité. Edward byl v dřívějších dobách velmi obávaný zabiják, ale už sto let odolával. Jenže když poprvé spatřil tebe, všechno se změnilo. Tvrdě bojoval s tím, co cítil. Tvá vůně je velmi opojná, věř mi, a jen těžko se ti dá ubránit, ale ze mě mít strach nemusíš. Bojoval velmi tvrdě s tím, kdo je. Bál se, že ti ublíží. Ale potom, co tě více poznal, si myslel, že ti ublížit nedokáže. Jenže pak jste se sblížili až moc. Políbil tě a ucítil, jak ti koluje krev v krku a nedokázal se ubránit. Je mi to líto, co se stalo, a jsem velmi rád, že jsi naživu.“

„Takže za to můžu já? Bezvadný. To je přesně to, co jsem potřebovala slyšet.“ Ironie v mém hlase byla více než slyšitelná.

„Samozřejmě, že to není tvoje vina. Tak jsem to vůbec nemyslel. Jen říkám, že před sto lety se živil pouze lidmi. A tobě je těžké odolat pro někoho, kdo už zabíjel.“

„Aha, takže jsem pokušením pro každého, kdo už zabíjel?“

„Více méně ano.“

„Taky dobrá zpráva. Ale vysvětli mi, jak je možné, že jsem naživu?“

„Jsi velmi silná na to, jak jsi křehká, a podle toho, co jsem už zjistil v nemocnici, jsi něco víc než jen silná. Máš jinak utvořené kmenové buňky a trochu jiné DNA. Tvá krev je hustá, a proto tě zřejmě Edward nedokázal zabít. A náš jed se v ní nedokázal uchytit natolik, aby tě přeměnil. Proto chci udělat ty testy, abych zjistil, jak moc se jed v tvé krvi dokázal udržet.“

„Páni, to je teda věc. To jsem netušila, že to mám takhle.“

„A já jsem to za roky a roky v nemocnicích nikdy neviděl.“

Chvíli jsme si ještě povídali o mé krvi a DNA. Pak jsem se podívala na hodinky a uvědomila si, že už bych měla jít domů. Carlisle mě ochotně odvezl k mému autu a ujistil mě, že nedovolí, aby někomu tak ojedinělému jako jsem já bylo ublíženo.

***

Dokáže si někdo troufnout uhodnout, co bude následovat dál?

3. kapitola - 5. kapitola

Autor: lowelllyyP (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I will always love you 4. kapitola: