Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 43. díl

13.07.2010 (09:45) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1533×

43. kapitola

Vypravěč

Vypravěč

V době, kdy na ostrov Esme zavítala trojce z Volterry, ve Forks měli taky hosty.

„Aro, jaká čest,“ přivítal Jasper návštěvu u dveří.

„Dlouho jsme se neviděli,“ odvětil, na pozdrav Aro. Nečekal na pozvání a vešel dovnitř. Sedl si na gauč a prohlížel si podezřele všechny jako by se rozhodoval kým začít.

„Co potřebuješ? Tady se zákony dodržují a Carlisle je na dovolené,“ vysvětlil mu Jasper.
„To vím. Právě mají taky návštěvu. Chci vás vyslechnout nezávisle na sobě. Jaspere?“ Tím oslovením ho vyzval, aby mu podal svou ruku. Tak ho museli následovat i ostatní. Z jejich doteků se, ale dozvěděl jen to, že Bella je těhotná a otcem je Jacob.

„Jste zvrhlí. Plánujete vychovávat děti vlkodlaků. O tom naše zákony nemluví, ale asi urychleně něco vymyslíme. Počítejte s naší kontrolou,“ řekl Aro a dal se k odchodu. Nikdo ani hlásku nevydal a zkameněle čekali, co bude dál.

První se probrala Alice a hned vytáčela číslo na mobilu…

Na ostrově

Byla jsem pevně rozhodnutá, že konečně jim řeknu pravdu, když zazvonil telefon. Edward ho s nechutí zvedl.

„Ano?“ řekl do sluchátka. Chvíli byl tiše a pak zavěsil.

„Volala Alice. Taky měli návštěvu. Aro si přišel osobně přečíst jejich myšlenky,“ vysvětlil Edward ten hovor, ale spíš jen mě to přetlumočil, protože ostatní ho slyšeli.

Zabraní do svých myšlenek jsme stáli na pláži. Nikdo si ani nevzpomněl, že jsem jim chtěla něco říct. Byla jsem vděčna, že nás tahle debata minula. Aro nás sleduje a já si musím uchovat své tajemství. Vím to jen já, a tak to zůstane. Nemohu ohrozit nikoho ze svých blízkých.

Dál jsme se už nebavili o návštěvě, která tady byla. Po večeři, která mi chutnala natolik, že jsem snědla víc než Jacob, mě vzal Edward na procházku. Šli jsme po pobřeží ke skalám. Písek byl krásně vyhřátý a slunce pomalu zapadalo. Šplhání po skále mi zakázal tak mě upíří rychlostí vynesl až na horu.

Slunce bylo ještě nad obzorem. Měli jsme dost času, abychom viděli západ slunce od začátku.

„Podívej, támhle,“ vyrušil mě Edward a ukázal prstem na moře. Svým zrakem jsem viděla jen malou bílou tečku, ale i tak mi došlo, že je to člun.

„Kam jedou? Vždyť je může někdo vidět,“ starala jsem se.

„Neboj. Jedou na pevninu pro jídlo a vzali sebou Jacoba. Než tam dorazí, už bude večer.“

„Takže jsme tady úplně sami?“ zeptala jsem se.

„Úplně, lásko,“ dosvědčil mi to.

Líbali jsme se tak dlouho, že jsme málem promeškali západ slunce. Mě by to ani nevadilo, ale Edward na tom trval. Přerušil spojení našich rtů a naznačil směr, kterým se mám dívat. Měl pravdu, západ stál za to. Bylo to nádherné. Celé moře vypadalo jako by hořelo. Odraz té záře na vlnách působil jako plameny. Opřela jsem si hlavu o Edwarda a vdechovala jeho vůni. Byla jsem neskonale šťastná.

„Proč se se mnou nechceš milovat?“ zeptala jsem se přímo bez kličkování.

„Nezačínej tohle téma, Bello, prosím.“

„Ale začnu. Edwarde, já to prostě potřebuji. Jsme spolu přes půl roku a dokážu na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát jsme se spolu milovali. Edwarde, prosím,“ snažila jsem se ho obměkčit svými prosbami a byla jsem připravena použít i slzy pokud tohle nezabere.

Od doby co Edward zjistil, že jsem těhotná, se mě už nedotknul. Už jsem i přemýšlela nad tím, že ho podvedu s Jakem. To bych samozřejmě neudělala, ale napadlo mě to jako jedna z možností.

S Jacobem jsem se milovala za ty dva měsíce, co jsme byli spolu, snad stokrát i několikrát denně. Sice jsem to dělala jen kvůli tomu, že jsem si dokázala vybavit Edwarda živě a představovala jsem si jeho, ale byla to droga.

„Nejde to. Co kdybych ublížil,“ nedokončil to, protože jsem mu skočila do řeči.

„Neublížil. Ani jednou jsi mi neublížil,“ přesvědčovala jsem ho dál.

„Měl jsem na mysli děti. A z Jakových myšlenek i myšlenek od Sue moc dobře vím, jak jsem ti poprvé ublížil. Ani si nedokážeš představit, jak hrozné to bylo. Vidět v hlavě Sue, jak si přišla domů. Jak jsi přede mnou hrála, že je vše v pořádku. Bello, Sue si myslela, že tě někdo znásilnil. A pak mi to došlo. To já tě znásilnil. Tehdy jsem se zařekl, že tě raději proměním, než abych ti zase ublížil. Když jsi mě přesvědčila, ať to ještě zkusíme, měl jsem neskutečný pocit, že ti neublížím a pak vyjde najevo, že jsi těhotná. Další rána. Zase něco co ti dal ten pes a já nemůžu. Bello,“ domluvil pod nátlakem mých rtů.

Už jsem ho nemohla nechat mluvit déle. Moc dobře jsem věděla, že to co mi dal, jsou právě ty dvě děti pod mým srdcem. Dokud jsem si myslela, že jsou Jakovy, nenáviděla jsem je, ale když jsem se dozvěděla, že jsou právě Edwarda, hned jsem je milovala.

„Edwarde, prosím. Já ti věřím a dětem neublížíš. Vím to.“

„Ach, Bello,“ zasténal a poddal se mi.

Milovali jsme se na tom útesu jako ještě nikdy předtím. Všechno jsem prožívala s úplně jinou intenzitou. Možná to bylo díky mému jinému stavu nebo prostředím, nebo jen tím, že jsem dlouho s Edwardem nic neměla. Ať už tak nebo tak bylo to nezapomenutelné. Jediné co mě trápilo, že pro Edwarda to asi až tak krásné nebylo. Vycítila jsem, že se nedokázal pořádně uvolnit, protože měl pořád strach.

Edward

Pod nátlakem jsem souhlasil s Belliným návrhem, že se chce milovat. Odolával jsem tak dlouho, že jsem se ani nedokázal pořádně uvolnit. Pořád jsem myslel na děti, abych jim neublížil. Přitom byla tak vzrušující, že jsem měl problémy se udržet i před Carlislem a Esme, když vyšla poprvé na pláž v plavkách. V tomhle stavu její postava nabírá úžasné tvary. Jacob má taky problémy udržet své myšlenky na uzdě, když ji vidí. Dokonce žárlí, že je moje, a ne jeho.

Zahnal jsem všechny myšlenky, protože jsem slyšel člun. Bella už klidně spala v posteli a já ji chladil svým tělem. Pomalu jsem se zvedl a šel je přivítat.

„Jak bylo na pevnině?“

„Skvěle. Jacob si to užíval natolik, že se s námi nechtěl vrátit. Prohledali jsme skoro celé město a po Jane ani nikomu jinému ani stopy. Nevíme, odkud přišli,“ řekl Carlisle.

„Dobře.“

„A jak jste si to užili vy?“ zeptal se spíš řečnicky než ze zvědavosti Carlisle. Neodpověděl jsem, ale jen jsem se usmál. Tohle viděl i Jacob a hned měl připomínky.

„Tak konečně tě Bella svedla? Bylo na čase,“ vysmíval se Jacob. Zavrčel jsem na něho, ale nechal jsem ho být.

„Carlisle, zůstaneme tady jen do konce týdne. Bellu pomalu začínají prckové zlobit. Byl bych klidnější, kdybys ji vyšetřil,“ požádal jsem Carlislea.

„Edwarde, jestli máš strach, že jsi jim něco udělal, tak tě mohu uklidnit, že jsou určitě v naprostém pořádku. A myslím, že Bella je více než v pořádku,“ utěšoval mě.

„To vůbec není pravdu. Tak jsem to nemyslel,“ bránil jsem se. Podle jeho mysli jsem věděl, že mou lež prokouknul.

Ráno se Bella probudila s úsměvem. Protáhla se jako kočka, ale rychle se chytla za břicho a zvráštěla čelo.

„Co se děje?“ vyhrknul jsem na ní.

„Asi se tam perou,“ odpověděla už s úsměvem. Přiložil jsem ruce na bříško v místě, kde kopali. Opravdu vypadali jako by zápasili. Mleli tam sebou na všechny strany.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 43. díl: