Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 42. díl

19.06.2010 (21:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1753×

42. kapitola

„Jacobe, kde máš kufr?“ zeptala jsem se Jaka, když se zjevil před naším domem tři minuty před plánovaným odjezdem.
„Tady,“ odpověděl mi a ukázal na malý batůžek na zádech.
„A v čem budeš chodit, a co máš na spaní, a tak?“
„Jacobe, přestaň, je to nechutný!“ okřikl ho Edward. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda a pak na Jaka.

„Představuje si, v čem bude chodit. A je to nechutný. Nejspíš bude pořád nahý,“ odpověděl mi Edward. Protočila jsem očima a šla k autu. Na letiště nás doprovázel Charlie. Sue nám mávala od domu až do zatáčky, pak jsme ji už neviděli.

V letadle jsem to už nevydržela. Ještě stále jsem nevěděla, kam letíme.
„Edwarde, už mi řekneš, kde to vlastně letíme?“
„Nech se překvapit. Nad ránem tam budeme,“ odpověděl mi. Pochopila jsem, že musíme cestovat v noci, aby se neprozradili. Jacob seděl na sedadle před námi a Edward vypadal nervózně, jako by měl vybouchnout vzteky.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho opatrně.
„Nejsem. Bello, je to hrozné. Ten pitomej pes před námi, nemyslí na nic jiného, než na sex. Už co jsme vyjeli od domu, mi přehrál svou vášnivou noc a teď si zase představuje, jaké by to bylo stou letuškou,“ řekl a zatvářil se jako by mu opravdu někdo ubližoval. Bylo mi ho líto, ale Jak už jiný nebude.

„Jacobe, myslíš někdy na něco jiného?“ zeptal se Edward Jaka.

„V podstatě ne. Kdybys měl tolik hormonů co já, taky bys myslel jen na to jedno. Já za tvou neschopnost nemůžu, kdybych já měl takovou holku, jako je Bella určitě bych ji nezanedbával jako ty,“ řekl a připitoměle se usmál. Edward skroutil obličej do bolestné grimasy. Ta slova ho trápila.

Přitulila jsem se k němu, co nejvíc nám sedadla v letadle dovolily.

„Edwarde, buď rád, že nemůžeš číst mou mysl. Já taky pořád myslím jen na to jedno,“ zašeptala jsem a celá jsem zrudla. Tím jsem moc nepolepšila.

Zbytek cesty jsme všichni mlčeli. Bylo to tak lepší. Během cesty jsem usnula. Probudila jsem se až ráno na ostrově. Vůbec nevím, že jsme jeli lodí, ani jak mě dostali do postele. Ležela jsem na posteli s nebesy a čekala, že mě Edward přijde probudit. Čekala jsem marně, dokud mě z postele nevytáhly podivné zvuky na pláži.

Slezla jsem z vysoké postele a šla k prosklené stěně s dveřmi přímo na pláž. Připadala jsem si jako v ráji. Nebo tak nějak bych si ráj představovala. Vteřiny v ráji byly v tu ránu pryč. Na pláži ležel Jacob ve své vlkodlačí podobě a skučel bolestí. Edward stál vedle něho a smál se. Došlo mi, že se spolu prali. Vyběhla jsem z domu přímo k Jakovi.

„Jaku, jsi v pořádku? Edwarde, co jsi mu udělal?“ křičela jsem na ně oba. Měla jsem hrozný strach, že mu Edward něco udělal. Všimla jsem si, že kousek opodál stala Esme s Carlislem a oba se usmívali. Jacob kňučel jako malé štěně. Pochopila jsem, že to nemyslí vážně, ale dělá si ze mě srandu.

„Tak co se sakra stalo?“ čekala jsem odpověď, ale nikdo se k tomu neměl. Uraženě jsem odešla.

„Bello, počkej,“ zastavil mě Edward. Naštvaně jsem našpulila rty a čekala.

„Bell, nudili jsme se a nechtěli jsme tě budit. S Jakem jsme se prali a zlomil jsem mu nohu. Spíš bych měl říct zadní tlapu,“ smál se tomu.

„Jste normální? Edwarde, jak můžeš zlomit někomu nohu a jen tak mi to sdělit? Víš jak dlouho se léčí taková zlomenina?“ rozčileně jsem ze sebe plivala otázky jednu za druhou.

„Vím. A můžu ti klidně říct, že už to má srostlé. Za chvíli tady bude. Nečerti se, lásko, jen jsme blbli,“ řekl s úsměvem a začal mě líbat. Líbal mě na tváře, na krk a skončil těsně nad mými ňadry. Tiše jsem zavzdychala a oddávala se vzrušení, které prostupovalo mým tělem. Bohužel, jak náhle vzrušení přišlo, taky tak rychle odešlo.

Později jsem se přesvědčila, že Jakovi opravdu nic není. Jeho největší záliba byla prozkoumávat ostrov ve vlčí podobě. Já se rozhodla trávit většinu času na pláži pod slunečníkem. Někdy se stalo, že jsem tam i usnula a Edward mě chladil svým tělem, aby mi nebylo teplo.

Jednoho večera, kdy mě zase Edward líbal tak, že překračoval své hranice a mé srdce plesalo, že se dočkám svého, nás vyrušilo něco nečekaného.

„Edwarde! Cítil jsi to?“ zvolala jsem a svůj zrak stočila k břichu.

„Bello, oni se hýbají. Nebolí tě to?“ zeptal se starostlivě a přikládal ruce na místa, kde právě kopli. Nešlo rozeznat, jestli kope jeden nebo oba, ale rozhodně to nebolelo. Tak jsme byli omámení tím, co se právě dělo, že jsme neslyšeli, že se někdo blíží. Ani Edward neslyšel přicházející.

„Dobrý večer doufám, že vás nerušíme v tak dojemné chvilce,“ ozvalo se vedle nás. Byla to malá holka, která v lidech budila strach už na první pohled. Hned jsem poznala, že to jsou upíři. Tři upíři s červenýma očima. Bylo jasné, čím se živí.

„Jane, čím, jsme si zasloužili Arovu pozornost?“ zeptal se jí Edward. Vedle nás se objevil Carlisle s Esme.

„Vítám vás,“ pozdravil je Carlisle zdvořile. Víc říct nestihl, protože ho vyrušil Jacob, který se přihnal ve své vlkodlačí podobě.

„Domácí mazlíček? Nebo si s ním máme poradit, když vy ho necháte volně běhat?“ zeptal se ten muž. Jacob výhružně zavrčel.

„Je to náš přítel. Nedovoluji vám utočit, Aleku,“ zakázal Carlisle útok na Jaka.

„Ještě jsem vám nepředstavil tady slečnu Miu. Ona má zvláštní dar, ale to je samozřejmé,“ řekl posměšně.

„Rozezná pravdu a lež,“ řekl Edward. Carlisle se podíval na Edwarda, aby pokračoval.

„Stále jsem nepochopil z vašich myšlenek, co vlastně chcete. Můžete mluvit přímo k věci?“

„Edwarde, tvá přítelkyně nám sdělila, že jsi zlobil. Vysvětli, nám a hlavně Arovi, jak to, že je tvá snoubenka těhotná. Existuje snad možnost, o které ani Aro neví?“ zeptala se Jane. Polkla jsem na sucho a čekala, co se bude dít dál. Jacob se nahrbil a výhružně vrčel.

„Victorie si neověřila fakta, než běžela za vámi. Je sice pravda, že je Bella těhotná, ale ne semnou. Otec je Jacob,“ vysvětlil Edward a ukázal na Jaka. Jane s Alekem se otočili na Miu a čekali co ona na to.

„Mluví pravdu,“ odpověděla Mia na nevyřčenou otázku. Byla jsem neskonale vděčná své sobeckosti. Kdybych nechtěla už Jaka ani vidět a prozradila bych, že otcem je Edward, už by asi bylo po nás.

„Až podáme Arovi zprávu o tom, že se upír chystá vychovávat dítě vlkodlaka, tak to tak nenechá. Počítejte s trestem. Odcházíme,“ zavelel Alek a Jane s Miou šli za ním. Jak se objevili tak taky zmizeli.

Kolena si třásla tak silně až jsem si musela sednout. Edward mě mačkal ve svém objetí a utěšoval.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Carlisle.

„Jsem. Až budou dost daleko, tak vám musím něco říct.“ Je na čase říct pravdu.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 42. díl: