Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 41. díl

03.06.2010 (18:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2147×

41. kapitola

„Sue, jestli mi nepomůžeš ty tak už nikdo,“ řekla jsem jí před domem. Vydaly jsme se ulicí směrem k městu. Edward i Jacob zůstali doma.
„Já nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Sue, už jsi někdy slyšela o dětech upírů?“

„Bello, existují legendy. Tak jak jsou legendy kmene, které jsi už slyšela, tak jsou legendy, ke kterým není přístup pro každého. Jsou určené pouze ženám, do kterých se otiskl někdo z kmene,“ vyprávěla a mně se zatajoval dech.

„A Jacob se do mě neotisknul, tak mi je nikdo neřekl.“
„Správně. Jedna legenda vypráví o dětech studených. Už si je nepamatuji přesně a ani nejsem oprávněná osoba k jejich vyprávění, tak ti řeknu jen to podstatné. Když byly doby válek, tak bojovníci nebyli doma i několik let. Ženy se cítily opuštěné, a když se objevil studený svou krásou je tak učaroval, že to nezvládly. Když byly svým manželům nevěrné, tak to odhalili brzo a ty děti zabíjeli ještě v lůně, kdy nemohly nikomu ublížit,“ odmlčela se, jakoby o tom nechtěla ani mluvit.

„To je hrozné. Takže žádné nepřežilo?“ zeptala jsem se.
„O žádném se nic nevypráví. Měla jsem ti o tom říct, že je tady ta možnost. Je to má chyba. Kdybych ti to řekla, nemusela jsi teď být těhotná. Odpusť mi,“ omlouvala se mi.

„A jak teda poznali, že to dítě není někoho z kmene?“
„Určitě si pamatuješ, jak rychle Jacob rostl, když se u něj blížila proměna. A tak to je i v těhotenství. Rostou tak rychle, že těhotenství je kratší o víc jak deset týdnů,“ vysvětlila mi.

„Takže u upírů je to opačně a já budu těhotná skoro rok,“ doplnila jsem jí.

„Skoro. Je to okolo padesáti týdnů. Mrzí mě, že ti nemůžu podat lepší obrázek, ale sama toho víc nevím.“

„Sue, strašně ti děkuji. Ale poprosím tě, nemysli na to. Zůstane to zatím mezi námi,“ požádala jsem jí a Sue přikývla.

„Jak myslíš, ale nebylo by lepší jim to říct? Myslela jsem, že o to jde.“

„To ano, ale já Jaka potřebuju. Bez něho jsem jen poloviční.“

Vrátily jsme se domů a k mému překvapení to přežili oba dva.

Edward

Bella nám neprozradila, kdo je otcem. Věděla to jen ona a Sue. Sue si pěkně držela myšlenky a pokaždé když jsem byl v její blízkosti, tak myslela na věci jako Charlie a jejich svatba. Tu jsem znal do detailu a se svatební noci.

„Bell, jestli jsi zapomněla tak zítra odlétáme. Dneska na tu kontrolu musíš nebo tě nevezmu,“ vyhrožoval jsem jí a tahal jí z postele. Mručela jako medvěd, když ho rušíte ze zimního spánku.

Věděl jsem, co zabere určitě. Zvedl jsem peřinu a dotknul se jejího stehna. Vyjekla, protož na rozpálené kůži jí to musela hrozně zastudit.

„Bello, už bys neměla spát na břiše. Co když je tam nějak umačkáš,“ řekl jsem starostlivě.

„Carlisle říkal, že sama budu vědět, kdy už to nepůjde.“

Když jsme došli do nemocnice, zjistil jsem, že dneska je poradna pro těhotné. To se Belle nebude líbit. Sedli jsme si do čekárny, kde bylo dalších šest těhotných maminek a Bella. Trochu jsem se zaposlouchal do jejich myšlenek a snažil jsem se pochopit mysl těhotné ženy, když Bellinu poslouchat nemůžu.

Slyšel jejich problémy doma, v práci a jednu, která mi zrovna nelichotila. Musel jsem se na ní otočit. Když jsem spatřil její obličej a ona uviděla, že se dívám, okamžitě zčervenala jako rak. Její mysl byla plna touhy a nestydatých myšlenek. Pochopil jsem, že jí manžel odmítá, protože je těhotná a on má strach. To bylo přesně jako u nás doma. Já Bellu také neustále odmítal. Měl strach, ale oprávněný. Já jí dokážu ublížit během zlomku vteřiny.

Z mého přemýšlení mě probral Carlisle. Pozval nás do ordinace. Myslel na to, že mu jeho kolega nechce ordinaci půjčovat pro osobní účely.

„Bell, posaď se na židli. Vezmu ti krev. Edwarde, pokud chceš tak počkej na chodbě,“ řekl mi Carlisle.

„To je v pohodě,“ odvětil jsem. Chtěl jsem tady zůstat.  Tu kapku krve zvládnu.

„Edwarde, budu potom Bellu vyšetřovat, tak se zeptej jí, jestli tě tady chce.“

„Edwarde, počkej prosím tě vedle,“ řekla nakonec Bella.

Šel jsem vedle. Chvíli jsem tam čekal a prohlížel si brožůrky. Dozvěděl jsem se o všech nožných i nemožných potížích v těhotenství. Dostal jsem strach. Tak jak se upír nebojí a strach nezná, já se bál. Bál jsem o Bellu a co všechno jí ještě může potkat. Její tělo je tak křehké a představa vidět jí s tak obrovským břichem, jako tady jedna paní, byla hrozná.

Na ultrazvuk jsem už mohl být zase s nimi. Myslel jsem, že se Bella přede mnou stydět nebude, když už jsem jí nahou viděl, ale to bylo asi něco jiného. Ženské myšlení nepochopím ani, když ho slyším natož, když jí neslyším.

Vidět ty miminka na obrazovce bylo nádherné. Oba vypadali tak hrozně malincí a taky, že byli. Poznal jsem, jakého jsou pohlaví, ale Bella to vědět nechtěla.

„Bell, ty jsou nádherní,“ řekl jsem jí a políbil do vlasů.

„To jsou. A jsou v pořádku?“ zeptala se Carlislea.

Carlisle jezdil Belle po břiše ultrazvukem a sem tam něco zmáčknul na klávesnici od toho přístroje. Když jsem si já hrál na doktora tak podobné přístroje ještě ani nebyly. Z myšlenek jsem pochopil, že děti měří a váží.

„Tak jsem je změřil a zvážil. Jsou menší, než by měli být, ale to je vidět i na Belle, že nejsou zrovna obři. Jejich vývoj je normální. Teda podle toho co pozoruji. Sice to trvá trochu déle, ale jsou v pořádku,“ odmlčel se a dál dělal něco na tom počítači. Za chvíli vyndal z počítače u stolu DVD a podal nám ho.

„Tady máte ty prcky na DVD, ať se můžete pochlubit.“

Bella byla nadšená. CD-čko rychle schovala a už chtěla málem utíkat.

„Bello, počkej ještě. Napsal jsem ti předpis do lékárny. Zajdi si tam hned jsou to tabletky do letadla, abys nezvracela.“

Bella

Dnešní kontrola se mi docela líbila. Carlisle mi dělal velký ultrazvuk a viděli jsme obě miminka úplně celé. Dostali jsme je nahrané na DVD a spěchali je domů ukázat. Nejprve jsme jeli k Edwardově rodině, protože tam nebydlím.

„Emmette, jestli si okamžitě nesedneš tak ti to nepustíme,“ okřikla Esme Emmetta, který poskakoval před televizí. Ještě totiž nevěděli, co jim chceme pustit.

Edward zasunul DVD do přehrávače a zmáčknul Play. Na obrazovce se objevilo zrnění a všichni po sobě nechápavě pokukovali. Po chvilce začínal být obraz jasnější a Edward popisoval co je kde vidět.

„Bello, to je nádherné. V životě jsem nic krásnějšího neviděla,“ rozplývala se Esme a měla jsem pocit, že kdyby mohla tak by dojetím brečela.

Emmett i Jasper seděli a natáčeli hlavou na stranu a zase zpátky a nic tam neviděli. Alice se radovala, že už taky ví, co to bude. A Rosalie seděla jako socha.

Měla jsem pocit, že když Edward schoval náš malý rodinný film do obalu a byli jsme na odchodu, tak to nikdo nezpozoroval. Druhé představení nás čekalo u mě doma. Dneska byl doma i Charlie a přidal se k nám. Postup byl podobný jako u Edwardovy rodiny. Nejvíc mě dojalo to, že nebrečela Sue, jak by to každý čekal, ale Charlie.

„Bello, měla bys zavolat Jacobovi, aby se taky podíval. Určitě by se mu to líbilo,“ řekl Charlie. Edward tiše zavrčel a Leah vyprskla smíchy. Měla radost, když bylo něco proti Edwardovi, jako právě tohle.

„Až se tady ukáže tak mu to pustím,“ uklidnila jsem svého otce.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 41. díl: