Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 39. díl

21.05.2010 (18:45) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1726×

39. kapitola

Dnešek začal chaoticky. V koupelce jsem se srazila s Leou, která právě běžela na hlídku, a podle všeho měli poplach. Zhrozila jsem se nepořádku, který jsme tady udělaly. Musely jsme to být my dvě, protože nikdo jiný tady nechodil. Dala jsem se do uklízení. Když konečně šlo vidět podlahu, vzala jsem všechno oblečení, co tu bylo a šla jsem prát. Zjistila jsem, že v domě je jen Sue a opravdu byl v rezervaci poplach. Pomohla jsem jí s obědem, než doprala pračka.

„Kde je dneska Edward?“ zeptala se mě.

„Jel s bratry na výlet,“ podala jsem strohou odpověď, ale bylo jí jasné, co jsem tím myslela.

Vyprané prádlo jsem šla rozvěsit na zahradu. Po dlouhé době bylo teplo. Sice nesvítilo sluníčko, ale co se dá dělat.

„Dlouho jsme se neviděly,“ ozvalo se za mnou. Ztuhla jsem strachem, protože jsem okamžitě poznala ten hlas.

„Victorie,“ zašeptala jsem.

„Správně. Je vidět, že jsem nezapomenutelná. Přišla jsem tě zkontrolovat,“ řekla jako by to byla samozřejmost.

„Zkontrolovat?“ zeptala jsem se.

„Řekla jsem ti, že vidím tvůj osud. A ty budeš trpět. Jen nevím jak přesně. Trochu mě to trápilo tak jsem se přišla podívat,“ povídala si semnou jako s kamarádkou.

Už jsem chápala ten poplach. Někdo ucítil Victorii. Snažila jsem se ten rozhovor prodloužit v domnění, že mě někdo přijde zkontrolovat. Pochopila jsem už poprvé, že mě nezabije.

„To je od tebe milé, že ses zastavila na kus řeči,“ řekla jsem jí ironicky.

„Když slyším tvoje srdce tak mám opravdu pocit, že mě ráda vidíš. Bije ti jako splašené.“

Rychle jsem se chytla za své břicho a jí to došlo. Začala se nepříčetně smát.

„Tak už vím, jak trpíš. Ty čekáš dítě. To je skvěle,“ radovala se z mého neštěstí. Ne, jako neštěstí jsem to už nebrala. Už jsem se smířila s tím, že čekám dítě, teda dvě.

„To budou z mé správy nadšeni. Je čas navštívit Itálii,“ řekla a otočila k lesu. Natáhla vzduch nosem, jako by větřila. Musela něco ucítit, protože se ani nerozloučila a utekla.

Vteřinu na to se z lesa vynořili dva vlci. Jakoba jsem poznala hned a ten druhý byl podle všeho Seth. Myslela jsem si, že jsem v pořádku, ale byla jsem v šoku a než jsem se vzpamatovala tak jsem se zhroutila k zemi.

„Bell, prober se,“ slyšela jsem trochu z dálky. Snažila jsem se otevřít oči. Někdo mě lehce plácal po tvářích.

„Bell, slyšíš mě?“ Už jsem ten hlas slyšela z blízka a dokonce jsem otevřela oči.

„Jaku, byla tady,“ zašeptala jsem, protože jsem měla sucho v ústech a nemohla jsem mluvit.

„Já vím. Byla hloupost, že tady nikdo nezůstal. Už je to v pořádku,“ ujistil mě a zvedl mě ze země a v náruči odnesl do domu.

Sue mu pomáhala otevřít dveře a starostlivě se na mě koukala. Její výraz byl vystrašený, ale snažila se strach skrýt. Jacob mě položil na gauč a až teď jsem si všimla, že je nahý. Sue mu podala kalhoty od Setha a Jak si je oblékl.

„Jacobe, neříkej to Edwardovi,“ prosila jsem ho. „Nechci, aby se to dozvěděl. Zbytečně by měl strach.“

„Pozdě. Promiň. Nechal tu číslo a Seth s ním právě domluvil. Je na cestě domů.“

„To nevadí. Potřebuju se napít.“ Snažila jsem se posadit, ale byla jsem pořádně malátná.

Sue mi podala sklenici vody a Jacob si sedl vedle mě.

Starostlivě se na mě díval. Asi se opravdu bál. Vůbec mi nedošlo, že si celou dobu hladím malé bříško a Jak mě sleduje.

„Bell, můžu si sáhnout?“ zeptal se nesměle. Vytřeštila jsem na něho oči.

„Ale oni ještě ani nekopou,“ řekla jsem nechápavě. Nevěděla jsem, proč mi chce sahat na břicho.

„To nevadí. Víš co, to je jedno. Ani nevím proč, jsem to chtěl udělat. Promiň,“ omlouval se.

„Obejmeš mě?“ natáhla jsem k němu ruce a on mě pevně přitisknul ke svému tělu.

Cítila jsem bezpečí v jeho v teplém objetí. Měla jsem pocit, že mi nikdo a nic nemůže ublížit. Byla jsem hrozně slabá. Jen z představy, že zase půjdu do nemocnice, se mi dělalo špatně. Jacob vycítil, že slábnu a pustil mě. Nechal ať si lehnu a dále mě sledoval.

Ani nevím jak dlouho sem tak odpočívala, ale probral mě až Edward.

„Bello! Lásko, jste v pořádku? Není ti nic?“ vyptával se mě.

„Už je to v pořádku. Jacob se o nás postaral. Nemusel si jezdit.“

„Jak nemusel! Málem jsi přišla o život a já nemusel mít strach? Bello aspoň jednou si uvědom, že nejde jen o tebe. Máš v sobě dva nové životy a jsem tady já a spousta dalších lidí, kterým na tobě záleží a nechtějí tě ztratit,“ křičel na mě. Došla mi pravdivost těch slov a začala jsem brečet.

„Bello, omlouvám se. Nechtěl jsem křičet. Neboj se mě,“ natáhnul ke mně ruce a naznačil, že mě chce obejmout. Nebránila jsem se. Tiskla jsem se k němu, jak nejpevněji jsem dovedla.

Celou dobu co mě držel v náruči, mi šeptal omluvy za své chování a prokládal je polibky do vlasů a na ucho.

Edward

Na večer jsme byli domluveni s vlky. Situace se zase zhoršila, když se tady objevila Victorie. Nikdo nechápal, odkud se tady vzala. Alice jí neviděla, to bylo ještě divnější.

Přišli jsme ve stejnou dobu jako oni. Sam a Jacob se proměnili a přišli jako lidé. Už nám důvěřovali natolik, aby přišli normální. Pochopil jsem z Jacobových myšlenek už dávno, že mě bere jako člověka a ne jako pijavici, jak nás s oblibou nazývají.

Shodli jsme se na tom, že zase posílíme hlídky a budeme spolupracovat. Navrhoval jsem, že se Bella může nastěhovat k nám, ale Jacob byl proti. Trochu jsem ho chápal. Taky jsem jí chtěl mít nablízku.

Cestou k Bell jsem si odběhnul na malý lov. Doprovodil mě Carlisle.

„Carlisle, chtěl jsem tě o něco požádat,“ začal jsem pomalu.

„Povídej,“ pobídl mě.

„Už dlouho jsi neměl dovolenou a mě napadlo, jestli bys nestál o malý výlet,“ dostal jsem ze sebe svůj nápad.

„Máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal se mě.

„Bella si přála cestovat. S jejím těhotenstvím se to zkomplikovalo, ale tak jsem si říkal, že pokud bude v pořádku a ty bys byl tak ochotný, že bychom mohli zajet s Esme na její ostrov,“ řekl jsem mu svůj plán a čekal na odpověď.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 39. díl: