Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 38. díl

15.05.2010 (08:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1720×

38. kapitola

Bella

Tak už je tady konec školy. Pod nátlakem jsem se musela dostavit na večírek. Podle Edwarda je nutné se rozloučit se spolužáky. Měla jsem pocit, že tam sloužím jako zpestření. O mém těhotenství ještě nikdo nevěděl. Díky škaredému počasí jsem mohla stále nosit volné mikiny a nic nebylo poznat. Špatně mi taky nebávalo a jediné co mi vadilo tak byl Edward, který neustále o mě pečoval.

„Bello, napiješ se s námi?“ zeptala se mě Jessika.

„Ne, díky. Když piju tak moc vyvádím. Edward je tady autem a já budu abstinovat s ním,“ vymluvila jsem se. Edward se spokojeně usmál, jakoby čekal, že se napiju.

„Nebo je v tom něco jiného?“ vyzvídala Jessika.

„A co by to jako mělo být?“

„Vím hlavně o jednom důvodu, proč se nesmí pít.“ Opravdu to ví? Začínala jsem panikařit. Ucítila jsem chladný dech na svém uchu.

„Bell, ví to,“ oznámil mi Edward.

„Jak to, že to víš, Jess?“

„Seth se jednou prokecnul, že doma máte poprask. Potom to vysypal. Nesmíš se na něho zlobit. A navíc je to skvělé,“ nadšeně vřískala a objímala mě.

„Skvěle,“ odvětil jsem suše. Ještě stále jsem byla jediná, kdo nadšený nebyl.

„Bell, ty nemáš radost? Edward skoro září štěstím,“ rozplývala se Jessika.

„A to jsi ho neviděla na slunci,“ řekla jsem zase otráveně.

„Na slunci?“ zeptala se nechápavě. Až teď mi došlo, že jsem řekla něco, co jsem neměla.

„Miluje slunce. Tak když svití tak září štěstím,“ vysvětlila jsem to rychle.

Edward stál asi dva kroky od nás, ale věděla jsem, že slyšel každé slovo. Trochu se na mě mračil, asi za to jsem řekla o tom slunci. Nebo to nebylo k tomu slunci, ale kvůli mému nadšení.

„Tak kdy se to miminko narodí?“ vyptávala se dál.

„Miminka. Budou dvě. Nevím přesně, ale někdy ke konci roku. Jessiko, nezlob se, ale raději pojedu domů. Jsem unavená. Přeji ti hodně úspěchů na vysoké,“ snažila jsem to ukončit.

„Dvě? Tak teda hodně štěstí i tobě. Snad se brzo uvidíme,“ rozloučila se semnou a objala mě.

Edward se mě na nic neptal a odvezl mě domů. Dneska jsem měla povoleno spát u něho. Vzal mě do náruče a nesl do svého pokoje. Položil mě na postel a šel mi nachystat něco na zub.

„Proč jsi trval na tom, ať dneska spím u tebe? Soukromí stejně nepotřebujeme, když už se mnou nechceš spát,“ řekla jsem kysele. Od té doby co se dozvěděl, že jsem v jiném stavu, se mě skoro ani nedotýkal. Pořád trpěl představou, že ublíží mi nebo dětem.

„Bello, víš, že tak to není. Chci, ale nemůžu. Konečně jsem chtěl být s tebou sám. A navíc to u tebe smrdí tím čoklem.“ Já nic necítím, ale Edward se vždycky tváří hrozně. Vadí mu Jacob, který je u mě skoro každý den. Ne skoro, on je u mě každý den. Vždycky se zastaví aspoň na hodinu, a když přijde Edward tak jde pryč.

„Edwarde, ptala jsem se Carlislea jestli je to nebezpečné a jasně řekl, že ne. Že se nemusíš ničeho bát.,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Vím, že ses ho neptala. A když už se o něm bavím, tak je ti jasné, že jdeš na kontrolu příští týden. Nepomůže ti žádná výmluva. A teď to sněz,“ řekl tvrdě a ukázal na talíř přede mnou.

Poslušně jsem všechno snědla. Potom jsem si dala sprchu a šla si lehnout do postele. Edward si lehnul vedle mě, ale v dostatečné vzdálenosti. Přitulila jsem se k němu a on jen ztuhnul.

„Edwarde, nech toho. Neříkej mi, že nemáš na to ani malou chuť,“ snažila jsem se ho zlomit. „Chci se s tebou milovat. Prosím,“ žadonila jsem. Sice jsem se zařekla, že to nikdy neudělám, ale bylo to silnější než já.

„Ne dřív než po další kontrole. Aspoň máš motivaci proč tam jít,“ s pocitem vítězství mi oznámil.

„To je vydírání,“ bránila jsem se.

„Ne. Já bych to nazval kompromis. Ty půjdeš na kontrolu a tam se zeptáme, jestli to není nebezpečné. Souhlasíš?“ zeptal se na závěr.

„Jak opojný dokáže být pocit vítězství, viď, Edwarde,“ to jsem se neptala, ale ironicky mu oznamovala.

Naštvaně jsem se otočila na bok a usnula.

Edward

Zakončení dne mě moc mrzelo. Nechtěl jsem se s Bellou pohádat. Když usnula, tak jsem šel za Carlislem.

„Máš na chvíli čas?“ zeptal jsem se Carlisla.

„Jistě, Edwarde. Nejspíš vím, co tě trápí. Bylo vás slyšet,“ řekl omluvně.

„Tak mi poraď, co mám dělat. Bella si vůbec neuvědomuje jak nebezpečné to je. Ona nezná mou sílu. Co když udělám něco, co bych neměl.“

„Edwarde, tvé ovládání je podle mého názoru tak silné, že se nic nestane, ale je to na tobě. Nic jsi do teď neudělal tak co je teď jiné? U lidí je to zcela přirozené, že v době těhotenství provozuji intimní život,“ vysvětloval mi Carlisle.

„U lidí je i těhotenství normální, ale u Belly zrovna ne. Poslední vyšetření si jí dělal sám a moc normálně to nevypadalo. Připusť, že je to nebezpečné,“ vztekal jsem se.

„Máš pravdu. Tak to uděláme tak jak jste se domluvili. V pondělí přijďte na kontrolu a uvidíme,“ domluvil, ale podle jeho myšlenek jsem viděl, že ho to velice zajímá.

Bellino těhotenství bylo pro něho něco nového. S něčím podobným se nikdy nesetkal. Přímo si liboval ve zkoumání vývoje plodu.

Jednou děti vypadaly, že se nevyvíjí a podruhé vyrostly během chvilky. Byly to spíše takové skoky. Nedokázal, ani pořádně určit ve kterém je týdnu. U Jacoba v hlavě jsem viděl, kdy byli spolu naposledy, ale vůbec to nesouhlasilo a navíc používal vždycky ochranu. Byl tak trochu záletník, takže byl vždycky připravený. Pak jsem vzpomínal, kdy jsem se s Bellou miloval já a taky to nesedělo. Na těch horách už musela být těhotná a předtím jedině na Valentýna. Což jsou už více jak tři měsíce. Ale tohle by připadalo v úvahu.

Když si vzpomenu, jak jsem se k Belle choval, je mi zle. Je mi špatně ze sebe samého jak jsem tehdy dopustil, abych jí tak ublížil. Vždyť jsem jí tam skoro znásilnil. A teď se dozvím, že z toho možná vzniknul nový život.

Připouštím si tu možnost, že děti jsou moje. Nedokážu se pořádně smířit s tím, že jsou toho psa.

Bella

„Edwarde, já na tu kontrolu nechci,“ snažila jsem se ho přesvědčit. Věděla jsem, že mě tam klidně donese. Navíc jsme už byli v nemocnici, takže nebyla cesta zpět.

„Bello, chováš se jako malé dítě. Na kontrolu musíš a budeš chodit ještě častěji. Je to důležité pro ty prcky. Ber ohled aspoň na ně.“

Měl pravdu. Byla jsem nejhorší nastávající matka na světě. Vůbec mi nedocházelo, že musím být opatrná, že nejde jen o mé zdraví, ale hlavně o děti. Kdyby třeba už kopaly tak bych si to možná uvědomovala, ale tak jsem si připadala jen jako bych přibrala pár centimetrů kolem pasu.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Carlisle. Hned jsem se šla položit na lehátko a vyhrnula jsem si triko. Prohlídla jsem si břicho a připadalo mi jako bych polkla celý pomeranč. Pohladila jsem si ho a neunikl mi pohled Edwarda. Ten se díval na moje břicho jako na zázrak.

„Bell, bříško ti pěkně porostlo,“ pochválil mi ho Edward.

„A kdyby ses pořád nebál se mě dotknout tak sis mohl všimnout už doma,“ řekla jsem a vyplázla na něho jazyk. Moc dobře pochopil, že ho provokuju. Nic na to neřekl a jen se taky usmál.

Za tím co Carlisle jezdil po mém břiše ultrazvukem, Edward mě držel za ruku. Ani pořádně nevím proč. Možná měl pocit, že se bojím.

„Tak musím říct, že opravdu je rozdíl od minula znatelný. Teď vypadají na patnáctý týden. Je to přibližné, ale podle tabulek a jiných těhotných žen to odpovídá. Kdybychom věděli přesnější datum početí, snadněji by se to počítalo. Příště tě vyšetřím úplně a vezmeme krev. Jestli už nic nepotřebuješ tak můžete jít,“ domluvil Carlisle.

Koukla jsem na Edwarda a očima se mu snažila naznačit ať se zeptá.

„Tak se ptej. Tebe to zajímalo,“ odbyl mě, ale bylo vidět, že to udělal schválně a chce mě nechat trápit.

„Edward se chtěl se zeptat,“ začala jsem opatrně, „ jestli nemůže těm dětem nějak ublížit.“ Edward na mě hodil pohledem, že už snad semnou v životě nepromluví, ale pak se usmál. Pobavilo ho asi to, jak jsem z toho udělal jeho problém a ne můj. Carlsile se usmál.

„Všechno je v pořádku. Myslím, že by to neměl být problém, ale kdybys pozorovala, že něco není v pořádku tak hned se ukaž. Možná se ti teď změní chutě tak se nediv, že to co ti do teď chutnalo, už ti chutnat nemusí a naopak. Dávej na sebe pozor,“ s těmi slovy se s námi rozloučil.

Čekala jsem, že mi na chodbě Edward vyčiní, ale nic. Šel tiše vedle mě až k autu.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 38. díl: