Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 33. díl

18.04.2010 (09:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1447×

33. kapitola

Jacob pro mě přijel o půl hodiny později než jsme se domluvili. Sedla jsem k němu do auta a až v tuhle chvíli mi došlo, jak je trapné se s ním vidět, když jsem s Edwardem. Vybavilo se mi snad úplně všechno, co jsme spolu kdy dělali. A taky jsem si vzpomněla na dítě, které ve mně roste. Musím sebrat veškerou odvahu a dneska mu to říct.

„Bell, musím tě zklamat, ale dneska budeme doma sami. Ségry jely na školní sraz a vrátí se až zítra. Nemusíš se ničeho bát, já budu hodný,“ řekl tak nějak roztomile.

„Jaku, já nevím, jestli to je dobrý nápad. Nemám se raději vrátit?“ zeptala jsem se provinile, protože naše setkání nedopadla obvykle nejlépe. Byla jsem si jistá, že Edwarda nepodvedu. Miluju ho a nemám důvod mu být nevěrná, ale aby si někdo nemyslel něco špatného, když budeme sami s Jacobem celou noc.

„Ne. U nás budeš v bezpečí.“ Musela jsem uznat, že měl pravdu.

Přišli jsme k němu domů a šla jsem rovnou do jeho pokoje. V obýváku seděl Billy s někým z rezervace. Za chvíli se ve dveřích objevil Jake a nesl každému pivo.

„Dáš si pivo?“ zeptal se mě.

„Ne, díky. Nemám chuť,“ odmítla jsem, ale ve skutečnosti jsem chuť měla.

„Jaku, potřebuji si s tebou promluvit,“ začala jsem opatrně.

„Bello, já vím co se stalo. Moc se omlouvám, ale ona mi nedala jinou šanci,“ řekl provinile.

„Kdo ti nedal šanci? O čem to mluvíš?“ vyzvídala jsem a nechápavě kroutila hlavou.

„O Jessice přece. Myslel jsem, že ti to řekla.“

„Nic mi neřekla. Jen se semnou poslední dobou nebaví. Ty jsi jí nějak ublížil?“ zeptala jsem se opatrně.

„Asi jo. Párkrát jsme se sešli a i spolu spali, ale ona do toho začala tahat city. A znáš mou zásadu, ne? Posledně mě chtěla překvapit a přijela tu brzo ráno. Zrovna ve chvíli, když jsem vyprovázel jednu slečnu a ona si to vyložila asi špatně,“ vyprávěl Jak.

„Jacobe, ona si neměla co vyložit špatně. To bylo jasné jako facka. Prostě si tady měl jinou. Ona si myslela, že její city opětuješ a pak tě viděla s jinou. To by bolelo každou. Jacobe, myslela jsem, že jsi už s tím přestal,“ odmlčela jsem se.

„Já s tím přestal, když jsem byl s tebou. Když už tě nemám, tak si žiju jako dřív. Bello, víš jak je mi smutno po tobě,“ vyjádřil své pocity a chytl mě něžně za ruku.

Ucítila jsem to teplo. Teplo, které mi chybělo. Uvědomila jsem si, že se toho bojím. Rychle jsem svou ruku z Jakovy vytrhla.

„Tohle neříkej nebo pojedu domů.“ Než stihnul Jak odpovědět vyrušili nás kluci. Do pokoje vtrhli Embry s Quilem.

„Ahoj, Bello!“ křičeli sborově.

„Ahoj kluci. Vy jste snad zase vyrostli,“ trošku jsem jim polichotila, protože vím, že to mají rádi.

„Ani ne, ale měla by jsi jezdit tady častěji,“ řekl Embry.

Celý večer jsem se cítila skvěle. Povídali jsme si snad úplně o všem. Dokonce jsem zapomněla na svůj malý problém, kvůli kterému jsem přijela. Byla jsem tak ponořena do myšlenek, že jsem si vůbec nevšimla, že se koukáme na film. Stočila jsem se na křesle do klubíčka a tak i usnula.

Ráno mě probudil chlad, který prostupoval mým tělem. Otočila jsem se na druhou stranu a vzpomněla jsem si, že jsem usnula u televize. Najednou jsem byla v posteli. Jak mě musel v noci přenést. Ale kde je? Posadila jsem se a konečně mi došlo odkud jde ten chlad. Okno bylo otevřené. Jacob musel nejspíš na hlídku a nezavřel.

„Dobré ráno,“ ozvalo se pod oknem. Vykoukla jsem z okna, kde byl Jacob. Skládal posekané dřevo úhledně na hromadu.

„Dobré. Myslela jsem, že jsi na hlídce,“ volala jsem na něho z okna.

„Byl jsem. Obleč se. Musím tě odvést ještě dopoledne.“

„Jacobe, stalo se něco?“ ptala jsem se trochu vyděšeně.

„Ne,“ odpověděl stroze.

Šla jsem do koupelny a převlékla jsem se. Překvapilo mě, že nikde nevidím Billyho. Za chvíli za mnou přišel Jacob.

„Nestalo se nic vážného, ale musím pro tátu do nemocnice. Sice je neděle, ale jeho stav je teď vážnější a musí tam pokaždé co se mu zatočí v hlavě,“ řekl s úsměvem. Domyslela jsem si, že opravdu to nebude tak vážné.

„Kolik máme času?“ zeptala jsem se.

„To záleží na co?“ odpověděl mi otázkou Jak a podle zdviženého obočí mi bylo jasné, na co naráží.

„Na snídani,“ setřela jsem ho.

„Tak to máme fůru času a hlavně pokud budeš vařit ty.“

„Dobře, ale moc tu toho nemáte. Vaření se odkládá. Bude studená kuchyně,“ vysvětlila jsem postup Jakovi.

Nachystala jsem pro oba obložený talíř snad se vším co bylo v lednici. Měla jsem ukrutný hlad a jeho ani nepřekvapilo, že toho sním stejně jako on. Už zase jsem hledala tu odvahu k tomu to říct. Už jsem se nadechovala, ale pak jsem zase jen vydechla. Tak to šlo až do odjezdu. Před domem, kdy jsme se loučili jsem si řekla, že to musím ze sebe dostat.

„Jacobe, musím ti něco říct,“ začala jsem opatrně.

„Být tebou tak si to nechám na jindy. Je tu tvůj krvežíznivec a netrpělivě čeká,“ zarazil mě a prstem ukázal k domu. Opravdu tam stál Edward, ale i na tu dálku jsem viděla, že se usmívá.

„Jaku, zavolám ti,“ řekla jsem a vylezla z auta.

Došla jsem až k domu a Edward mě utopil ve svém objetí. Spokojeně jsem vdechovala jeho vůni a tiskla se k němu jak nejvíc to šlo. Ani mi nevadilo, že jsme před domem a uvidí nás všichni sousedi.

„Ahoj, lásko. Neubližoval ti ten protivný vlk?“ zeptal se, ale musel vědět pravdu, protože se usmíval.

„Kupodivu nebyl ani protivný. Chyběl si mi,“ zašeptala jsem mu ucha.

„Ty mě taky. Měl jsem dorazit až zítra, ale nechtěl jsem tě tady nechat samotnou, když Sue a Charlie odjeli na celý den pryč.“

„To znamená, že v domě nikdo není?“

„To znamená, že jsme tu sami,“ řekl už vzrušeným hlasem a vzal mě do náruče. Otevřela jsem dveře a vpluli jsme dovnitř.

Edward mě donesl až do pokoje a položil na postel. Lehce mě políbil na ucho, ale bylo to takové váhavé. Napadlo mě, že to možná bude tím, že jsem byla s Jacobem a nejspíš mu zrovna nevoním.

„Edwarde, co bys řekl na to, kdybych se šla osprchovat? Nebylo by to pro tebe příjemnější?“

„Nechtěl jsem ti to říkat, aby ses neurazila, ale je to skvělý nápad. Budu na tebe čekat,“ řekl a mrknul na mě.

Rychle jsem se posvlékala a vlezla do sprchy. Když jsem se mydlila a přejela jsem si přes břicho tak mi připadalo nějak větší. Hned jsem si vzpomněla na Jaka, že jsem mu to měla říct a zbaběle jsem utekla. Je pravda, že jsem to neřekla, protože byl v dosahu Edward a nechtěla jsem, aby to věděl. Ale taky jsem měla celý den nato, abych to řekla. Najednou jsem měla slzy v očích. Brečela jsem. Věděla jsem, že mi moc času nezbývá na to abych se rozhodla jestli si to dítě nechám .

Rychle jsem se vzpamatovala, osprchovala se a vylezla ze sprchy. Omotala jsem si kolem sebe ručník a tak šla do pokoje. Oblékat se byla zbytečnost, když jsem věděla, že vedle na mě čeká anděl, který mě vezme do nebe.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 33. díl: