Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 32. díl

12.04.2010 (14:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1827×

32. kapitola

Dneska jdu na kontrolu ke Carlislovi, jak jsem slíbila. Musím nějak zařídit, aby Edward nechtěl se mnou. Jediná osoba mi může pomoci.

„Alice,“ zavolala jsem na ní.

„Ano, Bello?“ zeptala se.

„Alice, potřebuji dneska zabavit Edwarda. Myslíš, že bys to dokázala?“ vkládala jsem do ní své naděje.

„Myslím, že ano. Řekneš mi proč? Nebo je to tajemství?“ Nechtěla jsem jí lhát.

„Musíš mi věřit. Řeknu ti to, ale ještě ne.“

„To je hrůza, od té doby co nevidím tvou budoucnost, je to horší a horší.“

Dál už jsme se spolu nebavily, protože jsem nechtěla, aby nás Edward slyšel. Alice vše zařídila. I když se mu to moc nelíbilo tak souhlasil. Přesně nevím o co se jednalo, ale byl pěkně nabručený.

V nemocnici jsem šla rovnou za Carlislem do pracovny. Zaklepala jsem a čekala na pozváni. Toho jsem se nedočkala a místo pozvání se mi otevřely dveře přímo před nosem.

„Ahoj Bello. Půjdeme do ordinace gynekologie. Tudy,“ ukázal směr, kterým jsme se vydali.

„Mám trochu trému,“ přiznala jsem se.

„Z čeho? Ty jsi ještě nebyla na žádném vyšetření?“

„Jednou“ pípla jsem. Během našeho rozhovoru jsme se dostali do druhého patra a do ordinace ze které jsem měla vždycky husí kůži. Hned jsem si všimla paravánu, který tady slouží k jediné věci. A to ke svlékání.

„Bello, jestli nechceš, abych tě vyšetřoval já, stačí říct. Jestli ti to je nepříjemné,“ promlouval ke mně a díval se mi přímo do očí.

„To je v pořádku. Doktor jako doktor. A navíc mám toho nejlepšího.“

„Tak můžeme začít. Budeš se muset vysvléct, protože ti potřebuji udělat vnitřní ultrazvuk. Podle velikosti plodu určíme, ve kterém jsi týdnu. Až budeš, tak si vylez na lehátko,“ vysvětlil mi, co se bude v nejbližší době dít.

Svlékla jsem si kalhoty a děkovala mému nápadu ráno si obléct dlouhou tuniku. Aspoň jsem se tolik nestyděla. Vylezla jsem na lehátko, a když jsem se položila okamžitě jsem natočila hlavu směrem na okno a zbytek mě už nezajímal.

„Pokud se chceš podívat tak tady je tvoje dítě,“ řekl a ukázal na monitor na malé černé kolečko. Koukala jsem, ale pořádně jsem nic neviděla.

„Takže, podle velikosti to vypadá asi na 6 týden. Můžeš se jít obléct. Potřebuju se ještě poptat na pár věcí,“ řekl a uklízel věci na své místo. Za paravánem jsem se oblekla a šla si sednout ke stolu, kde už seděl Carlisle.

„Kdy jsi naposledy měla menstruaci?“ zeptal se mě a až teď mi došlo, že v lednu.

„V lednu,“ pípla jsem tiše, ale stejně jsem věděla, že mě slyší jako kdybych na něho křičela.

„V lednu? A to ti to nebylo divné?“ zeptal se.

„Já to neměla nikdy moc pravidelné, ale asi jsem to měla hlídat, že?“ zeptala jsem se provinile. Seděla jsem v křesle a nervózně si hrála se zipem od batohu. Carlisle si povzdechl asi jako teď už je pozdě.

„Bývá ti špatně? Závratě? Nekrvácíš? Nebo jiné potíže?“ ptal se, ale hlavu od stolu nezvednul.

„Špatně? Ani ne, jen mi někdy zabude špatně v autě. V hlavě se mi v poslední době točí, ale když vstanu prudce. Já nevím. Už asi nic. Jsem v pořádku. Kdybych nešla na tu krev, tak bych na to přišla až při porodu,“ řekla jsem rozčíleně. Všechno se to na mě sesypalo a já začala vzlykat.

„Bello, řekněme, že už nejsem doktor. Ptám se jako přítel. Už si to řekla otci dítěte? Počítám s tím, že Edward to neví, když tady není s tebou.“

„Carlisle, do kdy jde udělat potrat? Jen jestli mám ještě čas na rozmyšlenou,“ zeptala jsem se mezi vzlyky.

„Ty to nechceš? Bello, tohle není jen tvoje dítě. I otec by měl mít možnost se vyjádřit.“

„Jenže já nevím, kdo to je,“ skočila jsem mu do řeči.

„Tak to je asi problém. Dobře si to promysli, jestli si to necháš nebo ne. I my ti rádi pomůžeme. Jen abys toho jednou nelitovala,“ řekl mi starostlivě.

„Já toho nejvíc lituji v tuhle chvíli. A to jsem si myslela, že když s Jacobem požíváme kondom, tak se nemůže nic stát,“ řekla jsem poraženě. Tak jsem se cítila. Poražená. Život je boj a já právě prohrála první kolo.

„Nemělo by se nic stát, ale není to stoprocentní ochrana. Proč sis nedala předepsat antikoncepci?“

„Proč? Protože jsem neměla stálého partnera, abych šla pro prášky. Proč jsem s ním nechodila? Protože jsem měla zlomené srdce a hledala jsem útěchu, ale ne vztah. A proč jsem měla zlomené srdce? Protože mě Edward opustil. Kdyby mě neopustil nikdy bych za Jacobem nešla. Nikdy bych s ním nespala a nikdy bych nebyla těhotná,“ rozčíleně jsem to ze sebe dostala. Už zase jsem brečela. Carlisle obešel stůl a objal mě. Vzlykala jsem mu na rameni.

„Nebreč. Nenecháme tě v tom samotnou. Pomůžeme ti,“ utěšoval mě.

„S Edwardem jsme se nechránili. Co když to je jeho?“ přemýšlela jsem nahlas a zvedla jsem hlavu.

„Bello, já nevím. Zní to divně. Ještě jsem neslyšel, že by upír mohl mít děti.“

„A taky jsi nikdy neslyšel, že by měl upír poměr s člověkem,“ odporovala jsem.

„To je taky pravda. Ale kdyby to bylo Edwarda, tak se tím všechno vyřešilo. On by se o vás postaral.“ Znělo to zamyšleně. Podle mě uvažoval nad tím jestli by to mohlo být Edwarda.

„Já vím, ale stejně se na to necítím. Až to řeknu doma, tak mě Charlie zabije. Pak to vezme k vám domů a tam se bude snažit zničit Edwarda. Když mu to nepůjde, pojede do rezervace a pokusí se sprovodit ze světa Jacoba. Musím si to promyslet. Zatím to víme jen my dva a doufám, že to ještě chvíli tak zůstane. Musím domů, za chvíli se vrátí Edward,“ zakončila jsem naše setkání a šla pryč.

Carlisle mě ještě požádal, abych přišla za týden znovu, že to chce pozorovat velice podrobně. Doma jsem se zavřela ve svém pokoji a čekala na Edwarda. Musela jsem pořád přemýšlet nad tím černým flekem na monitoru, co bylo moje dítě. Už jsem tomu říkala dítě. Ještě to nemělo ani tvar připomínající člověka, ale bylo to dítě. Cítila jsem to. Po ultrazvuku se mi rozhodovalo ještě hůř. Věděla jsem, že něco ve mně je. Něco co roste a vyvíjí se. Bojuje o svůj život. A já teď mám ten život ve svých rukách a rozhoduju jestli bude dál žít nebo zemře.

Z mého zamyšlení mě vytrhly ledové rty na mém krku. Sice jsem sebou trhla, ale nic jsem neřekla. Otočila jsem hlavu a se zavřenýma očima jsem si vychutnávala Edwardovy polibky. Ruce jsem měla kolem jeho krku a přitahovala jsem si ho, jak nejvíc to šlo. Po chvilce naše líbání přerušil a já se mohla v klidu vydýchat.

„Ahoj lásko. Jak bylo u Carlislea? Už mi řekneš co ti je? Nebo je to tak tajná nemoc?“ zeptal se s nádechem humoru v hlase.

„Jen mi zase bral krev a dával mi příkazy co bych neměla dělat. Podle té krve zjistil, že jsem opravdu chudokrevná. Bylo mi smutno,“ snažila jsem se rychle odvést myšlenky jinam.

„Tak, kdy pojedeme na výlet?“ zeptal se mě na Anglii.

„Třeba hned ten další víkend. Tento chci do rezervace. Pokud sis to nerozmyslel.“

„Nerozmyslel. A pokud to nebude vadit tobě, tak já bych si udělal výlet s Emmetem a Jasperem. Už jsme dlouho nikde nebyli,“ prozradil mi své plány na víkend.

Tak Edward pojede na lov. To je dobře. Aspoň budu mít klid na přemýšlení. O víkendu to musím oznámit Jakovi.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 32. díl: