Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 31. díl

09.04.2010 (20:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1711×

31. kapitola

Bella

Jsou to dva dny co se Charlie oženil. Dva dny co mám novou rodinu. A dva dny co mi řekl Carlisle, že čekám dítě. Ještě jsem to nedokázala nikomu říct a požádala jsem Carlisla aby to nikomu neřekl a před Edwardem si chránil myšlenky. Dneska po škole si chci koupit test a udělat si doma ještě jeden. Třeba v nemocnici mou krev zaměnili. Dávala jsem si aspoň malou naději. Věděla jsem, že to je blbost a těhotná jsem. Poznala jsem to na své postavě, ale až teď co mi to řekl Carlisle, jinak bych si toho nevšimla.

Musela jsem mu slíbit, že ve středu se stavím do nemocnice a probereme to spolu. Nevěděla jsem co chce ještě probírat. Je jisté, že čekám dítě, ale čí dítě? Tak tohle mě ještě nenapadlo. Edward je upír a ti se rozmnožují kousnutím. A pak je tu Jacob. Tak u těch vím, že to je jako u lidí. Sice nevím jestli úplně stejné nebo odlišné, ale hlavně pravděpodobnější.

„Bello, já chápu, že jsi člověk a máš lidské potřeby jako chodit na záchod, ale nejsi tam už nějak moc dlouho?“ rozčilovala se Alice. Až teď mi došlo, že celou dobu přemýšlím nad svým problémem v kabince záchodu v nákupním centru, kde mě po škole Alice odvezla.

„Už jdu,“ odvětila jsem kysele.

„Alice, nesedneme si na chvíli. Už mě bolí nohy a dala bych si něco k pití,“ škemrala jsem.

„Tak jo, ale na chvíli. A co kdyby sis tady sedla a já za běhnu ještě do jednoho obchodu  ve druhém patře.“ Kývla jsem, že jo a konečně jsem si sedla.

Dala jsem si kolu a rozhlížela se kolem sebe. Je zajímavé, jak člověk sleduje okolí jinýma očima, když se něco změní. Nikdy dřív jsem si nevšímala těhotných ženských nebo mamin s kočárkem. Teď když vím, že patřím k nim tak mi připadá, že každá druhá je těhotná a ta první už jezdí s kočárem. Ve svém zorném poli jsem uviděla lékárnu. Musela jsem toho využít než se Alice vrátí. Rychle jsem vběhla dovnitř, poprosila o jeden těhotenský test a zase rychle vyběhla ven.

Za dvě minuty byla u mě Alice a nic nenesla. To bylo k zamyšlení kde byla a přitom se vrátila s prázdnou.

„Měli zavřeno?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ne. Byla jsem jen něco zařídit,“ odpověděla mi. Dál jsem se neptala, abych náhodou do toho nebyla ještě nějak zatažena.

Alice mě zavezla domů a rozloučila se slovy, že mám napsat Edwardovi jestli ho večer budu čekat. Sama ještě nevím. Doma nikdo byl kromě Setha, který se snažil přeřvat zpěváka nějaké skupiny. Domyslela jsem si, že jde o zpěv a šla jsem do svého pokoje. Vybalila jsem si věci a odkráčela s těhotenským testem do koupelny.

Přečetla jsem si pozorně návod k použití a usoudila jsem se, že počůrat plastovou tyčinku nebude až takový problém. Na krabičce psali, že se má počkat pět minut. Tak proč sakra já se na to jen podívala a už tam byly dvě čárky! To bylo jen obrazně řečeno, ale než se tam ukázala ta druhá tak to trvalo asi dvě vteřiny.

Seděla jsem na zemi pod umyvadlem a bouchala jsem se prázdnou krabičkou do hlavy. Jak jsem mohla být tak pitomá. Zrovna teď když jsem se rozhodla, že budu cestovat po Evropě. Právě když se vše vrátilo do normálních kolejí a já jsem zpátky s Edwardem. A co na to řekne Edward? Ještě mu to nemůžu říct. Nebo to neřeknu nikomu a poprosím Carlisla, aby mi udělal potrat.

Vyšla jsem z koupelny a v mém pokoji byl Seth a hrál hry na mém počítači, protože jeho je pomalý, jak mi sdělil minulý týden.

„Nazdárek. Co jsi tam dělala tak dlouho?“ zeptal se mě, aniž by se pohnul od monitoru.

„Těhotenský test,“ odpověděla jsem bezmyšlenkovitě.

„Aha. A kolik si měla bodů?“ zeptal se pitomě a mě došlo, že to ani nepostřehnul.

„Dvojnásobný počet,“ odvětila jsem kysele.

Takže je to jisté. Carlisle říkal ať přijdu k němu do nemocnice, že mě prohlédne. Edwardovi to ještě dneska neřeknu. Sama ještě nevím jak se rozhodnu.

Vzala jsem mobil ze stolu a napsala Edwardovi, že ho večer budu čekat. Seth ještě stále hrál tak jsem šla dělat večeři. Od sporáku mě vyrušil telefon. Zvedla jsem sluchátko a hlas který se ozval mě velice překvapil. Byl to Jacob a pozval mě v sobotu do La Push, protože přijedou jeho sestry a chtěly by mě vidět. Nadšeně jsem souhlasila. Kdysi jsme byly kamarádky, ale neviděla jsem je už spoustu let.

Edward

Pořád jsme měli pohotovost kvůli Victorie. Snažili jsme se být neustále u Belly, ale bylo nás málo. Byl jsem rád, že bydlí se dvěma vlky. Když tam nemohl být někdo od nás tak aspoň od nich. Celá smečka nám úžasně pomáhala. Problém byl v tom, že po Victorii se zem slehla. Nikde po ní nezůstala ani známka, že tu vůbec kdy byla.

Dneska vzala Alice Bellu na nákupy. Chtěli jsme pořádně prohledat okolí domu a nechtěli jsme aby se nějak polekala.

Druhou starost mi dělal zdravotní stav Bell. Carlisle přede mnou tajil své myšlenky ohledně výsledků Belliny krve. Měl jsem strach, ale doufal jsem, že mi to řekne sama. Jediné co jsem se dozvěděl tak že ve středu jde na kontrolu. Bál jsem se, aby to nebylo něco vážného, přece jen je zranitelný člověk.

Dneska chci Bellu překvapit malým dárkem. Rozhodla se, že nepůjde na vysokou, ale chce se podívat do Evropy. Alice mi dneska zajistila letenky do Anglie. Snad se jí to bude líbit.

Před jejím domem jsem se rozhodoval jestli dveřmi nebo oknem. Zjistil jsem, že Charlie není doma a Bella ve svém pokoji. Vzal jsem to oknem.

„Ahoj lásko. Jaké to bylo s Alici? Netrápila tě moc?“ přivítal jsem se s ní a ona se na mě usmála. Za ten úsměv bych dal cokoliv.

„Ahoj. Dalo se to snést, ale kdybys tam byl, taky bylo by to lepší.“

Vzal jsem jí od psacího stolu do náruče a položil na postel. Lehnul jsem si vedle ní a políbil jí.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekl jsem tajemně.

„Edwarde, víš, že nemám ráda překvapení.“

„Tohle by se ti mohlo líbit,“ řekl jsem a podal jí obálku. Pomalu a nejistě obálku otevřela.

„Edwarde, to nemyslíš vážně, že ne? Dvě letenky do Anglie. To jako pro nás?“ zeptala se nejistě a skočila mi kolem krku.

„Tak jestli chceš letět s někým jiným, tak prosím,“ odvětil jsem pobaveně, ale bylo jasné, že chce letět semnou a nikým jiným.

Bella

Když jsem otevřela tu obálku tak jsem nemohla věřit vlastním očím. Byly tam dvě letenky. Pro mě a pro Edwarda. Měli jsme spolu letět do Anglie. A zrovna teď když jsem zjistila, že jsem těhotná. To mu nesmím říct. Nesmí se to dozvědět.

„Čím jsem si to zasloužila?“ zeptala jsem se, protože mi nebylo jasné proč mi dává takový dárek.

„Tím, že vůbec jsi. Říkala jsi přece, že chceš cestovat a myslím, že Anglie na začátek nemusí být špatná.“ Měl pravdu, chtěla jsem cestovat, ale teď už to nevypadalo tak růžově jako předtím. Předtím jsem chtěla odložit studia a cestovat. Teď budu odkládat studia, abych mohla porodit a vychovávat dítě. Ještě není nic rozhodnuto. Ještě nemám koho vychovávat.

„Lásko, vydáš zamyšleně. Děje se něco?“ zeptal se ustaraným hlasem.

„Ne nic se neděje. Jsem hrozně ráda. Ale vlastně něco bych ti potřebovala říct,“ sbírala jsem odvahu, ale hned jsem uhnula od tématu.

„Víš, volal Jacob, že přijedou jeho sestry. A já souhlasila, že přijedu taky, aniž bych se tě zeptala a teď mám špatné svědomí,“ řekla jsem první věc co mě napadla.

„Tak tohle tě trápí? Mě to vadit nebude, ale jen když mi slíbíš, že budeš oparná a vrátíš se mi brzy,“ uklidnil mě svými slovy.

Slíbila jsem, že budu hodná a vrátím se brzo, tak jak chtěl. Ležela jsem spokojeně v jeho náruči a tak jsem i usnula.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 31. díl: