Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 30. díl

01.04.2010 (16:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1907×

30. kapitola

Edward

„Edwarde, něco podobného se dalo čekat. Musíš se s tím smířit. Jestli jí řekneš pravdu je pouze na tobě,“ řekl mi Carlisle starostlivě.

„Jasně. Už se vidím jak jí řeknu: Bell víš, do teď mě sex neuspokojil úplně, ale po tom co jsem při tom ochutnal tvou krev to teprve stálo za to. Tak co kdybych tě vždycky říznul a trochu se napil, protože kousat tě nemůžu to bych do tebe pustil svůj jed,“ s pošklebkem jsem předváděl Carlislovi jak to říkám Belle.

„Synu, nemohu ti poradit. Bella nás už překvapila tolikrát, že by možná přijala i tohle.“ Myslím, že by to pochopila, ale nemůžu jí to říct.

„Musím se vrátit a vymyslet něco rozumného.“ Odešel jsem, ale vzal jsem to přes les na lov.

Nad ránem jsem vlezl Belle do pokoje. Spala, ale musel se jí zdát nehezký sen, protože jí škubaly víčka. Prohlídnul jsem stěnu a zjistil, že škody je víc než jsem myslel.

„Edwarde? Jsi zpátky?“ zeptala se mě ochraptěle.

„To víš, že jsem, ale ještě spi.“ Pohladil jsem jí po vlasech.

„Proč jsi utekl? Co jsem udělala špatně?“ ptala se smutně, jako by za něco mohla.

„Ty jsi neudělala nic. Vysvětlím ti to někdy jindy. Spi, lásko.“

Ještě na chvíli usnula, ale netrvalo to dlouho.

„Ahoj. Jak si se vyspala?“ zeptal jsem se té Růženky co se právě probouzela.

„Ahoj. Skvěle, ale pořád nevím, co se stalo,“ odpověděla s úsměvem. To bylo znamení, že není naštvaná.

„Bude ti stačit, když řeknu, že ti tekla krev ze rtu?“ zeptal jsem se a napjatě čekal na odpověď.

„Opravdu? Omlouvám se, Edwarde, měl si mi něco říct a ne se tak trápit. Moc mě to mrzí,“ omlouvala se mi.

Raději jsem už mlčel a nechtěl to nijak zvlášť rozvádět.

Bella

Dneska je ten velký den. Můj táta se opět žení. Získám novou matku a sourozence. Má biologická matka Renée přijela už včera a dlouho do noci jsme si povídaly. Vyzvídala všechno možné na Edwarda, ale prozradila jsem jí jen co smí rodiče vědět.

Od brzkého rána je tady šílený chaos. A všemu tomu velí Alice, jak jinak. Edward měl zákaz tady přijet, aby mě nerozptyloval. V podstatě tady klidně mohl být, protože jsem na něho myslela ještě více.

Leah dostala zákaz se proměnit během celého dne kvůli vlasům, Seth utekl ještě dřív než Alice dorazila a já chudák to odnesla nejvíce. Musela jsem dělat společnost Renée a Sue. Měla jsem pocit, že Renée byla více nervózní než Sue. Byla jsem už oblečena a připravena k odchodu, když jsem si vzpomněla, že Seth chtěl ať mu zanesu oblečení k lesu, že tam žádné nemá.

Za dveřmi jsem si rychle přezula boty, protože jsem měla už ty od Alice a vyběhla jsem přes zahradu k lesu. Sehnula jsem se pod první strom a maskovala oblečení, aby nebylo moc nápadné. Z lesa mě překvapil náhlý studený vítr až se mi udělala husí kůže.                                           Otočila jsem se do lesa a cítila jsem, že není něco v pořádku. Svým, ne příliš dokonalým, zrakem jsem bloudila po lese a hledala příčinu mé nejistoty. Uviděla jsem jen jak se přede mnou mihla ohnivá čára.

Victoria!

Takže dneska umřu? To zkazím Charliemu jeho svatbu. Napadlo mě jako první. Stála naproti mně a smála se. Věděla jsem, že útěkem bych jí jen pobavila.

Stála jsem se vztyčenou hlavou a čekala na smrt.

„Tak dělej Victorie, ať už to mám za sebou,“ vybídla jsem jí. Přistoupila ke mně, chytla mě pod krkem a s hlubokým nádechem ke mně přičichla. Vzápětí mě pustila a pohodila semnou jako s hadrovou panenkou. Tak jsou doufala, že to bude bez mučení, ale mohla jsem opravdu jen doufat. Čekala jsem další útok a modlila se ať to je zamnou.

„Tady jsem zbytečná. Chtěla jsem se pomstít, ale to co tebe čeká bude ještě zábavnější. Až si protrpíš všechno co je v tvém osudu dáno pak tě zabiju,“ řekla a zmizela tak rychle, že jsem nestihla ani postřehnout kterým směrem.

Sesunula jsem se k zemi a brečela. Zůstala jsem tam tak dlouho dokud mě nenašel Edward, kterému jsem chyběla. Vzal mě do náruče a nesl k domu.

„Lásko, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.

„Byla tady. Přišla si pro mě. Ale její slova… řekla, že budu trpět a pak mě zabije. Ona ví můj osud. Edwarde, já se bojím,“ mezi vzlyky jsem tvořila věty a dokonce mi bylo rozumět.

„Kde jsou hlídky? Jak to, že tě tady nechali samotnou,“ mluvil velice rozčíleně. Vzal mě do náruče a já vzlykala do jeho obleku, který už měl na sobě na svatbu.

„Edwarde, musíme na svatbu. Nebudeme kazit Charliemu jeho den. Nechala mě na živu, ne? To by mohl být důvod k oslavě,“ snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že je všechno v pořádku. Kontrolovala jsem si šaty jestli je nemám špinavé, ale vypadaly v pořádku.

„Bello, před chvíli jsi málem přišla o život a tvrdíš, že je všechno v pořádku?“

„Ano, je všechno v pořádku a teď rychle než to začne. Sue chtěla dvě družičky a ne jednu,“ řekla jsem v naději, že ho přesvědčím.

„Víš, že tu tvou tvrdohlavost přímo miluji?“ řekl mi s úsměvem  a políbil mě na čelo.

Byli jme opravdu poslední kdo chyběl, aby se mohlo začít. Sue mi potichu řekla, že se nezlobí, že byla taky mladá a prázdný dům je výzva. Ještě jsem byla v šoku a nedokázala jsem to pořádně pochopit. Na dálku jsem viděla celou Cullenovic rodinu, jak k nim došel Edward, řekl co se stalo a všichni jako na povel ztvrdli. Carlisle šel za Samem a vše mu řekl. Ten si vzal další dva kluky z rezervace a hned odešli. Ani jsem se nemusela ptát kde šli, protože mi to bylo jasné.

Celý obřad proběhl bez problému. Dokonce i já jsem byla schopná projít uličkou a nespadnout. Charlie a Sue si řekli své ano a já měla o matku navíc. Původně jak měla být svatba malá, se tady sešlo snad celé Forks. Alice zařídila úplně všechno od kytek na autě přes dort až po kapelu. Krájení dotru i proslov se obešlo bez trapasu a všichni mohli pokračovat v zábavě.  Vlci i upíři se udrželi v tajnosti a jen se střídali v hlídkách. Málo kdo si všiml, že sem tam někdo odešel.

Sama jsem nezůstala ani jednu minutu. Když šel na hlídku někdo z Cullenů, tak mě dostal na starost někdo z vlků. Musela jsem dokonce tančit s Charliem hned po nevěstě, protože to bylo jeho přání. Tančila jsem i s Jacobem a ani jsme se nepohádali.

Zrovna jsem seděla u stolu s hladovým vlkem, co se cpal kuřecími křidýlky a mám pocit, že je jedl i s kostmi, protože jsem je nikde neviděla, když ke mě přišla Renée.

„Bello, dneska ti to moc sluší. Uvědomila jsem si, že už nejsi má malá holčička, když jsi šla tou uličkou. A když se podívám na tebe a Edwarda v objetí tak mám strach, že za nedlouho tam půjdeš zase, ale jako nevěsta,“ svěřila se mi Renée.

„Tak toho se bát nemusíš. Mám školu života od tebe, zapomněla jsi?“ řekla jsem jí s úsměvem a objala jsem jí. Připily jsme si se Sue na štěstí v lásce a já doufám, že už mě a Edwardovi nebude nic stát v cestě.

„Bell? Věnuješ jeden tanec i mě?“ zeptal se mě Edward.

„S radostí, ale stále to neumím,“ upozornila jsem ho. Přesunuli jsme se na taneční parket a Edward mě vedl.

„Jsi v pořádku? Jestli se necítíš dobře tak tě odvezu domů,“ šeptal mi starostlivě do ucha.

„Tak to teda ne. Mě je dobře. To kdyby jsi mi navrhnul něco úplně jiného tak bych neváhala.“

„Bello, víš jak by vyváděla Alice kdybych ty šaty zničil?“ zasmáli jsme se oba. Věděla jsem, že vytratit se z oslavy by se nám oběma nepovedlo.

„Narazil někdo na Victoriinu stopu?“ zeptala jsem se.

„Jako by se po ní zem slehla,“ odpověděl zklamaně.

Hudba dohrála a já si k baru šla pro pití. Kromě alkoholu tady toho moc nebylo a kvůli Edwarda jsem pít nechtěla. Dala jsem si čistou vodu a sedla jsem si k Charliemu.

„Tak jak se cítíš jako ženatý?“ zeptala jsem se svého otce, který vypadal, že dneska překoná gravitaci a bude se vznášet štěstím.

„Bello, už jsi někdy viděla šťastnějšího člověka?“ zeptal se mě a marně jsem uvažovala jestli jo nebo ne. Náš rozhovor byl náhle ukončen Sue která chtěla tančit. Původně jsem myslela, že celý den strávím s Edwardem, ale díky tomu co se stalo jsem ho viděla jen párkrát.

Poslední kdo přišel a vyzval mě k tanci byl Carlisle.

„Bello, mohu tě požádat o tanec?“ zeptal se zdvořile. Copak bych mohla odmítnout?

„Bude mi ctí,“ snažila jsem se odpovědět stejně zdvořile, ale ode mě to znělo spíš směšně.

„Bello, čekal jsem až tady nebude Edward. Chtěl jsem s tebou mluvit už včera, ale neměl jsem příležitost. Mám výsledky testů,“ řekl až smutně. Pocítila jsem strach.

„Tak tohle nevypadá dobře. Je to moc zlé?“ můj hlas zněl opravdu vyděšeně.

„Podle toho jak se to vezme. Bello, jsi těhotná.“

Sice konec za který bych si sama nafackovala, ale nešlo to jinak.

Malé překvapení na závěr: Tohle není konec, ale začátek. Tahle povídka měla být úplně jiná, ale zůstala mi v počítači, který jsem už nerozchodila, takže jsem to spíchla dohromady jak se dalo. Potřebuji trochu času a slibuji, že do dvou týdnů vložím další dílek. Říkejme tomu konec první řady :)

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 30. díl: