Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 24. díl

04.03.2010 (12:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1500×

24. kapitola

Bella

Je to čtrnáct dní co se Edward vrátil a kromě jeho a Alice jsem ostatní neviděla. Někdy to muselo působit, že se jim vyhýbám. Tak trochu to byla pravda, protože jsem neměla dobrý pocit z toho, že se kvůli mně pořád stěhují.

Jacob se tady neukázal, jak tehdy co si přišel pro motorku. To jsme se jen pozdravili a on musel zase pryč. Jednou jsem mu nechala vzkaz, ale odpovědi jsem se nedočkala. Seth mi říkal, že s ním mluvil a vzkazuje mi, že nemá čas. Nechala jsem to tak. Naposledy co jsme  spolu byli to nedopadlo nejlíp. I přes svůj přísný zákaz, který jsem si dala, že s Jacobem už nebudu nikdy spát, jsem se s ním vyspala. Nemohla jsem říct, že to nebylo pěkné nebo tak, ale bylo to divné.

Každé ráno mě a Setha vyzvedávala Alice s Edwardem a jezdili jsme do školy společně. Byli jsme kamarádi, jako by se nic předtím nestalo. Charlie už neběhal s brokovnicí po ulici a nesnažil se zabít Edwarda. Sue z toho tenkrát měla takovou zábavu, že ještě tři dny se to mu smála.

„Bello, už víš, že Charlie odjíždí na služební cestu na tři dny?“ zeptal se mě Seth u snídaně.

„To je mi novinka. A co z toho vyplývá?“ zeptala jsem se, protože jsem to moc nepochopila.

V kuchyni se objevila Sue v županu a s úsměvem na tru.

„Můj drahý syn ti chtěl naznačit, že bude zahradní párty. Samozřejmě pod mým přísným dohledem,“ objasnila mi to Sue.

„Mamko, však si říkala, že nám necháš dům pro sebe,“ smutně se bránil Seth.

„To sis špatně vyložil. Já řekla, že si můžete pozvat koho chcete, ale ne, že odjedu taky.“

Jako poslední přišla Laeh a Charlie. Ten šel rovnou k Sue a začal jí líbat. Pořád jsem si nemohla na to zvyknout.

„Proboha, nechte toho. Jsou tu děti,“ řekla jsem naoko znechuceně. Sue se začala nahlas smát a Leah s ní.

„Bello, zvykej si ještě měsíc a půl a budou oficiálně svoji. To je už nikdo nezastaví, věř mi. To pak budou ještě horší něž dva puberťáci,“ připomenula mi tím Lea, že za měsíc a něco bude svatba.

Neměla jsem nic proti. Charlie už byl tak dlouho sám, že jsem byla ráda, že si někoho našel. Konečně vypadal šťastný. Jen jsem si nějak nemohla zvyknout na to, jak se měl k Sue. Možná, kdyby to byla mamka, tak by to divné nebylo. Ale Sue mám ráda, je moc hodná a k Charliemu patří.

Teď mě více zajímala ta párty. Bylo jasné, že tady budou vlci, ale napadlo mě jestli by mohli přijít i upíři. Možná to nenápadně nadhodím před Alici.

Ve škole byla nuda, jako obvykle. Většina spolužáků už měla podané přihlášky nebo aspoň vybranou školu, ale já se ještě pořád nerozhodla. V batohu jsem neustále nosila propagační letáčky různých škol, ale žádná mě neoslovila.

Na obědě už mě čekali ti tři u stolu. Ani jsem pro jídlo nešla. Sedla jsem si ke stolu a vzala si z Edwardova talíře.

„Bello, Seth nám říkal, že bude u vás zahradní párty. A nás pozval taky. Myslíš, že to bude problém? Nebo můžeme přijít?“ zeptala se mě Alice.

„Jo klidně. Edwarde, měl bys odpoledne čas? Chtěla bych trochu poradit se školou. Pořád se nemůžu rozhodnout.“

„Velice rád ti poradím. Podíváme se na internetu a pak uvidíš. V kolik se mám stavit?“ ochotně souhlasil.

Domluvili jsme se na odpoledne a už jsem se nemohla dočkat. Poprvé půjde Edward k nám domů. Jsem zvědavá jak to dopadne. Aspoň vím, že budu muset být hodná a nemyslet na nemravnosti, protože Sue bude doma.

Pomáhala jsem zrovna v kuchyní, když zazvonil zvonek. To musel být jedině on. Než jsem stihla umýt si ruce tak Sue se už hrnula ke dveřím.

„Ahoj! Tak ty jsi Edward? Těší mě, Sue,“ podávala mu ruku.

„Mě taky těší.“ Edward její ruku přijal. Ale i na tu dálku jsme uviděla, že něco není v pořádku.

„Opravdu studená. Ještě nikdy jsem si nepotřásla rukou s upírem,“ řekla Sue kupodivu s nadšením.

„Já taky ještě neměl tu čest poznat matku dvou vlků,“ odvětil jí Edward.

„Ahoj Edwarde. Počkej chviličku, jen si opláchnu ruce,“ zavolala jsme na něho z kuchyně.

Edward stál na jednom místě jak přikovaný. Přišla jsem k němu blíž a dala mu pusu na tvář.

„Bello, nemohla bys nějak doma naznačit ať nemají tak bujnou fantazii?“

Tak proto se mi zdál tak divný. Sue musela myslet na něco moc ošklivého. Ani jsem nechtěla vědět na co. Šli jsme nahoru do mého pokoje. Zapnula jsem počítač a čekala až najede. Až teď jsem si všimla, že Edward stojí pořád u dveří.

„Budeš stát u těch dveří dlouho nebo půjdeš dál?“ zeptala jsme se ho.

„Kdo všechno věděl o tom co jsem ti udělal? Jen ona nebo i Alice? A nelži mi,“ řekl mi přísně.

„Nechápu o čem mluvíš. Myslíš to, jak si mě opustil? To snad věděli všichni.“ Sedl si na postel a obličej si schoval do dlaní. Pořád jsme nechápala o čem mluví.

„Neměl jsem na mysli tohle, ale to po tom večírku. Proč si mi nezavolala? Proč si mi něco neřekla? Vždyť jsem tě málem zabil. Bude opravdu pro tebe lepší, když odjedu a už mě neuvidíš. Ty si to nechceš připustit, ale je to tak. To co jsem udělal je opravdu neodpustitelné.“

Záhada tím byla vyřešena. Sue asi zapomněla, že čte myšlenky a samozřejmě, když ho uviděla jí přišlo na mysl tohle. Zvedla jsem se od stolu a šla k němu.

„Ne, na to zapomeň. Ty mě nemůžeš opustit. Slíbil jsi to!“ křičela jsem a bušila pěstmi do jeho hrudníku. Objal mě pažemi, jako do kazajky a uklidňoval mě.

„Bell, lásko já tě nechci opustit, ale snaž se mě pochopit. Já ti nikdy nemůžu dát co bys chtěla. Jednou jsem se neovládnul a jak to dopadlo. Proto si mě tehdy nechtěla vidět?“ zvedl hlavu a podíval se na mě. V jeho pohledu se odrážela bolest.

„Jo. Protože jsem věděla, že by ses zlobil a trápil se kvůli tomu. A navíc jsem si za to mohla sama. Nemůžeš pořád všechnu vinu shazovat na sebe. A i přes to všechno to bylo moc krásné a nikdy toho nebudu litovat,“ pronesla jsem sebevědomě.

„To říkáš jen proto abys ulehčila mému svědomí. Bolelo tě to moc? A řekni mi prosím pravdu,“  naléhal na mě.

„Trochu. Asi jako každá jiná modřina. A o těch já můžu vyprávět. Věř mi, nic hrozného to nebylo. Nechme už raději toho a podívejme se na ty školy.“ Sedla jsem si ke stolu a začala vyhledávat různé školy. Edward si sedl vedle mě, ale na monitor se moc nekoukal. Pohledem propaloval podlahu a moc dobře jsem věděla, jak se užírá uvnitř.

„Edwarde, nech toho. Když tohle děláš tak netrápíš jen sebe, ale i mě. Nekoukej na to tak pesimisticky, ale podívej se na to optimisticky. Teď už víme, že mě při tom nezabiješ,“ řekla jsem s radostí, že mu zvednu náladu, ale moc se mi to nepovedlo.

„To je opravdu skvělé. Chceš mi tvrdit, že to jako chceš riskovat znovu? Tobě asi přeskočilo,“ usoudil Edward.

Když slova nestačí, zkusíme něco jiného. Zvedla jsem se ze židle a obkročmo sedla na jeho klín. Byl tak překvapený, že se nestihl ani bránit. Sklonila jsem hlavu k jeho krku a lehce ho políbila. Ucuknul, protože pochopil a začínal se bránit.

„Chci to riskovat a klidně každý den i několikrát,“ zašeptala jsem mu do ucha. Zvedla jsem se a sedla si zpátky na židli.

„Edwarde, tím mi chceš říct, že mě prosíš abych se k tobě vrátila, ale spát spolu nebudeme? Když zatvrzele odmítáš mou proměnu, beru, ale tohohle se nevzdám. Buď se umoudříš nebo se k tobě nevrátím nikdy,“ lhala jsem, jako když tiskne. Byla bych klidně s ním i jako jeptiška. Ale proč si jednou nedat malý požadavek.

„Budu nad tím uvažovat. Už musím,“ řekl mi po chvilce a odešel. I tohle mi stačilo. Byl to aspoň náznak snahy, že to není hned zamítnuto. Ještě chvíli jsem zůstala u počítače a prohlížela si různé ostrovy v tichomoří. Na vysokou školu jsem už zapomněla. Vyrušilo mě zaklepání na dveře.

„Můžu?“ zeptala se zdvořile Sue.

„Jasně,“ potvrdila jsem, že může vejít.

„Bell, chci se omluvit, za to co jsem udělala. Úplně jsem zapomněla na své myšlenky. Došlo mi to až když jste odešli nahoru. On to nevěděl, že? Hrozně mě to mrzí. Vzkázala bys mu, prosím tě, mou omluvu?“ zeptala se mě na konci své omluvy.

„To je v pořádku. Mělo mě hned napadnout, že jednou se to stejně dozví. A teď se bavme o něčem jiném. Tak co na Edwarda říkáš?“ zeptala jsem se šibalsky.

„Musím uznat, že tvé pobláznění úplně chápu.“

Obě jsme se tomu začaly smát a pak šly dodělat večeři. Plánovaly jsme jaké jídlo nachystáme na pátek na tu párty. Už jsme věděly, že z rezervace tady bude jen Sam, Jacob a Embry. A ostatní pozvaní stejně nejí.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 24. díl: