Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 21. díl

19.02.2010 (18:15) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×

21. kapitola

Bella

Týden utekl, jako voda a já si ani nestihla uvědomit, že už zítra do školy přijde Edward. Celou neděli jsem byla zamlklá a chodila, jako bez duše. Charlie se několikrát ptal co se děje, ale pokaždé jsem ho odbyla, že mám podat přihlášku na vysokou a nemůžu se rozhodnout. Spolkl to. Večer jsem to nevydržela a potřebovala se uklidnit. Vzala jsem telefon a zavolala Jacobovi.

„Ahoj,“ řekla jsem a čekala na jeho reakci. Neměla jsem slova, která by vyjádřila můj požadavek a proto jsem čekala co řekne.

„Bello! Ahoj. Nečekal jsem, že by ses ozvala v neděli večer.“ Tak tím mi moc nepomohl.

„Jaku, nechceš přijít? Charlie jde se Sue někam pryč a já tě tady potřebuji.“ Jen jsem řekla jak to je a čekala na verdikt.

„Dobře za chvíli jsem u tebe.“

Za půl hodiny jsem slyšela pískání pod oknem, tak jsem ho otevřela. Lehla jsem si do postele a Jak si lehl ke mně. Jako to dělal předtím už tolikrát. Objal mě a dal mi pusu do vlasů.

„Bello, zněla si zoufale. Dě j e se něco?“

„Ne, jen jsem si uvědomila, že zítra do školy nastupuje Edward a potřebovala jsem tě pros tě tady mít.“ Zavrtěla jsem se a přitulila se k němu ještě víc.

„Ty se toho bojíš? Tahle nová sebevědomá Bella? Neblázni. I já mám někdy z tebe strach. To zvládneš.“ Dodával mi odvahu na zítra a kupodivu to pomáhalo. To jsem přesně potřebovala.

„Bello a přestaň se tak vrtět nebo se neovládnu.“

Nechtěla jsem pokoušet osud a raději jsem se odtáhla. Když jsem takhle usínala s Edwardem, tak jsem se tady mohla klidně plazit nahá a s ním by to ani nehnulo. Vlastně hnulo, protože by utekl. Tady by stačilo tak málo a mohla bych se s Jakem milovat. A proč vlastně ne? Už tak dlouho jsme spolu nespali.

„Jaku? A co kdy ses neovládnul? Já bych proti nebyla,“ řekla jsem tiše.

„Bello, ani nevíme kdy se Charlie vrátí. Raději spi zítra tě čeká náročný den.“

On mě odmítnul? To není ani možné. To prostě není Jacob jakého znám. Nebo opravdu nemá náladu a chce spát. Únava mě přemohla a já se ponořila do říše snů.

„Bello, vstávej,“ budila mě Sue. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že je tady někdo jiný než Charlie a chodí mě budit. Obvykle jsem byla zvyklá na budík.

„Já nechci,“ bručela jsem pod peřinou.

„Jaku a ty taky vstávej. Jsem snad vaše matka, abych vás pořád budila?“ Probrala jsem se, jako kdyby mě polila studenou vodou. Zvedla jsem peřinu a koukala na spícího Jaka.

„Sue, omlouvám se.“

„Za co? Dělám si srandu. Ať už jste dole. Máte tam snídani a ty musíš do školy mladá dámo.“ Koukala jsem na ní co se jí stalo, takhle nikdy nemluvila.

„Zase jsem tě dostala. Vždycky jsem to chtěla použít. Pospěšte si. Charlie už šel do práce.“

Zavřela za sebou dveře a odešla dolů.

Šla jsem provést ranní hygienu a pak se oblíkla. Vzala jsem si na sebe tu nejhorší vytahanou mikinu jakou jsem měla. Měla jsem prostě chuť naštvat Alici.

Bouchala jsem Jaka do zad tak dlouho dokud se neprobudil. Šla jsem dolů na snídani. Už tam byl Seth a ládoval se. Za chvíli k nám došel i Jacob.

„Ahoj Sue. Ty dneska celá záříš. Holka, že tys v noci řádila s Charliem, jak za mlada?“ popichoval jí Jacob. Tohle téma se mi vůbec nelíbilo.

„Fůj, Jaku, jsou tady děti,“ okřikla jsem ho. Vzala jsem si banán ze stolu a za smíchu Jaka a Sue jsem raději šla.

Ještě před domem mě dohonil Jak.

„Bell, co bys řekla tomu, kdybych tě odpoledne vyzvedl? Mohli bychom si udělat výlet.“

Ten nápad se mi docela líbil. Domluvili jsme se. Konečně došel i Seth a mohli jsme vyrazit do školy. Na parkovišti nás čekala Jesica s Angelou. Ty holky byly neuvěřitelné. Bylo pondělí a ony se z toho radovaly. Nutně mi musely sdělit, že ve městě kromě Cullenu je i nový kluk a vypadá podle jejich slov úžasně. Seth stál celou dobu u mě a těmi řečmi se úžasně bavil.

Najednou jsem zpozorovala, že se Seth napřímil a nepatrně se třepal. Díval se nepřítomně směrem k autům a hned mi to došlo. Edward s Alici byli tady. Chytla jsem ho za ruku a mačkala mu jí jak nejvíc to šlo. Na Jacoba to působilo pokaždé, když byl ve stresu a hrozila proměna.

„Sethe, slyšíš mě? Nic se neděje. Uklidni se to jsou jen Cullenovi,“ tiše jsem k němu šeptala. Vypadalo to, že mé uklidnění fungovalo a už je zase přítomen. V tu chvíli jsem si všimla, že se do kroku opět dali i Edward s Alici. Napadla mě myšlenka jak nádherné by to bylo, kdybych se rozběhla tím směrem odkud přicházeli a vběhla mu přímo do náruče. Políbili se a já se v píjela do jeho nádherných očí. Realita mi to ale nedovolila.

„Ahoj Bello! Jak se máš?“ Alice byla opět plná optimismu.

„Ahoj,“ lehce jsem kývla i na Edwarda a ten na pozdrav odpověděl.

„Představíš nás?“ zeptala se Alice. Moc dobře musela vědět kdo to je.

„To je můj skoro nevlastní bratr Seth.“ Ještě jsem chtěla dodat něco jako dej pac Sethe, ale ovládla jsem se.

„Těší mě. Já jsem Edward a to je má sestra Alice,“ a podal mu ruku. Kupodivu jí Seth přijal.

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a vydala se směrem ke škole. Po pár krocích mě zastavil Edward.

„Bell, počkej. Vím, že se o bratra bojíš, ale nemusíš. Čekal jsem na jeho reakci a on sám mi dal vědět, že je to v pořádku. Kdybych si nebyl jist tak bych tam nešel.“

Stála jsem jen kousíček od své lásky. Jen se vyhoupnout na špičky, přitáhnout si ho k sobě blíž a políbit. Jen tak malý kousíček nás dělil. Klidně jsem to mohla udělat, ale nedokázala jsme to. Kývla jsem hlavou, otočila se a šla do školy.

Až do oběda jsem byla úplně mimo. Myšlenky mi bloudily kolem Edwarda a jediné mé štěstí bylo, že mi dali učitelé pokoj a nic převratného po mě nechtěli. Věděla jsem, že na obědě se potkáme a snažila jsem se na to připravit. Abych byla silná. Abych dokázala být v jedné místnosti s Edwardem.

Dveře do jídelny mi zastoupil Edward. Stála jsem zase naproti jeho nádherné postavě a jediné co mě napadlo bylo jak mu visím kolem krku a líbám ho.

„Promiň, ale ráda bych prošla,“ naznačila jsem rukou ať ustoupí na stranu. Vešla jsme do jídelny a nevěřila svým očím. U stolu seděla Alice a vedle ní Seth. Ten už na mě mával abych si k nim přisedla. Vzala jsem si tác na naložila si nějaké jídlo. Sedla si ke stolu a bez jediného slova se pustila do toho.

„Bello, víš co teď na obědech bude nejlepší?“ zeptal se mě Seth. Zakroutila jsem hlavou, že ne.

„To, že mám své jídlo a její. A jestli to nebude chtít ani on tak i jeho,“ radoval se jako malé dítě. Edward odvětil něco o tom, že mu to s radostí přenechá. A já jsem jedla a jedla, jen abych nemusela mluvit. Až smích Alice mě vyrušil a já zvedla hlavu a podívala se čemu se smějí. Zjistila jsem, že se smějí mě.

„Co jsem udělala tak legračního?“ zeptala jsem se ironicky, ale to se i Seth dusil smíchy.

„Edward ti podsunul svůj tác a tys ho už z poloviny snědla,“ vysvětlil mi Seth. Nechápavě jsem koukala, že to není možné, ale vše tomu nasvědčovalo.

Vzala jsem svůj tác a odnesla ho. Rovnou jsem vyšla ven a vydala se do učebny.

„Bell! Počkej, chci s tebou mluvit,“ na chodbě mě zastavil Edward.

„A o čem? O počasí? To už tady bylo. A jak to dopadlo. Já se do tebe zamilovala, ty sis semnou pohrál a pak mě opustil.“ Pomalu jsem se přestávala ovládat. Už jsem cítila jak se mi slzy derou do očí. Nepřemohla jsem to a s pláčem utekla na záchody. Nechala jsem ho tam stát a opustila ho, jako on mě tehdy v lese.

Na záchodech jsem se zavřela do kabinky a brečela. Nebyla jsem tak silná jak jsem si myslela. Po chvilce se otevřely dveře a někdo další vešel na záchody.

„Bello, ty to vážně nechápeš, nebo to nechceš chápat?“ mluvila ke mně Alice. Tak ona byla ta osoba co vešla dovnitř. Pomalu jsem otevřela dveře a vyšla ven.

„Alice, nesnaž se ho omlouvat. Předtím jste říkali, že jsem vám chyběla. Proč jste se neozvali?“

„Ano, chtěli jsme se ozvat, chtěli jsme se s tebou rozloučit, ale on nám to zakázal. Myslel si, že tě tím ochrání. Pak když se zdálo, že se steskem po tobě utrápí konečně dostal rozum. Rozhodl se vrátit. Překonal svou hrdost a teď se chce před tebou plazit jen abys mu odpustila. Už to chápeš?“ Alice konečně skončila. Nebyla jsem si jistá jestli tím ospravedlňovala sebe nebo jeho, ale věřila jsem jí. Ona mi nikdy nelhala.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 21. díl: