Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 20. díl

10.02.2010 (21:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1621×

20. kapitola

Bella

Jacob  se u nás neukázal celý týden. Ptala jsem se Setha i Leah jestli má tolik hlídek, že se ani neukáže, ale neřekli mi nic. Charlie si usmyslel abych neseděla doma, tak mě pořád tahal na nákupy a jednou dokonce navrhl abych s nim jela na ryby. To určitě. Stejně bych se tam utopila.

V pátek odpoledne, když jsem přišla ze školy, na mě čekal balíček. Přišel poštou, ale zpáteční adresa nebyla uvedena. Vzala jsem ten balíček do svého pokoje a na posteli jsem ho rozbalila. Hledala jsem přiložený dopis, ale žádný tam nebyl, jen cédéčko. Vložila jsem ho do přehrávače a čekala jsem, co na tom bude.

Hned po prvních tónech jsem se rozbrečela. Edwardova ukolébavka, co mi vždycky broukal před spaním. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Už bylo jasné, kdo mi to poslal.

Ležela jsem na posteli a brečela. Vzpomínala jsem na naší louku, na náš první polibek, na jeho třpytící se tělo na slunci a na naše milování. Všechno krásné. Na rozchod jsem si nevzpomněla. Ozvalo se zaklepaní na dveře a do pokoje vešla Sue.

„Bello, to je krásná melodie. Kdo to hraje?“

„Edward.“

„Aha. Tak já nebudu rušit.“ A zase zavřela.

Skoro hodinu jsem poslouchala pořád dokola tu nádhernou melodii. Vypnula jsem přehrávač a šla se dolů najíst. Chvíli jsem se dívala dole na televizi a pak se vydala zpátky do svého pokoje. Přepsala jsem pár úkolů a šla se osprchovat. Chtěla jsem dneska u té melodie, co mi přišla poštou, usnout.

Po osprchování jsem se v županu vrátila do pokoje. Projela mnou vlna chladu, který teď prostupoval mým pokojem. Než jsem si v hlavě urovnala myšlenky, proč mám otevřené okno, tak jsem spatřila Jacoba, jak leží na mé posteli.

„Jaku, nemůžeš alespoň zavírat?“ Otevřela jsem skříň a hledala vhodné oblečení.

„Bello, vezmi si něco teplého. Je tam zima a já mám pro tebe překvapení.“

Zhluboka jsem se nadechla a chystala se mu pořádně vynadat. Vynadat za to, že se tu celý týden neukáže a pak si sem přijde, jakože nic a ještě mě někam chce odvléct.

„Jacobe, ty si jako myslíš, že jen tak s tebou půjdu někam v noci na výlet, po tom, co ses tady týden ani neukázal?“ rozhazovala jsem rukama jako bůh pomsty a čekala čím se ospravedlní.

„Bello, slibuji, že ti to všechno vysvětlím. Chci tě vzít na výlet. Není to sice nic moc, ale myslím, že se to ti bude líbit.“

Vůbec se mi nikam nechtělo. Ale jako správná holka jsem zvědavá a souhlasila jsem. Charlie byl mimo město a Sue jsem oznámila, že přespím u Jacoba.

Cestou v autě jsme nemluvili a já napjatě čekala kam dojedeme. Tak to, kde jsme právě zastavili, bylo opravdu překvapení. Stáli jsme před domem Blacků.

„Tak tohle překvapení stálo za to,“ řekla jsem kysele. To bych už raději ležela ve své posteli a poslouchala ten dnešní dárek, co mi přišel.

„Nekaž mi to. Ber to jako omluvu. A navíc ještě nejsme na místě.“ Vzal mě za ruku a vedl směrem na pláž.

Na pláži právě zapadalo slunce. Vše se barvilo do oranžova. Vypadalo to moc krásně. Jacob mě dovedl na místo. Měl pravdu s tím, že to nebylo nic moc, jak sám řekl, ale účel to splňovalo. Na pláži byla rozprostřena velká deka. Na dece byla petrolejová lampa a koš.

„Jaku, to je krásné. To jsi nachystal kvůli mně?“

„Promiň, ale to není naše deka.“ Hmm, bezva trapas. Co mě to taky napadlo? Vždyť jsem tady s Jakem a ne s… Edwardem. To by byl jeho styl.

„Bello, to byl vtip. Ano, nachystal jsem to kvůli tobě. Chci se ti omluvit.“

Sedli jsme si na deku a Jake rozsvítil lampu.

„Svíčky jsou asi víc romantické, ale tady v tom větru by neuspěly. Teda co já vím o romantice, že?“ usmál se a začal se prohrabovat v košíku.

„Ty jsi i vařil?“ musela jsem se zeptat.

„Popravdě ne,“ vytáhnul nos z košíku, „zajel jsem do McDonalda.“ Od srdce jsem se začala smát. Bylo to tak milé, co všechno udělal.

„A Jaku? Proč jsi nepřijel odpoledne, když bylo celkem teplo?“

„Protože to, že jsme tady a teď má svůj účel.“ Z košíku vytáhnul postupně asi dvacet hamburgerů a několik balení hranolků.

„A řekneš mi ten účel?“ zeptala jsem se.

„Jasně. Budou padat hvězdy a myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit.“

Tohle mě opravdu dostalo. Padat hvězdy jsem nikdy neviděla. Lehla jsem si na záda a pozorovala oblohu. Čekala jsem, kdy to začne. Hvězdy byly nádherné. Jednou si musím najít na internetu jaké souhvězdí jsou tady vidět a pak je zkusím najít.

„Bello, dlužím ti vysvětlení. Choval jsem se jako malé děcko. Vzalo mě to, když jsem tě viděl. Měl jsem chuť tu pijavici zabít, tak jako ještě nikdy.“

„Já tě chápu. Odpuštěno. Můžu se k tobě přitulit? Je mi zima.“ Přitulila jsem se k němu blíž a cítila se velice dobře. Týden mi chybělo to teplo. Ten pocit bezpečí.

„Jaku, podívej támhle,“ ukázala jsem na nebe, kde padaly hvězdy. Nic tak nádherného jsem nikdy neviděla.

Jacob

Dneska jsem pro Bellu připravil malé překvapení. Sice jí nemůžu dopřát co ta pijavice, ale snaha se taky cení. Já nemam tolik peněz, abych se mohl chlubit zlatými kartami. Táta mi vyprávěl, že  dneska, podle legendy kmene, mají padat hvězdy. Spíš si myslím, že to slyšel v televizi, ale zase si chtěl hrát na chytrého. Hned mě napadlo, že na holku by to mohlo platit a Bella by mi odpustila. Zajel jsem pro hamburgery, protože vařit stejně neumím a na pláž jsem zanesl deku.

Vzal jsem auto a jel pro Bellu. Ani nevím proč jsem to udělal, ale vylezl jsem k ní oknem. Tomu se říká síla zvyku. Byla velice překvapená, že tam jsem. Prvně to vypadalo, že se semnou bude hádat, proč jsem se ani neozval, ale pak jí zvědavost přemohla a šla se mnou ven.

Leželi jsme na pláži a já si uvědomoval, jak moc mi bude chybět až se vrátí k těm pijavicím. Přitulila se ke mně, protože jí byla zima. Hladil jsem jí po zádech a vdechoval vůni jejich vlasů. Snad bych si troufl říct, že jí miluji, ale sám sobě bych lhal. Nebyla by to ta opravdová láska.

Když začala vedle mě Bella pomalu usínat, tak jsem jí vzal do náruče a odnesl jí domů. Vypadala tak hrozně nevinně. Měl jsem na ní chuť. Chtěl jsem se s ní milovat, ale když jsem si vzpomněl, že naposledy jí měl ten studenej parchant, tak mě to přešlo.

Položil jsem jí do postele a ještě se šel koukat na televizi za tátou. Sedl jsem si do křesla a koukal na pořad co zrovna běžel.

„Copak synu? Vypadáš nějak smutně. Dneska nic nebude?“ zeptal se a já hned věděl na co naráží. Už vím po kom jsem takový hladný co se týká citů.

„Alespoň se vyspíš, ne? Nepleť se do toho, prosím tě.“ Raději si půjdu lehnout. Hádat se s ním nechci.

„Jacobe, nic si z toho nedělej. Tak poznala, že v posteli nejsi tak úplně dokonalý,“ dělal si ze mě srandu. V hlavě mi docvaklo, proč je takový hnusný. On pil. Proto jsem cítil alkohol, když jsem vešel do obýváku. Jeho zdravotní stav mu přísně zakazuje jakýkoliv alkohol a on tak riskuje. To jsem popsal hezky. Asi budu doktor.

Vrátil jsem se do pokoje. Sednul jsem si na postel a pozoroval Bellu, jak spí. Pohladil jsem ji po vlasech a ona ze spaní zamumlala zase to proklaté jméno. Věděl jsem, že to je konec našeho vztahu. Už budeme opravdu jen kamarádi. Teď už se s ní nedokážu milovat.

Lehnul jsem si vedle ní a nakonec usnul.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 20. díl: