Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 19. díl

06.02.2010 (15:45) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1601×

19. kapitola

Jacob

Doma jsem dospal, to jsem v noci promeškal. V poledne jsem se probudil a dal si oběd s tátou. Odpoledne zazvonil telefon. Volal Seth, jestli nechci přijet, že se budeme koukat na filmy. Moc se mi nechtělo. Neměl jsem náladu na filmy a popravdě řečeno jsem nechtěl mluvit s Bellou. Ani nevím proč, ale byl jsem na ni naštvaný. Za tu noc. Že byla s tou odpornou pijavicí.

Stejně jsem to nevydržel a jel k nim domů. Před domem jsem vydýchal zlost ať na Bellu nevyjedu, že je nezodpovědná. Zazvonil jsem a čekal, až někdo otevře. Otevřela mi Sue.

„Ahoj, Sue. Tak jsem tady, ale kytku jsem zapomněl.“ Zul jsem si boty a šel dál.

„To bych od tebe ani nečekala, Jacobe. Jsou v obýváku.“ Ukázala tím směrem a šla do kuchyně.

„Ahoj, Sethe. Ahoj, Bello. Na co koukáte?“ Sedl jsem si vedle Belly a objal ji kolem ramen.

„Jacobe, ten film ti půjčím domů, stojí za to. A další můžeš vybrat ty.“

„Tak co, Jaku, dospal jsi doma tu rušnou noc?“ Nemohl jsem si pomoc, ale Bella byla divná. Pořád sebou škubala a kroutila se. Nebo naopak byla napnutá, jak struna.

„Jaku, pojď mi pomoct, prosím tě,“ volala mě z kuchyně Sue.

Sice jsem nechápal proč já, když tu má své dítě, ale šel jsem bez řečí.

„Vezmi si ten nůž a nakrájej tu mrkev.“ Vzal jsem nůž do ruky a začal krájet podle předlohy, která tu byla.

„Jaku, chtěla jsem s tebou mluvit. Vím, že se máš stát alfou a pořád se tomu vyhýbáš, jen chci abys neudělal nějakou hloupost.“ Jak to ví? Staří zase kecali? Skočil jsem jí do řeči.

„Ale…“

„Nepřerušuj mě, Jaku. Já hlavně nechci, aby tě napadla hloupost typu, že vezmeš vůdcovství a pak dáš rozkaz vyrazit na Culleny. Žádná válka tady nebude. Rozumíš?“ Jak ji tohle mohlo vůbec napadnout? Přiznám se, že mě to napadlo, ale zase takový vůl nejsem. Jediný, kdo by si zasloužil smrt, je ten Edward. Bellin miláček, co jí tak nádherně dokázal svou lásku.

„Sue, to ti pěkně děkuji, že máš o mě takové mínění. Nebudeme se raději o tom bavit. A jak je na tom Bella?“ Krájel jsem mrkev, ale nepřibývalo jí. Asi bych to neměl hned jíst.

„Bella má naražené žebra. A hlavně jí není dobře psychicky. Jacobe, buď tak laskav a nepřipomínej jí to.“ Začal jsem krájet rychleji a rychleji a rychleji. Ztrácel jsem nervy.

„Já ho jednou zabiju. A to tvrdí, že ji miluje. Parchant jeden. Proč to dělá když to neumí?“

„Jaku, že zrovna ty se rozčiluješ. Jen si vzpomeň na svou první holku. Utekl jsi jako zbabělec a už si ji ani neviděl.“

„Jak… Jak to víš?“ Tak vytáhnout na mě toto byla podpásovka.

„Řeknu to jednoduše. Já vím všechno.“

Připomenula mi něco, co jsem už dávno vytěsnil ze své paměti. Byla to vzpomínka na mou první holku. Jmenovala se Lisa. Opravdu jsem ji měl rád. Náš vztah byl krásně nevinný. Však jsme byli děti. Jenže pak jsem se proměnil a už jsem to nezvládal. Ten nával hormonů, co u mě vzrostl, byl tak šílený, že jediné, co jsem chtěl, bylo ji dostat. Vůbec jsem to nechápal. Před tím mě to ani nenapadlo. Pořád jsem na ni naléhal, že mi tak musí dokázat svou lásku. Chudák svolila. Kdyby mě odmítla, tak by se nikdy nestalo to, co se stalo.

Miloval jsem se s ní. I když tak bych to nenazval. Své poprvé si má člověk pamatovat. Já chci zapomenout. Moc si z toho nepamatuji jen to, že křičela. Když bylo po všem, tak jsem utekl. Druhý den jsem se chtěl omluvit, ale když jsem ji uviděl z dálky, tak jsem neměl odvahu se přiblížit. Na obličeji měla modřiny, kulhala a ruku měla v sádře.

„Sue, jak o tom víš? Ona přece nikdy neřekla, jak to bylo.“

„Jaku, pamatuješ na to čtení myšlenek? Ví to všichni. A já mám navíc ukecané děti.“

Koukl jsem směrem do obýváku a měl teď na Setha ještě větší zlost než na tu pijavici.

Vrátil jsem se k televizi. Už jsem si nesednul vedle Belly, ale naproti. Jedním okem jsem ji sledoval. V obličeji měla výraz jako tenkrát, když ji opustil.

„Jdu do pokoje. Jaku, jdeš semnou?“ Bella se zvedla z gauče a šla nahoru. Jestli jdu s ní? Nejdu, nemůžu. V noci, když jsem ji pořádně neviděl, tak mi to tolik nevadilo.

„Promiň. Jdu na hlídku. Sam chtěl být doma s Emily, tak jsem to vzal za něho.“

Lhal jsem a doufal, že mě Seth nepráskne. Vyběhl jsem z domu, nasedl do auta a jel pryč. Ani jsem nevěděl kam jedu. Kdyby mé auto nemělo omezenou rychlost, tak bych jel podstatně rychleji. Ještě jsem přemýšlel, že zajedu domů a vyměním auto za motorku, ale to bych se musel zastavit a právě to jsem nechtěl.

Dojel jsem do města a do oka mi padl zdejší klub. Přesně jsem věděl, co chci. Chci nějakou holku, co bude dost pitomá na to, aby mi hned dala. Vešel jsem dovnitř a prošel se kolem baru. Uviděl jsem holku, co seděla sama a popíjela pivo. Pach z úst po pivě mi nepřišel zrovna vábný, ale věděl jsem, že ona bude lehká kořist. Chvíli jsem zkoušel kecy typu, že jí to sluší a jestli je sama a pak jsem jí řekl na rovinu, co chci. Řekla jo. Šli jsme ven a v autě si to rozdali. Tohle jsem už dlouho neudělal. V podstatě jsem od nového roku neměl žádnou jinou než Bellu. Teda až na tu jednu, ale o té nevěděla.

Poslušně jsem se s ní vrátil k baru a objednal jí pití. Pak jsem se omluvil, že musím na záchod a zdrhnul jsem. Cestou domů jsem to vzal kolem útesů.

Stál jsem na kraji útesu a rozhodoval se, jestli skočit. Skákal jsem už tolikrát, ale dneska jsem v tom viděl něco víc. Pocit toho, že letím. Roztáhnul jsem paže jako křídla, odrazil se a letěl. Bohužel moc krátce. Prorazil jsem hladinu vody a klesal ke dnu. Po chvíli jsem se vynořil a ještě chvíli plaval. Pročistil jsem si hlavu.

Bella

Celý večer jsem přemýšlela nad Jacobem. Proč se dneska choval tak odměřeně? Co po něm chtěla Sue? To byly otázky, na které jsem nedokázala odpovědět. Ležela jsem v posteli a koukala na strop. Najednou mě napadlo něco, na co jsem málem zapomněla. Vysoká škola. Tahle dvě slova se mi zrodila v hlavě. Měla bych pomalu uvažovat nad vysokou. Kam si pošlu přihlášku? Ještě uvidím.

Usnula jsem, ale něco mi chybělo. Trhaně jsem se probouzela a pořád kolem sebe něco hledala. Jen nevím jestli Jacoba nebo Edwarda.

V pondělí ve škole jsem byla úplně bez nálady. Žebra mě stále bolely a ta ortéza už mě taky štvala. S holkama jsem se tak nějak neměla o čem bavit, tak jsem se jim stranila. Poslední hodinu jsme dneska měli mít tělocvik, ale já měla za úkol pomáhat v učebně chemie. To proto, že jsem měla už hodně zameškaných hodin v tělocviku, tak abych si je nahradila.

Zrovna když jsem šla přes školní dvůr do učebny, jsem uviděla na parkovišti povědomé auto. Carlislovo auto. Vyděsila jsem se. Nechtěla jsem, aby mě viděl.

„Bello, konečně jsem tě našel.“ To bylo úplně jasné, že se nedokážu schovat.

„Carlisle. A co po mě potřebuješ?“

„Alice mě za tebou poslala. Ráno mi volala, že tě viděla ve škole, ať se za tebou stavím.“

„Aha, to je milé, tak děkuji za návštěvu.“ Otočila jsem se a chtěla zmizet.

„Bello, počkej. Říkala mi, že tě viděla, jak si na záchodech stahuješ obvaz a chtěla, ať tě zkontroluji.“ Proklatá Alice. Příště budu mít Setha za zadkem, jako ocásek.

„Jo, tohle. To je v pořádku. Nic to není.“

„Mluv se mnou jako s lékařem a ne jako s nepřítelem. Co se ti stalo? To ten Jacob ti ublížil?“

„Ne, to tvůj povedený syn!“ Zhroutila jsem se na lavičku pod návalem slz, co se mi nekontrolovatelně řinuly z očí.

„Promiň, Carlisle, to jsem nechtěla. Ono to ani nebolí. Vážně. Já jen nechci, aby se to Edward dozvěděl.“

„Bello, já si to myslel. Jen jsem si to nechtěl přiznat. Mrzí mě to. Opravdu jsi jinak v pořádku? Neudělal ti ještě něco?“ Utřela jsem si slzy a vzchopila se.

„Edward se nesmí nic dozvědět. Můžu si za to sama. Mám pár modřin, ale na to stejně není lék, takže jsem úplně v pořádku. Ještě jednou opakuji, nic se nesmí dozvědět. A nemohla bych už teď o víkendu na kontrolu a na sundání dláhy? Už mě to nebolí a jen mě to otravuje.“ Dokonce se mi podařilo vytvořit na obličeji úsměv.

„Bello, ale já si myslím, že by to Edward měl vědět. Měl by nést zodpovědnost za své činy. Ale je to tvé rozhodnutí a jak jsem říkal, byl jsem tady jako doktor, takže to zůstane lékařským tajemstvím.“ To jistě. Už vidím, jak před tím odposlechem myšlenek to utají.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 19. díl: