Tento dílek se mi moc nelíbí, ale posuďte sami. Název by byl asi: Když upír ztratí nervy.
30.01.2010 (07:45) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2019×
16. kapitola
Edward
Zastavil jsem vedle Belly. Otevřel jsem dveře a natáhnul se přes sedadlo, abych mohl na ní promluvit.
„Bell nastup. Svezu tě domů.“ Bylo vidět, že chvíli váhala. Nastoupila si do auta a hned jsem ucítil tu její nádhernou vůni. Byl jsem nesmírně šťastný, že ji cítím, nemusel jsem se ani ovládat, šlo to samo.
„Znovu a znovu se ti omlouvám. Řekni co mám udělat, abych ti dokázal, že to myslím vážně?“ Sledoval jsem jí a čekal na jakoukoliv reakci.
„Můžeš se mnou alespoň mluvit?“ Zase nic. Jako bych jel v tom autě sám. Začínalo mi povolovat sebeovládání. Ztrácel jsem nervy. Kdyby řekla alespoň jedno slovo. Ona se mnou prostě musí mluvit. Strhl jsem volant a vjel na polní cestu. Teď jsem ji nespíš polekal.
„Co to děláš? Kdybys to nebyl ty, tak bych si myslela, že mě chceš znásilnit.“ Ani jednou se na mě nepodívala. Koukala před sebe do tmy, jako by tam mohla něco vidět.
„Chci si s tebou v klidu promluvit, ale vidím, že ty nemáš zájem o mluvení. Bello co se to stalo? To jsem opravdu taková zrůda, že si myslíš, že bych tě chtěl znásilnit?“ Vystoupil jsem z auta. Přešel jsem auto a opřel se o kapotu. Za chvíli přišla za mnou. Opřela se vedle mě. Ještě, že jsme nejeli dlouho a nemohla se spálit o kapotu.
„Co tím sleduješ? Budeš mi tvrdit, že mě miluješ, že jsem ta jediná a pak, když budu chtít od našeho vztahu víc, tak mě opustíš?“ Ty slova říkala tak smutně až mi jí bylo líto. To bylo to, co jí tak hrozně mrzelo. Myslela si, že jí zase opustím. Ale na to jsem veliký sobec, než abych to udělal.
„Ne. To se nestane.“
Přešel jsem vzdálenost jednoho kroku mezi mnou a Bellou. Postavil jsem se naproti ní a lehce ji chytil za bradu, abych zvedl její hlavu a mohl se jí tak podívat do očí.
„Vím, že mi nevěříš a ani se ti nedivím. Ale věř, že to tak nenechám, budu o tebe bojovat. Miluji tě.“ Najednou si mě přitáhla za zátylek a začala se semnou líbat. Okamžitě jsem se zapojil a polibky ji oplácel.
Snad tisíckrát jsem si představoval, jaké by to mohlo být, kdybych byl se svou láskou. Viděl jsem spoustu míst, které byly romantické a viděl jsem tam sebe a Bellu. Slyšel jsem sám sebe, jak ji vyznávám lásku. Napadala mě ta slova i teď, ale nedokázal jsem mluvit. Jen jsem ji líbal.
„Edwarde…“ vydechla mé jméno už poněkolikáté. Prohýbala se jako kočka. Chtěl jsem to zastavit, ale nešlo to. Musel jsem jí mít.
„Bello, tak to ale nemá být.“ Ruce měla pod mým trikem a to málo, co dělala, mě přivádělo k šílenství. Představoval jsem si to úplně jinak.
„Vidíš, jak lžeš Edwarde? Věděla jsem, že zase couvneš. To jsi celý ty. Nikdy mi nedopřeješ co bych tak chtěla. Pak přijdou hádky a zase mě opustíš, protože to neuneseš.“
Vyhrnul jsem jí sukni do pasu a vysadil jsem jí na kapotu auta. Jemně jsem roztáhnul její nohy a držel je za stehna. Líbal jsem její krk a poslouchal její srdce. Byl to úžasný zvuk. Její dech byl tak zmatený. Chvíli dýchala hluboce a za chvíli zase hrozně rychle. Prsty měla zapletené v mých vlasech, jako už tolikrát předtím. Jediný rozdíl, který tady byl tak ten, že jsem věděl, že nepřestanu. Protože to nedokážu.
„Edwarde… udělej to.“ Přesně jsem věděl co má na mysli. V těch slovech jsem slyšel obavu. Obavu, že jí tady zase nechám. Že ji opustím, tak jak jsem to dělal. Neuteču, jako předtím.
„Bello už tě nikdy neopustím. Nechci ti ublížit…“ Nenechala mě domluvit a ústa mi zaplnila svým jazykem.
Cítil jsem, jak se mi snaží rozepnout pásek u kalhot, tak jsem ji pomohl. Všechno probíhalo tak hrozně rychle. Ani jsem neměl čas si to vychutnávat, ale to vzrušení bylo tak silné, že jsem nedokázal zpomalit.
Strhnul jsem její kalhotky a společně s hlubokým polibkem jsem do ní vnikl. Celá se napnula. Odtáhla se, aby popadla dech. Líbal jsem jí na prsa a ona vzdychala, až mě to přivádělo k šílenství.
Ruce jsem měl opřené vedle její hlavy a přirážel stále rychleji. Náš závod se blížil k cíli. Bella byla vítěz a já ji byl v patách. Naposledy jsem ji políbil a odtáhl se od ní.
Hlavu měla natočenou do lesa a pomalu se její tep dostával do normálu.
„Odvez mě prosím tě domů.“ Nemohl jsem věřit vlastním uším. Po tom, co se tady teď stalo to odbude tím, jestli jí odvezu?! Oblíknul jsem si kalhoty a zapnul pásek.
„Jistě, že tě odvezu. Bell, miluji tě.“ Přitáhl jsem ji ještě k sobě. Lehce mě odstrčila a upravila si sukni, stáhla si tričko a obešla auto. Otevřela si dveře auta a nasedla. Stál jsem jako zkamenělý před autem a nevěděl, co mám vlastně dělat.
Takhle jsem to nechtěl. Vždycky jsem myslel na to, jak mou Bellinku zahrnu romantikou a pak prožijeme oba své poprvé. A jak to dopadlo? Málem jsem ji znásilnil v lese na kapotě auta. Teď jsem opravdu zrůda. Ta nejhorší co kdy chodila po zemi.
Nasedl jsem do auta a rozjel se domů. Celou cestu jsme mlčeli. Neměli jsem si co říct a přece bylo tolik věcí, o kterých jsme mohli mluvit. Zastavil jsem před jejich novým domem.
„Asi za tebou nemůžu, když jsou tam ti vlci, že?“
„Musím si to všechno v hlavě utřídit. Však se uvidíme ve škole.“ Vyšla z auta a ani se neohlédla.
Kdybych mohl, asi bych brečel. Tak hrozně to bolelo. Bolelo mě u srdce, které už skoro sto let nebije. Teď musím za rodinou, pak se budu litovat.
Blížil jsem se k domu a pozoroval vlky kolem cesty, jak pobíhají po lese. Nemohl jsem uvěřit tomu, kolik jich je. Ani je nešlo spočítat.
Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 16. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!