Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I sny se někdy plní... 1. kapitolka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I sny se někdy plní... 1. kapitolkaDvě dívky, Katka a Anička se dostanou to světa Stmívání. Ocitnou se ve Forks a nevědí jak se odtamtuď dostat. Jak to dopadne? (Já vím, že je toto téma už ohrané, ale mě to šíleně baví =))

27.05.2010 (15:00) • Amicale • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4343×

I sny se někdy plní... 1. kapitolka

Anička

Ráno jsem se probudila půl hodiny před zvoněním budíku, takže v 6. Podívala jsem se na vedlejší postel a tam seděla Katka a četla si Rozbřesk. Je to její nejoblíbenější díl. Ona má nejraději Emmetta a Jacoba (fůůůůj!!) a já mám nejraději Jazze a Emmetta.

„Dobré ráno, Katí,“ řekla jsem jí.

„Dobré ráno,“ odpověděla, aniž by zvedla hlavu od knihy.

„V jaké jsi části?“ zeptala jsem se.

„Eee… no… právě je Bella na prvním lovu. Proč?“ zeptala se.

„Jen tak,“ řekla jsem a šla si vybrat oblečení. Dneska má být pěkně, tak jsem si vzala žluté šaty, k nim srdíčkové náušnice, náhrdelník a brýle a byla jsem hotová. Šaty proto, že na ně mám náladu a má být pěkně a žluté, protože žlutá je moje nejoblíbenější barva ještě s bílou a fialovou. Pak jsem zaplula do koupelny, abych si vyčistila zuby a učesala vlasy. Mám je hnědé s červenými melíry a trošku vlnité. Při cestě z koupelny jsem narazila na Katku. I ta si vzala šaty, ale trošku více mini. Byly růžové s černou mašlý okolo pasu. Hrozně moc jí to slušelo. Vlastě ono jí to sluší pořád. Má moc pěknou postavu. Na rozdíl od mého sportovního stylu, se Katka oblékala převážně podle módy. Dnes mám ale náladu na šaty. Ještě jsem si do tašky strčila Stmívání v Aj, protože to čteme na literatuře a Zatmění pro kámošku. S Katkou jsme v pokročilém programu na ajině, takže Stmívání v originále přečteme úplně v pohodě. Jak jsme se loudaly do školy, tak asi v půli cesty začalo pršet.

„Krucinál, to muselo začít zrovna teď?“ zaklela Katka. Asi po 3 minutách běhu jsme dorazily do menšího parku před školou. Chvilku jsme tam počkaly, jestli se déšť neuklidní, ale on naopak zesiloval.

„Tak pojď, kašlem na to. Déšť se neuklidní,“ řekla jsem Katce, ta jen pokrčila rameny a vyrazila. Taky jsem chtěla jít, když jsem najednou nemohla pohnout nohama.

„Katko, pomoz mi. Já nevím, co se děje. Já nemůžu pohnout nohama,“ zavolala jsem na ní. Očividně mi nevěřila, protože nadzvedla obočí a houkla na mě už trochu naštvaně:

„Hele, nedělej si ze mě srandu a pojď nebo přijdeme pozdě.“

„Katko, já si nedělám srandu. Já se bojím,“ zařvala jsem na ní už hysterickým hlasem. To si myslí, že jí kecám? A na co by mi to bylo? pomyslela jsem si.

„Ani já se nemůžu hýbat!“ zařvala na mě Katka ještě víc hysterickým hlasem, než jsem měla před chvílí já, protože mi asi uvěřila, že to myslím vážně. Najednou se mi zamotala hlava a já klesla k zemi. Poslední, co jsem slyšela, byl Katčin výkřik, a pak už jsem jen bezvládně ležela na zemi. Neslyšela jsem nic, neviděla jsem nic, nemohla jsem se ani pohnout. Byla jsem jak pod drogami. Prostě jsem jen ležela…


Katka

Ráno jsem se probudila na můj vkus moc brzo. Ani nevím kolik bylo, a tak jsem si vzala svůj nejoblíbenější díl Ságy Stmívání, Rozbřesk. Otevřela jsem ho někde a začala číst. Byla tam zrovna pasáž, kdy se Bella promění a vyráží na lov. Asi tak za 5 minut se probudila Anička, i když nám zvonil budík až za půl hodiny.

„Dobré ráno, Katí,“ ozvala se Anička. Byla vždy pozitivně naladěná.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem jí, i když jsem byla zažraná do knihy.

„V jaké části jsi?“ zeptala se Anička

„Eee… no…,“ nějak mi trvalo, než jsem se vrátila zpět do reálu, „ právě je Bella na svém prvním lovu. Proč?“

„Jen tak,“ ozvalo se, ale když jsem se na Aničku otočila, už byla u dveří koupelny. Přečetla jsem ještě pár řádků a šla se převléct. Na sebe jsem si vzala růžové mini šaty s černou mašlý v pase. Ne, že bych měla růžovou nějak extra ráda, ale ty šaty vypadají vážně skvěle. Vešla jsem do koupelny a kolem mě prošla Anička. Taky si vzala šaty. Žluté... to se dalo čekat. Vyčistila si zuby a pak jsem si učesala vlasy. Mám je čokoládově hnědé, hodně vlnité s fialovými melíry. Dnes jsem si je nechala rozpuštěné. Vyšla jsem z koupelny a viděla Aničku, jak si do tašky strká Stmívání v originále. Byly jsme obě v pokročilém programu na Ajině a tohle byl můj nápad, že si to přečteme v originále. Většina třídy byla nadšená. V Anglii nebo v Americe bychom se s Aničkou určitě domluvily. Rychle jsem si strčila do tašky Stmívání v originále na literaturu a Rozbřesk v Čj, abych měla co dělat o přestávkách a mohly jsme vyjít. Na rozdíl od Aničky jsem byla velmi tichá, ale za to (jak říká Anička) pěkná. Asi v půli cesty začalo pršet. Neudržela jsem se a naštvaně řekla: „Krucinál, to muselo začít zrovna teď?“ Rozběhly jsme se, abychom, až přiběhneme do školy, nebyly víc mokré než vodník. Asi po 3 minutách běhu jsme dorazily do menšího parku před školou. Chvíli jsme tam čekaly a doufaly, jestli to trochu ustane, ale ono se to ještě zhoršovalo.

„Tak pojď, kašlem na to. Déšť se neuklidní,“ řekla Anička. Pokrčila jsem rameny a vyrazila, když na mě Anička zavolala:

„Katko, pomoz mi. Já nevím co se děje. Já nemůžu pohnout nohama.“

No jasně, pomyslela jsem si. Jako vždy si ze mě určitě dělá srandu. Nadzvedla jsem obočí.

„Hele, nedělej si ze mě srandu a pojď nebo přijdeme pozdě,“ řekla jsem naštvaně.

„Katko, já si nedělám srandu. Já se bojím,“ zařvala na mě hystericky. Myslí to vážně? Chtěla jsem se k ní vydat, ale nemohla jsem pohnout nohama. Asi tak se cítila Anička.

„Ani, já se už taky nemůžu hýbat,“ zařvala jsem na ní fakt hodně hystericky. Najednou se Anička zakymácela a klesla k zemi, jako kdyby omdlela.

„Ani,“ vykřikla jsem. Pak se mi zamotala hlava a já jako Anička klesla k zemi. Vůbec nic jsem necítila, neviděla, neslyšela. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale mně se to zdálo jako věčnost…

 

SHRNUTÍ

1. kapitolka - 2.kapitolka

Autor: Amicale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I sny se někdy plní... 1. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře