Ahojky, přináším další kapitolu povídky: I promise you. Děkuji Vám za předchozí komentáře a doufám, že se Vám kapitola bude líbit. Takže v další kapitole se dovíte, jakou reakci lze očekávat od Edwarda? Příjemné čtení LoveCullenka
10.09.2010 (12:30) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2149×
I promise you
2.Kapitola: Střed pozornosti
Pohled: LoveCullenka
Po tom, co se Carlisleův zdánlivě normální pracovní den, změnil v neobyčejný, byli všichni členové Cullenovic rodiny, jako vyměnění. Všichni se šťastně usmívali. Tedy skoro všichni. Edward, který se ještě nevzpamatoval z toho, že Carlisle donesl domů miminko, stál na tom samém místě, již dvacet minut. Nikdo si ho nevšímal. Středem pozornosti, se teď stal malý uzlíček v Esméiném náručí.
Pohled: Edward Cullen
Nemohl jsem se vzpamatovat z toho, že Carlisle přinesl to mimino domů. Byli jsme nejhorší predátoři na světě a on to malé donese přímo do jámy lvové. I když jsme všichni uměli odolat lidské krvi, neznamenalo to, že by se nemohla stát nějaká nehoda. Vždy jsem s Carlislem ve všem souhlasil, ale nyní jsem nemohl. Od něj bych tohle nečekal. Kdyby tu holčičku přinesl někdo jiný, tak bych býval věřil, že první kdo bude proti bude Carlisle. Spletl jsem se.
Svým způsobem se snažil, aby Esmé s Rosalie, byly opět o něco šťastnější. Tolik si přály mít miminko – miminko, které nikdy nemohly mít. Ale už právě kvůli nim, bych sem tu holčičku nedonesl. Copak nepomyslel na to, jak je to bude bolet, až malou budou muset vrátit?
Snažil jsem se protestovat, ale nikdo můj nízor nesdílel. Všichni byli najednou šťastní a mě nikdo neposlouchal. Byl jsem natolik v šoku, že až teď mi došlo, co Alice vlastně řekla.
„Alice!“ křikl jsme na ni. Dělala, že mě neslyší.
„Alice!“ zvýšil jsem hlas. Zamračeně se na mě otočila.
„Vzbudíš ji,“ napomínala mě.
„To mi je jedno! Ale co mi jedno není, je ta dětská postýlka!“ zavrčel jsem.
„Edwarde,“ usmála se.
„Ani to nezkoušej!“ Teď na mě ten její štěněcí kukuč neplatil.
„Proč zrovna u mě?“
Zaplavila mě vlna klidu. Jasper. Ten jediný si všiml naší malé hádky. Kontroloval mé pocity a já věděl, že je připravený se na mě vrhnout, když to bude potřeba.
Alice se na mě podívala jako na idiota. Pak se usmála a začala mi ve svých myšlenkách ukazovat, proč to není dobrý nápad.
„Alice! Dost! Dobrá!“ nasadil jsem prosebný tón. Udělal bych cokoli, jen, aby s těmi obrázky přestala. Opravdu jsem neměl náladu, aby mi ukazovala, jak si v noci užívají. Jakoby to bez sebe chvilku nemohli vydržet! Alice se vítězně usmála. Zamračil jsem se na ni a vyběhl ven z domu.
Běžel jsem na své oblíbené místo. Na místo, kam chodím přemýšlet. Cestou jsem skolil dvě srnky. Ne, protože jsem byl hladový, ale protože jsem byl naštvaný a potřeboval jsem se odregovat. Já vím, je to ošklivé, že zrovna na zvířatech, ale pořád lepší, než na lidech.
Doběhl jsem na louku. Zrovna vysvitlo slunce a já nechal teplé, letní paprsky, aby ohřály mou ledovou tvář. Lehl jsem si doprostřed louky a zavřel oči. Před očima se mi opět objevil obrázek Carlislea a celé naší šťastné rodinky. Proč mě nikdo – nikdy neposlechne? To jsem opravdu takový bručoun, jak tvrdí Emmett?
Jak roky ubíhaly, tak se všichni více a více milovali a já si připadal, jakobych se jim více a více vzdaloval. Už jsem neměl tolik potřebu si s nimi povídat. Trávit s nimi čas. Kolikrát jsem přemýšlel nad tím, že od mé rodiny na chvilku odejdu, ale vždy mi v tom zabránil ten malý skřítek - Alice.
Otevřel jsem oči a s překvapením zjistil, že už je tma. Protáhl jsem se, připadal jsem si jako bych spal. Povzdechl jsem si. Kéž by, chtěl bych si lehnout a třeba prospat a snít deset let. Zajímalo by mě, jestli by si někdo z rodiny všiml, že tam nejsem. No, možná Emmett by oslavoval, že mu nikdo nečte myšlenky.
Rozeběhl jsem se zpět domů. Vyskočil jsem rovnou do svého pokoje. Nechtěl jsem zrovna nic vysvětlovat. V duchu jsem poděkoval Alice, že mi nechala otevřené okno.
„Edwarde, Isabellka spinká! Jestli ji probudíš, tak si mě nepřej,“ poslala mi Alice v myšlenkách. Tak oni už ji také pojmenovali? Protočil jsem oči. Rozsvítil jsem si na stole lampičku a šel si vybrat nějakou knihu.Ta malá se zavrtěla a zakňourala. Povzdechl jsem si a zhasl lampičku. Sice jsem si přál na chvilku usnout, ale ne navždy! No, to bude pěkně dlouhá noc. Ani číst jsem si nesměl. A všechno kvůli té...
Přistoupil jsem k postýlce a otevřel pusu. Té malé, krásné, sladké...
Tak dost! Zatřepal jsem hlavou. To tedy ne! Ona si mě neomotá kolem prstu!
A pak se stalo něco velice zvláštního. Nikdy jsem nic takového neviděl, neslyšel...
Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I promise you - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!