Jasper se dozvídá o incidentu, co se přihodil mezi Alicí, Carlislem a Edwardem. Jaká bude jeho reakce? Uvěří vůbec, že je Alice naživu?
01.10.2011 (11:15) • IsabellaMariaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1111×
Pohled Jasper:
„Co to říkáš? Edwarde, šance na její existenci je minimální.“ Nemohu tomu uvěřit. Ne, to nemůže být pravda. Ona nemůže… bože! Z mojí lásky je upír! Co když se živí lidmi? Ne! Nesmím nad tím uvažovat.
„Jasper, ona opravdu žije. Chová se sice, jako cvok, ale žije. Je velice talentovaná a nepije lidskou krev. V její hlavě pořád vidím tvůj obličej,“ začal vyprávět Edward.
„Kde je? Jak vypadá? Co dělá? Jak se má?“ Napadalo mně tisíce otázek. Všichni kolem jen sledovali naši konverzaci, a když jsem pohlédl na Esmé, tak jsem spatřil to, co jsem si přál vidět u své vlastní matky. Lásku, radost, pochopení… Je to moje mamka a já ji za nic na světě nevyměním za jinou. Přál jsem si, aby se takhle chovala moje vlastní matka, ale pro ni jsem byl jen velkým zklamáním. Jednou mi i řekla slova, která mě bolela.
„Víš, jsi už dost velký na to, abys pochopil jedno. Byl jsi neplánovaný. Nebýt mého otce, tak bych si nevzala tvého otce, a ty bys ani nepřišel na svět. Ano. Slyšíš dobře. Já tě nechtěla donosit. Měla jsem v plánu si vzít bylinu na potrat. Tvůj otec ale dítě chtěl. Dohoda mezi námi dvěma zněla jasně. Porodím mu tě a odejdu. On bude mít tebe a já svobodu, ale můj otec o tom nechtěl ani slyšet. Chtěla jsem volnost a štěstí, ale těhotenství mi vše pokazilo. Víš, jsi velká chyba mého života. Ty můžeš za to, že se mé plány nikdy neuskutečnily a ani neuskuteční!“ křičela na mě má matka.
„Jak tohle můžeš říct? Jak můžeš taková slova vypustit z úst? Říct tohle vlastnímu dítěti?! Ty nejsi matka!“
„Ty mě nebudeš poučovat o tom, co smím a nesmím říkat svému dítěti!“
„Víš, proč miluji Alici? Protože je opak tebe! Je čistá, milá, hodná, něžná a hlavně by tohle nedokázala udělat své rodině! Ona je žena, z které by sis měla brát příklad!“
„Tak dost! To už by stačilo!“ ozval se řev mého otce.
„Víš, on… já… on mě tu uráží,“ začala se svou matka.
„Vím, co se tu dělo. Celé jsem to slyšel. Okamžitě jdi do ložnice!“ přikázal matce. Ta poslušně a uraženě odešla.
„Tati, já…“ Chtěl jsem začít vysvětlovat své chování, ale přerušil mě.
„Synu, ty se nemáš za co omlouvat. Omlouvat se budu já.“ Teď nějak nechápu.
„Proč?“
„Za tvou matku. Za ženu, kterou máš jako svou rodičku. Omlouvám se ti, a to moc. Věř, že tohle si za rámeček nedá. Strašně moc ti přeju to, co je mezi tebou a Alicí. Ať vám to vydrží, děti, na věčnost. Teď jdi. Venku na tebe někdo čeká.“ Rychle jsem běžel ven a tam spatřil ji. Tu, kterou nikdy nepřestanu milovat…
„Země volá Jaspera! Halo!“ Rozhlédl jsem se kolem a viděl úsměv na Edwardových rtech a v jeho náručí Bells. Emmett se smál na celé kolo, protože právě on se mě snažil přivést do reality. Každý měl svou lásku. Ne! Já se tedy rozhodně nevzdávám! Běžel jsem nahoru do svého pokoje a do batohu jsem vzal nějaké oblečení a tři knihy. Nakonec jsem si vzal na sebe bundu a do náprsní kapsy, která se nacházela přímo na místě srdce, dal obrázek Alice. Sbíhal jsem schody a už se chtěl loučit, když jsem viděl to, co mě totálně odzbrojilo.
„Co si jako myslíš? Že tě nechám jít samotného? Tak to jsi na omylu, brácha. Něco mi říká, že zažijeme spolu hodně srandy. Ty, já, Edward a Carlisle… Hej, vymyslíme si přezdívky, jo? Já budu Méďa Emm, tady Ed bude Rezavá hlava, ty budeš Lvíče Jazz a Carlisle… Velký otec,“ rozpovídal se nám Emm.
„Jste si jistí, že chcete jít se mnou? Můžeme potkat nečekané. Nevíme, jestli jí někdo neubližuje, nebo ji někdo neunesl,“ ptal jsem se jich.
„Tak hele, brácha, samotného tě v tom nenechám,“ přidal se i k Emmovi Ed.
„A to platí i o mně, synu,“ ozval se táta.
„Co když se něco stane? Co když holky někdo napadne?“ začal jsem uvažovat nahlas.
„Tsss, to si jako myslíš, že se o sebe nedokážeme postarat?“ ptala se uraženě Bella.
„To si rozhodně nemyslím, sestřičko. Tak jdeme?“ Rozhlédl jsem se po ostatních a všichni jen přikývli. Rozloučili jsme se s holkami a vyrazily. Já nasedl na svou motorku a kluci si vzali Emmův jeep.
„Vydrž, lásko, brzy budeme opět spolu, a to už tě nepustím s mé náruče,“ řekl jsem potichu a vyjel hledat důvod mé existence.
Autor: IsabellaMariaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need you, I kiss you, I love you! 6. kapitola:
KRÁÁÁÁÁÁÁÁÁSA už se moc těším na další kapitolku PLS PLS PLS přidej ji brzo
zajímavý dílek,krásná zápletka
Článek jsem ti opravila, ale na to, jak je krátký, jsi v něm měla až moc velké množství chyb. Příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* chybějící mezery za interpunkčními znaménky;
* velká/malá písmena;
* ji/jí;
* přímou řeč;
* oddělování oslovení čárkami;
* špatně dělená slova;
* mě/mně;
* často opakovaná slova.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!