tak tu máte další dílek:)
22.12.2009 (15:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3280×
8. kapitola
Jacob
Přijel jsem pro Bellu a první co jsem ucítil, byli upíři. Nejspíš Cullenovi. Kdysi s námi, vlkodlaky, uzavřeli smlouvu a Forks byla zóna nikoho. Mohly sem obě strany.
Zarazilo mě, že je cítím u jejího domu. Já ještě nejsem vlkodlak úplně, ale už mám zlepšené smysly a jsem rychlejší. Za nedlouho bude proměna dokončena. A to všechno jen proto, že jsou tu ty odporné pijavice.
Ale dost o mě, jsem tu pro Bellu. Musím zjistit co se děje. Je pro mne jako sestra. Něco mi už v telefonu naznačila, ale moc jsem to nechápal. Nezdá se mi, že by jí Mike něco udělal.
Co si pamatuju, byl fajn a Bellu chránil. Je fakt, že už je to dlouho a od tý doby jsem slyšel, že se často pere, ale v životě by mě nenapadlo, že by mlátil i Bells.
Ještě jsem ani nezaklepal a už mi Bells otvírala dveře. Se slzami v očích mě objala a pak šla do svého pokoje. Následoval jsem ji a pomohl jí s taškou plnou oblečení a osobních věcí.
Bella byla pořádně rozrušená a plakala. Vedl jsem ji k sobě do auta a vezl do La Push. Věděl jsem, že u mě nebude moct zůstat dlouho. Přesněji asi týden. Než se vrátí můj otec z lázní.
Rád jí pomůžu, ale vím, že jí můj otec nemusí. Hlavně proto, že její otec provedl něco mému otci, ale on mi nechce říct co.
Když jsme dojeli k mámu domu, zavedl jsem ji do svého pokoje a sám si začal ustýlat na gauči. Byl také v mém pokoji.
„Běž do sprchy Bells, já to tu zatím připravím.“
„Dobře…“ začala se přehrabovat v tašce.
„ Promiň, ale mohl bys mu půjčit ručník?“ zeptala se mě.
„Jasně.“ Došel jsem ke skříni a vytáhl čistý ručník.
Vzala si ho ode mě a sundávala si mikinu. Trochu se jí u toho vyhrnulo břicho a byly vidět modrající modřiny.
„Bello?“
„Hmm?“ podívala se na mě.
Šel jsem k ní a vyhrnul jí trochu triko. Koukla se na mě se slzami v očích.
„To ti udělal on?“ zeptal jsem se a ona jen kývla. Pomalu si stáhla triko na původní místo a šla dokoupeny. Nemohl jsem uvěřit, že je tohohle Mike schopný.
Rozestal jsem si gauč, převlékl sedo tepláků na spaní a lehl si. Užbylo docela pozdě. Vlastně jsem měl v plánu už jít spát, ale Bella mi zavolala. Jsem rád, že zavolala mě. Nenechám nikoho aby ubližoval Bells.
Asi za čtvrt hodinky se Bella vrátila a koukala se na mě pohledem, který zabíjí.
„Co se děje?“ zeptal jsem se opatrně.
„Ty! Na postel! Na gauči spím já!“ řekla přísným hlasem a u toho ukazovala rukama.
„Zapomeň, ta jsi návšteva.“
„Jacobe!“ přišla ke mně a tahala mě z gauče.
„Ne, já spím tady!“ začali jsme se přetahovat a smát. Byl jsem rád, že má na tváři úsměv.
Nakonec to dopadlo tak, že si chtěla ustlat na zemi. Vzdal jsem to a na posteli jsme spali oba. Jako když jsme byli malí.
Usnulas pár minut a já chvíli po ní. To co se dělo pak, jsem opravdu nečekal. Uprostřed noci si prudce sedla a vyděšeně křičela.
Snažil jsem se jí uklidnit, objal jsem jí kolem ramen, ale jen mi začala beze slova vzlykat do ramene.
Hladil jsem ji po vlasech a pohupoval se dopředu a dozadu, jako kdyby byla malé dítě. Zdálo se, že jí to uklidňuje, protože ani ne za pár okamžiků usnula.
Zbytek noci už proběhl v klidu a pohodě. Spala až do rána. Nepamatovala si, co se dělo večer a bylo to asi lepší.
Udělali jsme si k snídani palačinky a pak jsem jí vytáhl na pláž. Byla celkem zima, takže jsem ji tam nevláčel dlouho. Mě zima nebyla. To je jedna z výhod vlkodlaků.
Když jsme se vraceli, začal padat letos první sníh. Očka se jí rozzářila, jako by ho viděla poprvé. Nastavila mu tvář a vločky se jí na kůži rozpouštěli.
Ve vlasech se jí zachytávaly a tvořili odlesky. Už jsme byli u domu a Bella se rozběhla na terasu a začala si z vlasů sníh vyklepávat.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need help... please, 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!