Ták tu máme další kapitolku. O víkendu by snad mohla přibýt alespoň jedna. V této kapitolce se dozvíte o tom, co se s Bellou stalo po seznámení s podladou. přeji příjemné počtení. A mooooc prosím o komentíky.
15.12.2009 (21:15) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3561×
3. kapitola
Edward
„Ne.“
„A ostatním?“
„Všem, kromě ní.“ Přemýšlel jsem nad tím.
„Zdá se, že má to štěstí a je proti tvé moci imunní…“
Musím tomu přijít na kloub a po škole to bude ideální načasování. Málem jsem nepostřehl, kdy Bella odešla na svojí hodinu matematiky.
Znovu jsem ji pozoroval. Matematika jí šla a většinu příkladů vyřešila během poloviny času. Pak měla dějepis, asi jí nebylo dobře. Zavírala se jí víčka a rukou si držela břicho. Druhou měla sevřenou v pěst a každou chvílí se zamračila.
Po konci vyučování jsem šel rovnou do třídy, kde jsem měl být po škole. Učitel už to byl a vysvětlil mi práci. Po chvíli přišla i Bella. Vypadala jako, kdyby měla každou chvílí spadnout.
Sedla si ke mně a koukala do prázdna. Raději jsem ji poklepal na rameno, protože učitel už chtěl zakročit křikem a to si Bella nezasloužila.
Téměř celý projekt jsem udělal sám. Nevadilo mi to a Bella vypadala opravdu zle. Asi na ni něco leze. Lidé jsou hold někdy nemocní. Jak jsem si všiml, moc toho nenamluví.
Odevzdali jsme projekt a šli na parkoviště pro auta. Každý ke svému. Chtěl jsem se ještě alespoň rozloučit, ale jen co jsem se otočil, viděl jsem hrozný obraz.
Bella se řítila k zemi. Přiběhl jsem k ní, rychleji než člověk, ale o něco pomal eji než upír. Omdlela. Vzal jsem ji do náruče a naložil do auta. Jel jsem rovnou do nemocnice k Carlisleovi.
Cestou jsem mu zavolal a když jsem zastavil vzal jsem Bellu do náruče a nesl ji k Carlisleovi. Cestou otevřela oči, ale nic jiného nedělala. Carlisle už mě očekával a byl ve své pracovně.
Jen ji uviděl a ucítil její vůni, poznal, že se jedná o vnitřní krvácení. Položil jsem ji na lehátko a on ji vyhrnul mikinu a triko, aby mohl vyšetřit břicho.
Když vyhrnul triko, zarazil se. Měla ho převážně modré. Modřiny zakrývali i její ruce a záda. Carlisle nechal udělat sono, rentgen a zařídil pro Bellu na sál, kde ji bude operovat.
Ještě využil toho, že je Bella při vědomí a ptal se jí, co se stalo a kdo jí to udělal, ale ona nic neříkala. Jen se na něj nedůvěřivě a hlavně se strachem a bolestí dívala.
Pak znovu upadla do bezvědomí. Carlisle už na nic nečekal a vezl ji na sál. Přes jeho mysl jsem viděl to, co jsem vidět neměl. Modřiny měla po celém těle. Některé čerstvé a některé pár týdnů staré.
Carlisle se díval na její výsledky ze sona. V břišní dutině měla krev. A na rentgenových snímcích byly vidět zahojené zlomeniny rukou i nohou. Co se to jen děje u ní doma. Ztratila mnoho krve, ale zvládne to.
Byl jsem Carlislovi vděčný. Během 4 hodin zachránil Belle život. Nepopírám, že to byly jedny z mých nejhorších 4 hodin.
Po převezení Belly na pokoj, jsem byl u ní a nehnul se na krok. Vypadala klidně a spokojeně. Pravidelně oddechovalaa a srdce bylo silné a bilo pravydelně.
Rozhodl jsem se zajet k ní domů a oznámit, že je Bella v nemocnici. Snad jí to pomůže. Nechtělo se mi Bellu opouštět, ale po chvíli se mi to povedlo.
Ještě jsem se jí podíval do peněženky na adresu a vyrazil. Její domek stojí na kraji města a vypadá útulně. Zaparkoval jsem na příjezdové cestě a vystoupil. Nasadil jsem pomalou… lidskou chůzi a šel k hlavním dveřím.
Můj prst spočinul na zvonku a po chvíli jsem zaslechl pohyb a otrávené myšlenky nějakého kluka. Byl opilý.
Konečně mi otevřel dveře. Stál tam asi tak stejně velký kluk jako já. U dívek asi oblíbený, ale na Bellu nemyslel vhodně.
„Zdravím, přejel jsem vám oznámit, že je Bella v nemocnici. Dnes skolbovala po škole. Jsou doma její rodiče?“
„Ne už tady dávno nebydlí. A OK, co jí je?“ v hlavě se mu promítla scéna z jejího pádu. Myslel nad vším, dokonce i nad tím, jak jí strčil a poté jí nechal bezmocnou ležet na podlaze.
Měl jsem co dělat, abych ho nezabil na místě, ale hrozilo prozrazení. Nenechám s ním Bells o samotě. Díval se na mě, jako bych byl vetřelec a než jsem se nadál zabouchl mi před očima dveře.
Chvíli jsem tam jen tak stál, ale nakonec jsem se od chodníku odlepil a šel k autu. Naposledy jsem se otočil a viděl ho. Díval se na mě z okna, ale jeho myšlenky byly jinde. U Belly, myslel na její zranění a jestli by tam přeci jen za ní neměl jít. Vzdal to a já byl radši.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need help... please, 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!