Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I love Emmet 7

15.11.2009 (19:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3050×

Najednou totiž jeskyně končila a my s Filipem jsme se ocitli v nějakém velikánském prostranství ani jsem neviděla, jestli to někde končí nebo ne. Přemýšlela jsem, kam jsem to asi tak mohla dojít až Filip na to přišel „fíha tady jsou korály to vypadá jako kdybychom se dostali tou jeskyní až do moře.“ Když jsem se rozhlédla ještě jednou nezbývalo mi nic jinačího než jenom souhlasit. „tak pokud Nesska existuje tak jí nejspíš nemáme šanci najít protože než by jsme propátrali moře tak by mohlo uběhnout tisíciletí to za prvé a za druhé by jsme se s ní stejně s největší pravděpodobností minuli. Teď mě napadá co když čínský vodní drak je skotská Nesska?“  Filip jak by mi dokázal číst myšlenky, protože zrovna tohle se mi honilo hlavou, akorát by mě v životě nenapadlo přirovnávat Loch-nessku k čínskému drakovi, ale když tak nad tím přemýšlím tak je to docela logické.
Vracela jsem se s Filipem zpátky do jezera k autu trochu zklamaná, ale pořád to bylo menší zklamání než kdybych propátrala celé jezero a Loch-nessku a ani průchod do moře bych nenašla protože takhle můžu věřit že někde existuje.
Když jsem vystoupila z vody tak naštěstí už byla tma, takže tam nikdo nebyl a neviděl mě jen tak vylézt z jezera a jak se bavím s někým, koho nevidí.
Nechtěla jsem si namočit potahy v autě a tak jsem se chtěla převléct. Vzala jsem si suché oblečení a šla kousek do lesa se převléct, ale nebylo mi to dopřáno, protože se tam najednou objevil Filip a nechtěl odejít ani se otočit a protože jsem se nechtěla převlékat před ním tak jsem musela počkat, až uschnu, já nadávala, prskala jsem jako kočka a Filip ten šmejdík se mi akorát smál. Já měla takovou chuť vzít ho něčím po palici, ale on by to nejspíš ani necítil, nanejvýš by mu to bylo trochu nepříjemné a pak by se mému pokusu smál ještě víc a o to já nestojím. A tak jsem běhala svojí rychlostí po lese, abych uschla co nejdříve.
Když začalo svítat, tak už jsem oblečení měla jen mírně vlhké a tak jsem se rozhodla, že pojedeme dál.
Jenže ani v autě jsem neměla od Filipa pokoj, pořád mi tam do ucha křičel „stydlivka, stydlivá, stydlivka, stydlivá…“ takhle mě otravoval asi 3 hodiny. Pak už jsem se naštvala a rozhodla se vyzkoušet jak moc je pro Filipa nepříjemné, když mu prostrčím ruku hlavou.
Jenže Filip to ani nezaregistroval že má v hlavě mou ruku, zato mě se stalo něco nepředstavitelného. Totiž uslyšela jsem jeho myšlenky. „proč já tu Adélu pořád pokouším? Proč mě tak strašně moc baví ji pozorovat jek je naštvaná? Vždyť sice to byla ona, kdo mě zakousl ale nebýt jí tak bych se určitě nikdy nepodíval do Ameriky nikdy bych se nepotápěl v jezeře Loch-ness natož bez dýchacího přístroje. Adéla je ta nejkrásnější holka jakou jsem kdy viděl. Je fakt, že je to sice upír a to pokud vím tak zkrášluje ale i tak si myslím, že na ní nikdo nemá. To že jsem duch neznamená, že jsem slepý a bez citů.“  Jeho myšlenky mě opravdu překvapily a já úplně zapomněla že se na něj vlastně zlobím i když mě mrzí že mi lhal že v tom že je to pro něj nepříjemný když jím prostrčím ruku i když vlastně když nad tím tak přemýšlím tak to nepříjemné je ani já se netěším že pokud se mi Cullenovi podaří najít tak už nebudu mít žádnou myšlenku sama pro sebe.
Když jsem se probrala z přemýšlení nad Filipem tak jsem si uvědomila že ani nevím kam bych měla teď jet a tak jsem zastavila u lesíka, vystoupila a vydala se na lov.
Ulovila jsem si 2 srnky a sedla si do trávy. Za chvíli se za mnou přiloudal Filip „kam pojedeme teď?“ zeptal se mě. „ani nevím, myslím, že knížky už mi moc neporadí tak jsem v koncích.“ Filip jen přikývl. Přemýšlela jsem nahlas „kde ti Cullenovi můžou být, kde jen ti Cullenovi můžou být.“ Najednou se mi zastřel můj zrak a objevil se mi tam obraz, pohyblivý obraz. Na kterém byl veliký vlk, vedle kterého stála nejaká dívka která nevypadala ani jako člověk ale ani jako upír a hnědovlasá upírka která se držela za ruku s krásným upírem s bronzovými vlasy. oba dva měli karamelové oči takže to musí být vegetariáni a pokud popis v knížce nelhal tak se setkávám sice jen v mysli s Edwardem, Bellou, Reneesme a Jacobem.
Všichni byli někde v lese, nejspíš na lovu.
Jenže lesů je na zeměkouli tolik že kdybych chtěla prozkoumat všechny lesy tak je nenajdu. Zkusila jsem se soustředit na mapu světa a zase jsem si položila otázku „kde jsou Cullenovi?“ nevím jak ale nějak jsem poznala že jsou v Rusku, žádná šipečka se mi v mysli neobjevila jenom ten pocit. A tak jsem to zkusila ještě jednou a tentokrát se soustředila na mapu Ruska.
I tohle se mi povedlo a já už vím, kam musím jet. Na severní stranu jezera Tajmyr na poloostrově Tajmyr.
„Filipe, už vím, kam musíme jet, do Ruska. Cullenovi jsou v Rusku.“
„jak to víš?“
„nejspíš nemám jen dar vidění duchů ale i dar vyhledávání upíru možná i lidí, nevím to jsem ještě nezkoušela.“  Pak jsme se tedy vydali zpátky k autu a já co nejrychleji valila do Londýna na letiště, abych si tam koupila zase letenku a dostala se tak co nejblíže to půjde k Cullenům.

shrnutí

8. Díl

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I love Emmet 7: