Další dílek. Prosím komentáře, dokážou potěšit a povzbudit ve psaní (hlavně přepisování do PC které mě nebaví). Další dílek bude nejspíše o víkendu.
09.11.2009 (09:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2463×
Už to bude skoro rok, co mě ten neznámý upír proměnil a co je Filip duchem.
Podle Filipa už několik měsíců nemám rudé oči, ale karamelově hnědé a pokud si dobře pamatuji knihu tak bych už mohla, sice s těží, odolat lidské krvi a tak jsem se rozhodla že se vydám domů pro nějaké mé věci, abych mohla co nejdříve odcestovat.
A tak jsem vyrazila směrem k městu, samozřejmě s Filipem v zádech.
Za ten rok se z něj stal můj nejlepší přítel jakého jsem kdy měla ani Elča s Verčou se s ním nemohli rovnat.
Došli jsme kousek za město,byli jsme nad městem směrem od České Třebové a já se odhodlávala k nádechu. Bála jsem se toho co se stane, jestli se zase probere ten netvor uvnitř mě ale doufám že ne protože přece jen už nejsem novorozená a navíc nejsem žíznivá, byla jsem totiž na lovu, nechtěla jsem riskovat lidské životy a mou psychiku.
Nakonec jsem se odhodlala a trochu se nadechla.
Po chvíli jsem se nadechla ještě víc, ale nebyla to žádná změna, a tak jsem se nadechla co nejvíce to šlo ale pořád nic. Koutkem oka jsem zahlédla jak na mě Filip hledí, ale já si prostě nemohla pomoct.
A tak jsem nasávala vzduch dál ale pořád ně do města nelákala žádná vůně, bylo to hodně divné, protože cítím že tu lidi jsou ale nic mě nenutí k tomu se na ně vrhnout akorát prostě cítím že jsou tady.
Přemýšlela jsem čím to asi tak může být a pak mě napadla jedna věc, co když to dělá Filip, když můžou mít upíři schopnosti, proč by nemohl mít schopnost i duch. A tak jsem se na Filipa obrátila a zeptala se jestli o tom něco ví, on jen zavrtěl hlavou, ale já si byla stoprocentně jistá tím že za to že mě lidská krev neláká může on a že tak lidi přede mnou chrání, nebo že by chránil mě před lidskou vůní??? Kdo ví.
Oba jsme díky tomuhle zjištění byli nadšení a já po té dlouhé době co se mnou je úplně zapomněla že je duch a už jsem se hnala ho obejmout. Naštěstí jsem si to těsně před ním uvědomila a povedlo se mi zastavit, ale vyšlo to tak tak, málem jsem jím proletěla. Bylo mi to líto že ho nemůžu obejmout. Filipa to nejspíše také mrzelo podle toho jak se tvářil, ale pak udělal něco co bych nečekala. Opatrně přišel ke mně a co nejopatrněji mě objal, tak aby mnou neprošel, bylo hezké vědět že mě má Filip taky rád stejně jako já jeho.
Kdybych mohla tak v téhle chvíli brečím dojetím, bohužel nemůžu, to je další nevýhoda u upírů, nemáme slzy. Doufám že se s Filipem nebudeme muset nikdy rozloučit, protože nevím co bych si bez něj počala, je jako můj bratr kterého jsem vždycky chtěla ale nikdy se mi nepoštěstilo ho mít.
Pak jsem se ale rozhodla že konec důvěrností, že se jde do práce, vlastně ke mně domů pro mé věci.
Bála jsem se že bych doma mohla narazit na někoho z mých příbuzných a tak jsem poprosila Filipa aby to tam šel omrknout, jestli je čistý vzduch. A tak Filip odešel.
Za chvíli se vrátil s dobrou zprávou, nikdo doma není a tak jsem se vydali k nám, naštěstí to nebylo daleko, bydlela jsem blízko koupaliště a tak nebezpečí, že by mě zahlédl někdo koho znám bylo velice malé.
Když jsem se ocitla u nás v bytě tak jsem zjistila, že se vlastně vůbec nic nezměnilo, že to tam kromě toho že přibylo několik mých fotek to tam vypadá jak před rokem.
Vydala jsem se k sobě do pokoje a už přede dveřmi jsem se bála, co tam uvidím. Předělali můj pokoj na něco jinačího? Nebo bude vypadat úplně stejně jak před mým odjezdem akorát s vrstvou prachu?
Správně nebylo ani jedno ale obě. V mém pokoji byly květiny, mnohem více mých fotek a hlavně svíčky a svíčky tak že to tu vypadalo jak někde ne hřbitově ale jinak to tam bylo úplně stejné.
Kdybych mohla tak při tomhle pohledu roním krokodýlí slzy, všichni mě považují za mrtvou, ale co jsem čekala, vždyť jsem nezvěstná už rok.
Rychle jsem si pobrala věci které jsem chtěla,veškeré své úspory a že to není málo peněz, notebook, kameru, digitální foťák a samozřejmě všechny díly stmívání.
Chtěla jsem se zase vypařit ale rodiče by určitě přišli na to že zmizeli mé věci a z alarmovali by policii a tak jsem se rozhodla že jim napíši dopis s fotkou ať na mě mají alespoň nějakou památku.
Chvíli jsem přemýšlela, co jim mám napsat a nakonec se z toho vyklubalo toto:
„Milí rodiče. Oba vás velice miluji, ale jak si můžete podle fotky, která je součástí tohoto dopisu, všimnout že jsem se opravdu velice změnila. Dobrá zpráva pro vás je že žiji a mám se opravdu dobře a stýská se mi po vás. Bohužel tu je i špatná zpráva. Kvůli té změně se s vámi už nikdy nesmím vidět. Je mi to velice líto, ale je to v zájmu vašeho bezpečí. Vzala jsem si ze svého pokoje všechny mé úspory, notebook, digitální foťák, kameru a ty čtyři díly Stmívání. Oba vás velice miluji a je mi opravdu líto že se už nikdy neuvidíme, ale možná vám občas zavolám. Prosím nepátrejte po mě, nehodlám zůstat v České Republice ale chci cestovat chci začít žít nový život. Miluji vás vaše Adéla.“
Nebyla jsem si jistá tím jestli to takhle nebude ještě horší, takhle už byli smíření s tím že jsem mrtvá a já jim napíši tohle, ale já to prostě musela udělat, nemohla jsem odejít jen tak bez rozloučení.
Pak jsme se s Filipem vytratili zase zpátky do lesa, naposledy jsem se podívala na své rodné město a udělala tlustou čáru za dosavadním životem, teď začíná nový život Adély Slámové.
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I love Emmet 4:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!