další dílek, jeden z posledních, už je to definitivní, tahle povídka bude mít pouze 26 dílů. co řekla Rosalie, co jí na to odpověděl Emmet, vrátil se k ní nebo zůstane s Adélou? alice bude mít vizi vyděsí je nebo potěší? přečtěte si tenhle dílek, není nijak extra dlouhý, ale i přes to budu ráda za jakýkoliv komentář, stačí i jen jeden smajlík
06.01.2010 (09:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1900×
„Emmete, Emmetku, že mi odpustíš a vezmeš mě zpátky, vždyť nám spolu bylo tak hezky, to s tím Samuelem byl jen takový úlet, ty si pořád ze všech děláš srandu tak jsem si jednou vystřelila já z tebe, prosím, vím že to nebyl nejlepší vtípek ale moc tě prosím příjmi mě zpátky.“
„Rosalie, odpustil jsem ti už dávno, ale…“ v tu chvíli se mu Rose vrhla kolem krku a chystala se ho políbit a mě prostě uteklo zavrčení. Rose se na mě tak nějak divně podívala a zase se pokusila Emmeta políbit, ale on uhnul, to už Rose přišlo divné, divím se že si toho nevšimla, že mezi mnou a Emmetem je víc než jen jako mezi přáteli.
„Rosalie, prosím přestaň mě objímat a nech mě domluvit. Jak jsem řekl už dávno jsem ti odpustil, ale to neznamená, že tě příjmu zpátky, protože když jsi mě opustila, tak jsem se úplně zhroutil, popros tady Nessi ať ti to ukáže, pokud mi nevěříš a jen díky péči Adély, která mě nenechala na holičkách a snažila se mě probrat se ze mě nestala taková troska jakou se stala Bella po té co jí opustil Edward, teď už chápu jak moc trpěla a ona to měla ještě horší, protože jí nikdo nepomáhal, mě také pomáhala jen Adéla i má rodina, dokonce i má milovaná sestra Emma se na mě vybodla …“
Vím že Emmet nechtěl aby ho kdokoliv přerušoval ale já musela.
„Emmete, to není pravda že se na tebe vykašlali, ale pokud si pamatuješ ten náš rozhovor s Edwardem ze kterého jste slyšeli jen Edwardovi otázky a odpovědi a jak jsem to pak zamluvila jako debatu o lásce, tak to byl trochu jinačí rozhovor, přestala jsem si totiž dávat pozor na myšlenky a Edward odhalil mé tajemství, to že tě miluji, Edward se divil že bych byla z lásky k tobě ochotná běžet za Rose a dotáhnout jí k tobě zpátky jen abys byl šťastný, proto mi Edward nechal volné pole působnosti abych mohla být s tebou co nejvíc sama a Emmě netrvalo dlouho a taky na to přišla, myslím že hned po té co jsem tě byla uklidňovat, když jsi se zase psychicky zhroutil, tak jsem jí vysvětlila že pro mě je hlavní abys byl šťastný a ona se rozhodla že mi také nechá volné pole působnosti a dá mi šanci si tvou lásku aspoň částečnou získat, nevím jestli to řekli i Esme a Alici nebo jestli Alice měla nějakou vizi. Jasper se ti vyhýbal nejpravděpodobněji kvůli tvým zničujícím pocitům a Carlisle ten byl skoro pořád v nemocnici.“
„No nazdar, Adélo vy jste na mě ušili takovouhle boudu a já si myslel, že se to Edward s Emmou dozvěděli až od Filipa.“
Edward jen zakroutil hlavou.
„Abych se vrátil k tomu co jsem říkal než mě tady Adéla přerušila.“ Zamilovaně na mě koukl, přešel ke mně a objal mě.
„Nikdo kromě Adély si mě moc nevšímal a já k ní začal cítit čím dál větší náklonnost, ale až když jí Aro unesl a ona mi po Filipovi vzkázala že mi ti dva mají říct ž mě miluje jsem si uvědomil že ta náklonnost je vlastně láska, tebe jsem Rose taky miloval, ale úplně jinak než miluji Adélku a můžu s jistotou říci že Adélu miluji víc a opravdověji, je mi to líto, ale už jsem si našel novou přítelkyni a lásku.“
Rosalie vypadala zklamaně, ale pak se na jejím obličeji objevila neutrální maska a řekla: „Zasloužila jsem si to, kdybych nebyl tak blbá a neopustila tě, tak by to Adéla tajila dál a nanejvýš by na to přišel Edward a Jasper, protože ty by jsi se mnou byl šťastný, takhle jsem já, kterou považují za nejkrásnější upírku sama, protože za tou krásou se schovává proradná mrcha, měli jste na to přijít už když jsem se tak špatně chovala k Belle že ve mně je dobrého jen opravdu málo.“
Nevím proč, ale mám takový dojem že jí nikdo moc nelitoval, vždyť jak ona sama řekla si za to může sama.
A tak ubíhal den za dnem, měsíc za měsícem, vlkodlaci u nás byli skoro pořád, hranice tak nějak padly, ale my jsme jim na jejich území stejně nechodili, jen když to bylo nezbytně nutné, žili jsme si v klidu a pohodě a doufali jsme že tak budeme žít ještě celou věčnost, ale to se stát nemělo.
Jednoho dne měla Alice vizi, která nás všechny tak trochu vyděsila.
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I love Emmet 23:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!