Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I love Emmet 22

02.01.2010 (15:15) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2086×

V zápětí už nás Alice táhla do aut na nákupy, kluci se snažili co nejnenápadněji vypařit, ale na Alici byli krátcí, pochytala je a násilím je dotáhla do auta.

V Port Angels, kam jsme jeli, mají docela dost veliké obchodní středisko a tak jsme tam ztvrdli až do večera, Alice nakoupila takovýho oblečení, že to do té doby než výjde z mody nestihneme ani unosit a ani do aut se nám to málem nevešlo a to jsme jeli těma největšíma.

Celou noc jsem strávila na balkoně ve své houpací síti a ráno jsme se všichni kromě Samuela, který nemá tak dobré sebeovládání, protože dokud žil sám tak se živil lidskou krví, vydali do školy.

Všichni jsme společně napochodovali do kanceláře abychom se zapsali, ta žena co tam seděla za stolem na nás koukala vyjeveně, kdo by nekoukal, když do jedné místnosti napochoduje 9 nadpřirozeně krásných „lidí“ a jeden co taky nevypadá špatně.

Slova se ujal Edward. „Dobrý den, jsme Slámovi, přistěhovali jsme se s našimi adoptivními rodiči sem do města a chtěli by jsem se sem zapsat, myslím že už sem měl otec volat.“

Když se ta paní probrala tak si zapsala náš vymyšlený věk, jména a rozdala nám rozvrhy, Emmet se vydával za propadlíka, aby mohl chodit se mnou do stejného ročníku, dostali jsme plánek, který Cullenovi vůbec nepotřebovali, protože se to tu vůbec nezměnilo a tak jsem vyrazili na hodinu, kterou jsem měla společnou s Emmetem, jako všechny další, za což jsem byla opravdu velice vděčná, protože jsem měla ochránce před dotěrnými kluky, kteří mě pořád někam zvali, i když já  to ani v nejmenším nestála.

Z oběda jsme se ulili, kdo by jedl ten hnusný blaf, jak jsem to mohla někdy jíst, vždyť je to nechutné.

Když jsem dorazili domů tak Jacob běžel zase do La Push a řekl nám ať se připravíme na návštěvu, protože je chce přivést na návštěvu ostatní měniče.

Já jsem se v duchu radovala, že je poznám.

Alice zase začala bláznit a přichystala nám každému co si máme vzít na sebe.

Pak už jsem uslyšela jak v dálce v lese běží směrem k nám mnoho nohou, za chvíli jsem uslyšela jak se kousek od domu zastavili a pak už jsem slyšela jak jdou pomalu už jen po dvou k domu.

Sešla jsem do obýváku přesně v tu chvíli když první měnič vstoupil do dveří.

Když už tu byli všichni tak jsem zjistila že smečku čítá 12 měničů, ale překvapilo mě kolik je ve smečce dívek.

Jedna dívka promluvila: „Dobré odpoledne Cullenovi, koukám, že máte nové členy tak já nás představím všechny. Já jsem Leah a jsem alfou této smečky, protože jsem přeprala Sama, tohle je Sam, tohle Alexandra, Steh, Paul, Rita, Justin, Embry, Jared, Ella, Victor a toto je Morgan.“ Ukazovala postupně na měniče za sebou, byla jsem překvapená když Leah řekla že je alfou, teď jen přemýšlím, jestli si chudera našla už otisk, nebo jestli pořád trpí Samovou přítomností, zaregistrovala jsem Edwardovo smutné zavrtění hlavou, takže nenašla, chudák holka. Zajímalo by mě jak vypadá „člověk“ když se otiskne, podle knihy pro toho „člověka“ najednou nic jinačího neexistuje, chtěla bych to vidět.

To jsem ještě netušila co se v zápětí stane.

V obýváku jsem nestáli všichni, ještě chyběla Emma a Rose se Samuelem.

V zápětí jsem uslyšela že Emma zavírá dveře u svého pokoje a jde za námi, dolů do obýváku.

Nevím proč, ale něco mi řeklo ať se koukám na Justina a bylo na co koukat, protože jakmile jsem Emmu uslyšela že vyšla zpoza rohu a Justin se na ní koukl, tak jsem uviděla jak se jeho tvář rozjasňuje a jak se začíná usmívat a jak na Emmu zamilovaně hledí jako kdyby nikdo jinačí na světě neexistoval a mě došlo že se právě otiskl, v tom jsem uviděla jak se na ně Leah smutně kouká, docela mě zajímalo na co myslí, že je z toho tak smutná, v zápětí mi to řekl Filip, který jí vlezl do hlavy.

„Chudera Leah, už je poslední ve smečce kdo se neotiskl, musí to pro ní být velice těžké vidět vedle sebe samé šťastné páry.“

„Jo to musí, ach jo kdybych já jí mohla nějak pomoct, milerád bych to udělala.“

Edward mi zase mé myšlenky smutně odkýval, že by jí taky rád pomohl, ale bohužel to není v našich silách, my jí můžeme jen držet palce.

Osud se ale rozhodl, že ty otisky vyřeší všechny v jeden den a tak když sešla dolů Rosalie se Samuelem a Leah se na něj podívala tak se opakovalo to samé jako u Emmy a Justina.

Rose když na to přišla, což netrvalo až zase tak dlouho, se začala vztekat.

„Samueli, to mi nemůžeš udělat, zachránila jsem tě před smrtí v rukou Volturiových a ty se mi odvděčíš tak že se otiskneš do první zablešený prašivý čuby co se ti naplete do cesty!“

Ale vůbec jí to nepomáhalo, protože jí Samuel nevnímal a po příkladu Emmy s Justinem se vypařili do lesa.

Nebyla jsem si jistá tím, jestli je mi Rosalie líto, nebo jestli jí to přeji.

V zápětí jsem si to co k ní cítím díky tomu co udělala velice rychle ujasnila.

shrnutí

23. Díl

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I love Emmet 22: