Po velice dlouhé době další dílek. Jak se Adéla Arovi pomstí? a co udělá potom? přečtěte si tento dílek. Zase vás moc prosím aby jste mi napsali své názory.
16.12.2009 (21:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2053×
Musela jsem ale vymyslet jak bych se mu asi tak nejlépe pomstila a pak mi to došlo, zruším mu celou jeho gardu.
Zašla jsem za Arem, našla jsem ho v jeho pracovně, jak sedí u zrcadla a zkoumá svůj odraz, který je pořád ještě trochu narůžovělý, musela jsem se pro sebe usmát.
Aro si mě ani nevšiml a to už je co říct, když je to upír a tak jsem si odkašlala, já vím je to trochu nelogické, upíři nemůžou kašlat, ale zabralo to.
Aro se na mě otočil a naštvaně na mě vyjel: „ Co zase chceš?“
„Aro měl by jsi dávat pozor, nebo se toho ruměnce nikdy nezbavíš, nerozčiluj se tak.“
„Tak jo já jsem klidný ale pořád jsi mi neřekla proč jsi tady.“
„Přišla jsem za tebou, protože už jsem našla ty upíry.“
„Opravdu? A kde jsou?“
„Schovávají se na úpatí Himalájí na čínské straně.“
„Děkuji ti Adélo, hned tam pošlu někoho z gardy.“
„Tak já se zase vrátím zpět do svého pokoje, doufám, že se ti brzy povede toho ruměnce zbavit, protože vůdce, který zrudne pro každém menším naštvání by nemusel vzbuzovat mezi upíry moc důvěry.“
Chudák Aro, už zase začínal rudnout, má společnost mu viditelně neprospívá. Radši jsem se co nejrychleji vypařila a to ne jen proto, že Aro vypadal, že má co nejdříve vybuchnout, ale i proto, že bych každou chvíli mohla vybuchnout smíchy já, protože mi na to naletěl, naletěl, naletěl.
Už to budou 2 týdny, co jsem Arovi řekla, že má svou gardu poslat do Číny, Aro se docela obstojně naučil ovládat své rudnutí, ale i tak s tím měl vždycky v mé přítomnosti veliké problémy, proto vždycky když jsem za ním měla přijít já, tak všechny upíry vyhodil, aby ho nikdo nemohl vidět, ach ta jeho ješitnost.
Mnoho dalších duchů za mnou za ty dva týdny přišlo, že zjistili, jakou mají schopnost a byli mezi nimi i opravdu velice zajímavé, například teleportace, neviditelnost, vrhání ohně a mnoho dalších.
Z Arovy výpravy se ani po měsíci nikdo nevrátil a já jsem díky své schopnosti věděla, že budu mít vyhráno, protože to nikdo z nich nepřežil, jak by taky mohli, když jsem je poslala místo do severní Ameriky za těma slabýma upírama jak chtěl Aro, za těma nejmocnějšíma, které má schopnost našla.
Aro po Volteře chodil jak rozzuřený pes, docela z něj šel strach a musela jsem mu v duchu tleskat, protože nebyl ani narůžovělý.
V zápětí jsem se mohla radovat ještě víc, protože do Číny v zápětí Aro poslal další upíry a pak další a další, měla jsem z něj druhé vánoce, jak si ze mě dělal srandu Filip.
Až po dlouhé době a po ztrátě všech Arových upírů mi došlo že by to mohlo mít docela nepříjemné následky pro celou upíří populaci, protože si to ti mocní upíři určitě nenechají líbit a přijdou Ara zničit a i když tohohle starouše nemám ráda, tak kdo ví jaký by byli ti noví a tak jsem poprosila Filipa aby je našel a omluvil se jim za mě.
Filip zmizel, ale do půl hodinky byl ztrápený zpátky.
„Tam nikdo není, a nebyl už asi den.“
To mě vyděsilo, co když už jsou na cestě sem? Hned jsem se dala do hledání a opravdu jsem je našla, jak letí letadlem směrem Voltera, máme průšvih.
Okamžitě jsem běžela za Arem mu to říct.
„Aro, máme problém, jak už jsi zjistil sám tak se ta skupinka vzbouřenců schovala u někoho silného, no a těmi útoky se ti podařilo je naštvat a oni se sem momentálně ženou si to s tebou vyřídit, chceme ti nabídnout svou pomoc, ale pod jednou podmínkou a to že mě necháš odejít a už nikdy nevztáhneš ruku na někoho z Cullenů, nebo někoho kdo u nich bydlí, nebo je jejich přítel.“
„Pche ti tak budu věřit, chceš mě jen tak podfouknout, abys se dostala na svobodu, doopravdy sem žádný vojsko nejde, že je to tak?“
„Ne není to tak, tentokrát ti říkám pravdu, opravdu se sem ženou velice mocní upíři a my jsme schopni ti pomoci.“
„Jak ty mi chceš pomoci a co myslíš tím my?“
„Aro, přiznávám se lhala jsem, duchové nejsou zákeřní, z Filipa se stal můj nejlepší přítel a navíc má každý duch nějakou schopnost, například Filip dokáže číst i předávat své myšlenky, a díky tomu jak strašně nesnášíš vegetariánský život jsi mi poskytl tu nejmocnější armádu jakou kdo měl, už jen proto že jí nikdo nevidí ani neslyší, ale může pocítit jejich zbraně.“
„Nevěřím ti, to je jen nějaký trik jak se odtud dostat.“
„plán jak se odtud dostat mám už dávno hotový a ty mi v něm nezabráníš ani kdyby jsi se snažil sebevíc, ale nechci aby tu vládli nějací kdo ví kdo, ale když o naši pomoc nestojíš tak au revoir, sbohem.
„Johanko?“ (Johanku z Arku neupálili, těsně před tím jí zabil upír) „ Přenesla by jsi mě někam pryč z tohoto hradu, prosím? A vy ostatní prosím pojďte se mnou, ale nikoho nenutím“
V zápětí jsem se ocitla v lese, kus za Volterou a docela živě jsem si představovala jak Aro čumí na místo, kde jsem ještě před pár vteřinami stála.
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I love Emmet 18:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!