Jak vlastně Emmet o sestru přišel? a jak se mu jí podařilo najít? dozvíte se v tomto dílku, je celý z pohledu Emmeta takových dílků které budou z pohledu někoho jinačího bude málo, protože jsem se rozhodla že tahle povídka bude celá z pohledu Adély takže pohledy někoho jiného jsou jen když tam Adéla není nebo si to situace vyžaduje. Tenhle dílek není moc dlouhý, ale přes to doufám že si ho užijete. vaše dablinka13.PROSÍM KOMENTÁŘE
25.11.2009 (14:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2233×
Emmet:
Rosalie utekla kvůli mé sestře, kterou se mi konečně po více než 100 letech povedlo najít, byl jsem z toho zoufalý. Emma, jak se mé milované dvojče jmenuje (rodiče byli hodně nápadití Emmet a Emma :D ) mi nabízela že za ní poběží a přivede mi jí zpátky, ale to jsem Emmě nedovolil, protože Rosalie je rozzuřená a já bych tak přišel i o sestru.
Všichni na nás koukali tak zvědavě že jsem jim to musel začít vysvětlovat, abych tu jejich zvědavost udusil.
A tak jsem začal s našim příběhem.
„Tohle je má sestra Emma, rodiče byli, když jsme se narodili velice nápadití. Když bylo mě i Emmě 18 let tak se šla Emma projít do lesa a už se nevrátila. Rok po ní pátrala policie ale pak jí prohlásili za mrtvou, i když se její tělo nikdy nenašlo, já byl asi jediný kdo věřil že má sestra někde žije, a pořád jsem běhal po lese a hledal ji.
Jednou mě však napadl medvěd a já se sni nezvládl bránit no vlastně jsem ani nechtěl protože už i já jsem začal pochybovat a tak jsem doufal, že se brzy se svou sestřičkou setkám, ale našla mě Rosalie a vy jste mě přeměnili. Zase jsem začal doufat že třeba Emmu potkal stejný osud jako mě, ale dával jsem si pozor na myšlenky, nechtěl jsem aby jste to všichni věděli.
Jednou jsem tak přemýšlel kde by mohla má milovaná sestřička být, Edward nebyl doma, už nevím kde byl a ani Rosalie nebyla doma aby mě rozptylovala od mého přemýšlení a jak jsem tak přemítal kde jen ta Emma může být tak se mi ukázalo město Praha, ano mám podobnou schopnost jako Adéla ale já na rozdíl od ní můžu vyhledat jen upíry které jsem už někdy viděl nebo jsem je viděl, alespoň když byli ještě lidmi. Neváhal jsem a požádal jsem Rosalii o ruku, už dlouho jsem to chtěl udělat akorát jsem nevěděl kam na svatební cestu, ale teď už bylo rozhodnuto, a tak jsme jeli do Prahy.
Zatím co si to tam Rose prohlížela a prozkoumávala obchody tak já prohledával město, ale po Emmě jako kdyby se vždycky slehla zem.
Pak jsem ji třeba 2 roky neviděl a pak zase, proto jsem tak často žádal Rosalii o ruku, protože jsem potřeboval výmluvy proč jet do toho či onoho města, né že bych Rosalii nemiloval, ale prostě jsem potřeboval nějaké krytí.
Bohužel jsem Emmu nikdy nenašel, vždycky byla krok přede mnou.
Nechápal jsem jak to že je vždycky napřed a jak to že mi tak na dva roky vždy zmizí z mého radaru.
Pár dní po té co se tu objevila Adéla jsem zase pátral a zjistil jsem, že tentokrát se Emma pohybuje né moc daleko odsud, jen na druhé straně jezera a tak se mi opravdu hodilo že jste se rozhodli odjet do Paříže na nákupy a tak jakmile jste byli dost daleko od domu tak jsem se pustil do podrobného pátrání po Emmě a rozhodl jsem se že tentokrát si jí uniknout nenechám.
A tak jsem se vrhnul do jezera a přeplaval ho na druhý břeh.
Doufal jsem že tam Emmu najdu ale ona už zase někam zmizela a tak jsem obíhal okolí jezera, pak jsem ji uviděl a tak začala hra na honěnou, vždycky byla mrštnější a o trošku rychlejší než já mrška moje milovaná a tak jsem její náskok ani trochu nezmenšil, spíš se pořád zvětšoval, když už jsem byl opravdu zoufalý, že mi zase zmizí, když jsem už konečně tak blízko ní a tak jsem na ní zavolal: Emmo prosím zastav, já ti nechci nic udělat, ani bych to nedokázal.
Už přes 100 let po tobě pátrám a ty se mi vždycky nějak záhadně vyhneš. Pak teprve zpozorovala, že jsem Emmet, její bratr, když si to uvědomila tak se na mě vrhla tak že jsme se svalili na zem a ještě dlouho jsme se tam váleli a povídali si.
Pak jsem se ale rozhodl, že jí ukáži náš dům a že ji vám chci představit. A tak jsme přišli sem, nebyly to ani 2hodiny a už jste tu byli vy.
Tak teď znáte celý můj příběh a vlastně prý i Emmin, protože Emma prý nic zajímavého nedělala, akorát přišla na to že může žít o zvířecí krvi, přítele si nenašla a myslela si že jsem mrtvý, protože ona se domů na otočku vrátila, ale jen aby zkontrolovala jak si žijeme a uviděla že můj pokoj je zaprášený a že na hřbitově přibylo vedle jejího jména i to moje.
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I love Emmet 11:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!