Adéla je obyčejná česká dívka, která jako mnoho jejich vrstevnic miluje ságu stmívání, ale Adéla nezapadá mezi ostatní dívky. Ty se totiž hádají jestli je lepší Edward nebo Jacob, jí to je jedno, ona miluje Emmeta. Co se ale stane když Adél promění upír? Existují Cullenovi? Najde je? Jaký má dar, nebo jich má víc? Jaká bude její cesta za štěstím? Získá Emmeta, nebo Emmet zůstane navěky s Rosalii? Občas mě chytají podivné nápady a myslím že i do této povídky nějaké vnikly, doufám že se bude líbit. Vaše dablinka13
27.10.2009 (08:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3385×
Jmenuji se Adéla, chodím do druháku na pedagogickou střední u nás v Litomyšli. To je v České republice.
Patřím mezi ty blázny, co milují Twilight a podle většiny lidí patřím do blázince protože jen blázni můžou věřit v to že nadpřirozené bytosti opravdu existují ale co my víme někde se před námi úspěšně schovávají tak aby jsme je neobjevili.
Když začalo všechno to bláznovství kolem Twilight začalo, utvořil se u nás na škole takový malý fanklub, samozřejmě jsem se k nim přidala, ale nezapadala jsem tam mezi ně, už jen proto, že mě nebavilo pořád poslouchat jak se holky hádají, jestli je lepší Jacob nebo Edward, mě to totiž bylo srdečně jedno já nemusela ani jednoho z nich, já se zamilovala do Emmeta, je hezký a vtipný.
Takže holky na chvíli pozapomněli na své spory, když se mě jedna z nich zeptala kdo je lepší abych je rozsoudila, protože fanynky Edwarda i Jacoba byli počtem na stejno a tak potřebovali můj hlas, dost je překvapilo, že já nemám ráda ani jednoho z nich, ale že miluji Emmeta.
Holky mnou začaly opovrhovat a tak jsem se bavila jen sama se svými myšlenkami a přemýšlela jsem, jak bych se zachovala, kdybych se s pravým Emmetem setkala, jestli bych omdlela, nebo bych se ho snažila co nejdříve zbalit.
Vždycky před usnutím jsem si představovala, že se spolu líbáme, ale věděla jsem že tenhle sen se nikdy skutečností nestane, protože i kdyby náhodou praví Cullenovi existovali, tak by se se mnou vůbec nebavili, vždyť jsem jen obyčejný člověk a s těma se Cullenovi nebaví a navíc Emmet má svojí Rosalii.
Za necelý týden začínají letní prázdniny, pojedu na měsíc k tetě Janě do Prahy, už se tam těším, konečně zase začnu pořádně žít.
Vysvědčení jsem měla opravdu pěkné, měla jsem jen pár dvojek a tak jsem k tetě odjížděla s docela tučným kapesným.
K tetě jsem jela vlakem z České Třebové, cesta trvala něco kolem hodiny, ale já se nenudila, protože jsem četla nový sci-fi román od Stephenie Meyerové Hostitel.
Teta na mě na nádraží čekala a tak jsem to nemusela pracně hledat.
Strašně ráda jsem jí viděla a ona vypadala úplně stejně nadšená z mého příjezdu, protože jí její byt zase trochu ožije, teta žije sama, pořád nechápu proč si nenašla nějakého přítele, protože je celkem dost hezká, má dlouhé čokoládově hnědé vlasy které se jí mírně vlní, postavu tak akorát a je veselá a vstřícná, přesto to vypadá, že o ní žádný z mužů nestojí, nechápu to.
Projely jsme se metrem, naštěstí už nemám strach z těch strašně prudkých jezdících schodů, když jsem byla mladší tak mě museli vždycky dlouho přemlouvat, abych se odhodlala na ně stoupnout.
Cesta metrem jako vždy uběhla velice rychle a tak jsme za chvíli s tetou vystupovaly.
Teta mě protáhla nějakými ulicemi a uličkami, že jsme najednou stály před panelákem ve kterém bydlí a ve kterém bydlí zároveň dvě mé nejlepší kamarádky, dvojčata Verča a Elča. Málo komu se podaří je od sebe rozeznat a ony toho samozřejmě velice rády využívají, ale na mě si už nepřijdou, protože já jsem našla nepatrné znamení, kterým se liší.
Elča má na pravé tváři miniaturní znaménko a Verča ho tam nemá.
Bohužel jsem za nimi nemohla běžet okamžitě, protože jsem si musela vybalit věci v mém pokoji, ano opravdu tady mám pokoj a to opravdu hezký. Světle zeleně vymalovaný, tmavě hnědou velikou skříň, ve které mám schované veškeré oblečení, které nosím akorát tady, protože se pro slušnou spořádanou dívku, na kterou si doma v Litomyšli hraji nehodí. Mám tu dokonce i vlastní počítač s připojením na internet, no prostě luxus.
Když jsem vybalila tu trochu, co jsem si s sebou prostě vzít musela, tak jsem hned vyběhla o dvě poschodí výš, protože se mi nechtělo čekat na výtah a cinkla jsem na holky. To bylo vítání.
Holky hned navrhly, že si musíme zajít na nějakou pořádnou diskotéku, oslavit můj příjezd.
A tak jsme se vzájemně začaly upravovat.
Verča mi spletla na hlavě asi milion copánků a Elča mě mezi tím namalovala. Pak jsem namalovala já Elču a potom, když už jsem měla konečně vlasy spletené, tak jsme se s Elčou pustily do Verči.
Celkový dojem byl dokonalý, já byla sexy drsňačka, kluci od nás ze školy by šli nejspíš do kolen kdyby mě uviděli a asi by si mě nespojovali s tou uťápnutou spolužačkou a ještě by se o mě porvali, měla jsem totiž takovou hezkou upnutou sukni, o trochu delší než mini, tričko na jedno rameno, přes které jsem si vzala koženou bundičku, namalovaná jsem byla tak akorát ani přehnaně ani jako slušná holčička do školy. A s těmi zrzavýma copánky co se mi svíjely kolem hlavy jako hadi až skoro po zadek to prostě nemělo chybu. A holky vypadaly ještě lépe, zase jako vždy si vzaly stejné oblečení, už teď je mi líto těch chudáků kluků, zase se budou u nich střídat obě, pak si jednoho vyberou, trochu ho přiopijí a pak se před ním ukážou obě a kluk se z toho zcvokne.
Potom jsme šli přemluvit Petra, Elčinýho a Verčinýho staršího bráchu, jestli by nás na tu diskotéku nehodil autem, protože se nám tam nechtělo plahočit pěšky, stačí že se budeme pěšky vracet.
Na diskotéce jsem se celkem hodně bavila, ale jen do té doby než si holky našli svou dnešní oběť.
Byl to docela hezký kluk, ale holkám se viditelně nelíbil.
Holky se plně zaměřili na Lukáše, tak se ten kluk jmenoval a mě si přestaly všímat, v tu chvíli mě to tam přestalo bavit, ještě jsem chvíli holky pozorovala, jak se baví, ale tohle jsem viděla už tolikrát, že už mě to až nudí a tak jsem jim řekla, že odcházím a vydala se směrem k tetě domů.
2. Díl
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I love Emmet 1:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!