Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I have to go... fortunately - 3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I have to go... fortunately - 3Tak jsem se po dlouhé době zmátořila k napsání dalších povídek. Ani si nedovedete představit, jak mi to chybělo, a tak tady máte další povídku I have to go... fortunately. Co se skrývá pod překvapením, které má slíbené? Dále se tu objevuje další seznamování s její novou rodinou. :) Moc se omlouvám za mou dlouhou neschopnost k psaní.
Snad vám to tato povídka aspoň trochu vynahradí a bude se vám líbit. Vaše RosalieRose

23.11.2011 (21:15) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1493×

4. kapitola

 

„Ne, to je v pořádku, do školy půjdu už zítra, pokud to tedy jde,“ vypadlo ze mě, a potom jsem se na všechny Cullenovy usmála. Esmé a Alice mi úsměv oplatily, a potom se ten spolek zase rozpustil a zůstala tam jen Alice a Rose. „No, ještě pro tebe máme jedno překvapení, teda vlastně dvě, ale doufám, že si z těch dvou vybereš.“


Lehce jsem se nad tím pousmála. Nebylo mi úplně jasné, proč za mne tolik utrácejí, jako kdybych byla jejich jediné dítě. Ale byla jsem šťastná, poprvé v životě. Rosalie i Alice pravděpodobně uznaly, že je vhodné mlčet, a tak jsme všechny tři scházely po schodišti. Byla jsem malinko zaskočena nad množstvím poschodí tohoto domu. Asi se teď nacházíme někde pod zemí, vešly jsme do místnosti, která byla méně osvětlena a bylo tu větší chladno. Najednou se kolem nás rozzářilo světlo. Byly jsme v garáži a už na nás čekali ostatní.

Bylo to překvapení, jak neočekávané. Hezké, pomyslela jsem si a usmála se.

„Takže,“ řekl Carlisle a malinko se odmlčel. „Tohle je poslední důležitá věc, kterou tu potřebuješ,“ poukázal směrem za námi. Otočila jsem se.

„Ou!“ ujelo mi. Úplně mi vypadlo, co jsem chtěla říct. Přede mnou stála dvě auta. Koukala jsem na to jako blázen. Otočila jsem se ke členům mé nové rodiny. „Já... Moc bych vám chtěla za všechno poděkovat, vždyť mě znáte ani ne den, a to se vlastně ani neznáme. A jsem strašně moc ráda, jak jste mě přijali do vaší rodiny, moc si toho vážím,“ řekla jsem v tu chvíli vše, co jsem cítila. Slzy jsem měla na krajíčku.

Nejprve mne objala Esmé, a potom jsem už kolovala z náručí do náručí. „Bello, teď jsi i ty naše rodina. Naopak my ti děkujeme, že ses k nám nastěhovala!“ říkala moje adoptivní maminka. Také si utírala slzy. Potom, co jsem se objala s Esmé, Carlislem, Rosalií a Alicí, následovalo obejmout poslední tři ‚brášky‘. Emmett mě div neumačkal, také si z toho všeho dělal srandu a dělal, že brečí a jak moc je to dojemné. Vše bylo ale myšleno upřímně a vypadal relativně nedočkavě, to jsem nechápala.

Jasper mne objal lehce, náhle jsem přestala slzet a ujala se mne pohoda. Pousmál se na mne. Poslední byl Edward. Jemnými doteky mne sevřel svýma rukama do pevného, ale hezkého objetí. Dotkl se ale mých modřin, tedy nechutných a smutných vzpomínek. Malinko jsem sebou trhla. Všiml si toho. Nechápavým a velice vystrašeným výrazem se snažil vyčíst mi v očích důvod mého odtažitého jednání.

„Takže abychom se k těm - ehm - překvapením dostali. Máš na výběr z těchto dvou aut, ale jestli se ti ani jedno nelíbí, samozřejmě není problém a nějak bychom to vyřešili. Je to jen na tobě,“ doplnil Carlisle svůj tehdejší proslov. Byla jsem velice užaslá, a tak jsem se znovu otočila, abych si konečně mohla prohlédnout auta.

Prvním autem byl velký Land Rover, druhým bylo ‚malé‘ BMW. Obě byla černá a velice luxusní, ačkoliv to tu je všechno. Pousmála jsem se nad tou myšlenkou.

„Ehm… Myslím, že mi bude stačit to BMW, je naprosto perfektní. Moc vám všem děkuju!“ Sotva jsem domluvila, tak se Emmett rozzářil jako sluníčko.

„Jestli si je Bella naprosto jistá, tak je tvoje Emme,“ dodala k tomu Esmé.

Myslím, že jsem nikdy nikoho neviděla tak šťastného jako Emmeta, který byl šťasten ze svého druhého auta. „No, tak to bych ho měl hodně rychle jít vyzkoušet, aby náhodou neměl nějakou závadu, tak abychom věděli, že je v pořádku. Taková zkušební jízda,“ přesvědčoval nás Emm a znalecky nad svými radami přikyvoval. Všichni jsme se smáli.

„No jistě, lásko, aby náhodou to auto nemělo závadu až po tvé kontrolní jízdě,“ podotkla sarkasticky Rosalie. Poté však políbila svého druha na tvář. Myslím, že Rose ví, o čem mluví.

Za chvíli jsem dostala klíčky od svého ‚malého černého krasavce‘. Esmé byla šťastná, že já jsem byla šťastná, z Esmé byl šťastný Carlisle, a tak to pokračovalo. Stále mne překvapovala dokonalost a láska této rodiny. Během pár minut se všichni postupně někam vytratili a já jsem pomalu procházela velkou vilou. Po první prohlídce jsem si totiž nepamatovala naprosto nic.

Dům byl veliký a velice moderně zařízený, v prvním patře byl obývací pokoj, vchodová místnost a pár dalších pokojů. Druhé patro obsahovalo kuchyň, jídelnu a obrovskou konferenční místnost. Ve třetím patře byly pokoje Rosalie a Emmetta, Alice a Jaspera. Také se tu nacházela Esméina pracovna. V posledním patře byl můj pokoj a místnosti mých nových ‚rodičů‘. Nechápala jsem, z jakého důvodu jsem jim najednou říkala rodiče, a proč jsem Esmé oslovovala mami. Zbývala už jen poslední část domu. Pravděpodobně to byly Edwardovy místnosti.

Po mém dnešním odtažitém chování jsem ho radši nechtěla rušit. Zatímco já jsem lomozila po celém domě, tak se Emmett vrátil ze své divoké jízdy. Kupodivu bylo auto v pořádku, tedy aspoň to tak vypadalo, ale pod těmi nánosy bahna se to upřesnit nedalo. Okamžitě dostal od Esmé vynadáno a za trest musel auto umýt. Všechno jsem jen tiše pozorovala z prosklené stěny.

Sešla jsem po schodech dolů. Emmett už si to poněkud podrážděně vykračoval s kyblíkem plným mydlinek a houbou. „Nechceš pomoct?“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Bylo to legrační, jak se bratříček mračil.

„Téda, to bys byla ták hodná.“ Protahoval slova a začínal se usmívat jako měsíček na hnoji. „Tak já ti tady přenechám tu houbu,“ řekl jako ‚pravý‘ gentleman. „A budu muset obětovat svoje nové tričko, které jsem mimochodem dostal nedávno od Alice!“ říkal, co nejvíc nahlas to šlo. Nevěřícně k tomu kýval hlavou, dělal, jako kdyby mu to bylo hrozně líto. Skoro to vypadalo, jako kdyby uvěřil ve vlastní argument. Rychle si svlékl tričko a namočil ho do té kupy mydlinek. Začala jsem se hrozně smát. „Ale no teda, Bello, tady vůbec není nic k smíchu! Vždyť jsem musel obětovat tričko od Alice! No, tak hlavně aby se to nedozvěděla,“ pošeptal mi.

Vzhledem k tomu, že nejsem nějaká extra vysoká, tak mě Emm vysadil na kapotu a já jsem vylezla na střechu. Bála jsem se, abych autu nepoškrábala lak, ačkoliv na něm byly velké nánosy bahna. Pečlivě jsem smývala bahno, když vtom na mě přistála spousta teplé vody a já jsem v okamžiku byla celá mokrá. Připadala jsem si jako bublifuk.

„Ou! Promiň, Bellinko! To bylo omylem! Já nerad!“ litoval svého činu strůjce mého ‚neštěstí‘, ale přitom velice potlačoval smích.

 

Předchozí kapitola

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I have to go... fortunately - 3:

 1
6. lelus266
23.11.2011 [21:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. eMCullen
23.11.2011 [21:14]

eMCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale pořád jsi v něm měla nějaké chyby.
+ jsem (tvar slovesa být) / sem (místo)
+ auta byly -> auta byla
+ přímá řeč
A pro příště... Obrázky si raději nahrávej do místní galerie, z jiných stránek někdy nejdou otevřít. Emoticon

4. RosalieRose
23.11.2011 [18:36]

RosalieRoseWhiteTie: svatá pravda. .D jsem pitomá. Vůbec to neberu jako kritiku. Emoticon Taky jsem na 'pár' chyb přišla. .D Fakt děkuju. Ty jména jsou o zvyku. Vždycky jsem myslím psala Esme a Emmet. :)

3. WhiteTie
23.11.2011 [18:23]

WhiteTieRosalieRose: Nevím teď přesně, kde to bylo. : )
Ale všimla jsem si dalších chyb - je Esmé, nikoliv Esme a ve větě „a proč jsem Esmé oslovovala mami“ (tam máš sem). Ale nevadí, kdyžtak si po sobě článek ještě jednou projdi a přečti si ho, třeba ještě na něco přijdeš (to já jen tak namátkou, když jsem ho projížděla). neber to jako kritiku, ale jako radu, nemyslím to zle.

2. RosalieRose
23.11.2011 [18:12]

RosalieRoseWhiteTie: děkuji moc za rady. Emoticon Jsem prostě pitomá. Emoticon Emoticon Chyby doufám opraveny, ale s tím S/Z nesouhlasím, pokud jsi to myslela u věty "...z ní byl šťastný Carlisle..." tak to nemá být s ní, ale z ní. Emoticon
Jinak moc děkuji,. Emoticon

1. WhiteTie
23.11.2011 [9:05]

WhiteTieČlánek ti vracím kvůli chybám:

+ přímá řeč (níže posílám její koncept),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ předložky s/z (s kým/čím, z koho/čeho),

+ v tom -> vtom (v případě, že znamená hned, teď),

+ Emmet -> Emmett.

Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře