Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I have to go... fortunately - 2

01.03.2010 (18:00) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3620×

Alice mě dotáhla až do šatny. Došla jsem k názoru, že tento dům a jeho obyvatelé jsou prostě plní překvapení, protože ta šatna byla asi dvakrát větší než můj samotný pokoj. Vždycky jsem si přála vlastní šatnu, ale nikdy jsem taky netušila, že ji budu mít tak velkou.

„Ehm… Alice? Kolik oblečení tady je?“

Podívala jsem se na sestřičku se zájmem a lehkým zděšením. Alice na chvíli dělala, jako že přemýšlí a potom se podívala zpátky na mě.

„No, to si přesně nepamatuji, ale pojď, ukážu ti, kde máš jaké oblečení,“ řekla.

„Takže, tady jsou trička a tílka. Tady jsou kalhoty legíny a kraťásky. Hned vedle máš sukně a šaty. Támhle na druhé straně jsou mikiny a svetry. O řadu dál jsou kabáty a bundy a támhle úplně na konci je spodní prádlo.“ Mluvila celkem rychle a pořád mě tahala sebou po celém obvodu šatny.

Potom mě zatáhla do výklenku za skříněmi, kterého jsem si doposud ještě nevšimla.

„Ták! A tady jsou boty… od tenisek, přes podpatkové boty až po baleríny. A tady v těchto šuplících máš různé korále, přívěšky a náramky,“ dokončila ten dlouhý představovací proslov a usmála se na mě. Asi se bála, jestli se mi to líbí, ale já jsem nějak neměla slov.

„Je to překrásné Alice, ale to jsi nemusela! Vždyť, já toho tolik neunosím a navíc na podpatkových botách chodit neumím.“

„Neboj, to nebude žádný problém, naučím tě na nich s Rose chodit kdy jen budeš chtít. Tak si jdi ještě prohlédnout koupelnu, ta je totiž zásluhou Esme a musím říct, že se jí moc povedla.“ Ukázala rukou ke dveřím.

Hned jak řekla slovo koupena, tak jsem vypálila ze šatny a šla jsem se podívat na koupelnu. Otevřela jsem dveře a kochala jsem se pohledem na koupelnu. Mohla jsem tam stát minutu, ale třeba i hodinu, když někdo zaťukal na dveře. Otočila jsem se ke dveřím a byla jsem zvědavá, kdo to bude.

„Dále,“ řekla jsem a už asi setinu na to se otevíraly dveře.

„Ahoj, neruším?“

Byla to Rosalie a celkem mile mě překvapila, už jsem si myslela, že to bude Alice a půjde mě tahat na ty její nákupy, a tak jsem si oddechla.

„Ahoj, doufám, že si tě pro mě neposílá Alice, abychom mohly jít na nákupy?“ zeptala jsem se s lehkým strachem v hlase.

„No, prvně chtěla, ale já jsem jí to už vymluvila, ale Alice říkala, že ti moc nejde chodit na podpatkách, a tak jsem jí řekla, že tě to naučím sama, protože po jejím náletu by jsi to taky nemusela přežít celá.“ Usmívala se na mě Rose a já jsem si oddechla po druhé.

Rose mě zavedla zpátky do mé šatny a vytáhla boty s nejnižším podpatkem, které tam byly.

„Nasaď si je a potom se mi tady v nich projdi,“ povzbudivě se na mě usmála.

Tak tohle jsem zvládla, ale trochu jsem se bála, jaké boty vytáhne potom. Potom mi podala takové ty obyčejné plesové boty. Ty jsem taky zvládla sice horko těžko, ale zvládla.

„No vidíš, jak ti to jde!“ pochválila mě Rose, ale já už jsem si byla jistá, že ty další boty už nezvládnu. Rose mi podala krásné boty Guees, ale na mě už s vysokým podpatkem. Nasadila jsem si je, ale kdyby mě Rose nechytila, tak už se asi válím na zemi.

„Tak tohle nezvládnu,“ zaklela jsem. Nechápala jsem Rosalie, která tyhle boty nosila místo pohodlných papučí.

Potom mě chytla za ruku a společně jsme asi dvě hodiny chodily po mém pokoji do té doby, co jsem se to naučila.

„No vidíš, jak ti to jde! Teď už jen poslední boty,“ usmála se na mě a já jsem jí úsměv oplatila. Začalo se mi to docela líbit, a taky jsem pochopila, že je to celkem zábavné. Jako poslední vytáhla Rosalie ze skříně krásné boty na vysokém jehlovém podpatku. Malinko jsem zatajila dech, ale věděla jsem, že s pomocí Rose to zvládnu. Obula jsem si ty “střevíčky“ a zkusila jsem se na nich projít, nebylo to ani tak strašné, jen se mi v nich viklala noha a tak jsem zase chodila nějakou tu dobu po pokoji s Rosinou asistencí.

Dostala jsem celkem hlad a jako na zavolanou přišla do pokoje Esme.

„Nemáš hlad, Bello?“

„No, něco bych snědla,“ řekla jsem se vděčným úsměvem.

„Dobře, tak já ti jdu něco udělat k obědu,“ usmála se na mě Esme. Ještě jsem jí poděkovala a potom jsem si šla povídat s Rosalie. Povídaly jsme si o zdejší škole a o rodině. Hovor se stočil na Emmeta a já jsem se jen smála, když mi Rose vyprávěla, co všechno udělal. Za pár minut přišla Esme s obědem pro mě. Uvařila palačinky se smetanou a borůvkami a jako třešničku na to dala kousek máty.

„Děkuji ti, Esme,“ poděkovala jsem jí a hned jsem se do toho pustila.

„No, a abych ti to dopověděla, tak Emm se často zaměřuje svými vtípky na Edwarda. To je náš rodinný knihomol,“ zasmála jsem se tomu společně s Rose a hned jak jsem dojedla, tak se znovu objevila Esme a za ní i Carlisle. Potom se tam objevila Alice s Jasperem a nakonec Edward a za ním Emmet.

„Těm aby něco neušlo,“ zakroutila hlavou Esme společně s Rosalie. Musela jsem se usmát.

„Chutnalo ti, zlatíčko?“ zeptala se mě Esme a já jsem jí musela přiznat, že to bylo výborné. Potom mi ale spadl zrak na ostatní členy rodiny a nedalo mi to se nezeptat.

„No, a proč jste tady všichni?“ zeptala jsem se pomalu a Emmett se zasmál, ale Emm se smál strašně hlasitě. V tom okamžiku Rose vstala z pohovky a zamířila si to za Emmettem a když u něj konečně byla tak mu dala facku přes hlavu a Emm zaklel bolestí a já jsem se musela zasmát.

„No, chtěli jsme se tě zeptat, kdy bys chtěla jít do školy, můžeš jít až příští týden, než se tady trochu zabydlíš…“ Skočila jsem mu ale do řeči.

„Ne, to je v pořádku, do školy půjdu už zítra, pokud to tedy jde,“ vypadlo ze mně a potom jsem se na všechny Cullenovi usmála. Esme a Alice mi úsměv oplatily a ten spolek zase rozpustil. Zůstala tam jen Alice a Rose.

„No, ještě pro tebe máme jedno překvapení, teda vlastně dvě, ale doufám, že si z těch dvou vybereš.“

Předchozí kapitolka ---  Následující kapitolka

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I have to go... fortunately - 2: