Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hrobař_9. Kapitola

26.01.2010 (17:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3937×

9. Kapitola

Nevěděla jsem, co se stalo. Přestal se snad ovládat či co? Nebo se stalo něco jiného?

Přestala jsem řešit Edwarda a začala čistit pánev, což jsem po chvíli vzdala. Musím si koupit jinou. Ze skříně jsem si vytáhla malý kastrol a tam si usmažila tři vajíčka. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst.

„Omlouvám se.“ Ozvalo se mi za zády. I když jsem se lekla, neotáčela jsem se. Jen jsem dál přežvykovala.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se, aniž bych se na něj podívala.

„Já… tvoje krev… Prostě jen nejsem zvyklý. Nikdy jsem se nezamiloval a už vůbec do člověka.“ Řekl a to mě donutilo se otočit.

„Co že jsi to řekl?“ zeptala jsem se.

„Že jsem se zamiloval.“ Povzdechl si. Nevěděla jsem, co na to říct. Prostě jsem vstala a jednu dlaň položila na jeho tvář.

„Edwarde… Známe se sotva pět dní, ale i přesto jsem se také zamilovala.“ Usmála jsem se na něj. Jeho obličej se rozzářil díky širokému úsměvu. Sklonil se ke mně a políbil.

„A kde jsi byl?“ zeptala jsem se ho a šla si sednout zpět ke snídani.

„Ehm… Na lovu.“

„Tak doufám, že se ti to povedlo víc, než moje snídaně.“ Zasmála jsem se.

A tak jsem začala další vztah, i když jsem tušila, že umře. A to byste netušili, jak blízko pravdě jsem byla.

Hrobař:

Byl čas. Uplynuly dva dny od únosu Jessici. Nemohl jsem se dočkat výrazu Belly, až dostane další výstřižek z novin a CD. Je to zábava.

Jessica byla zavřená v jedné staré továrně, která už dávno nefunguje. Skvělý úkryt pro psychopaty a únosce jako jsem já. Nechal jsem ji tam sedět… Jen ať trpí. Já sám jsem se šel projít. Dva kilometry od Forks byl hřbitov. Tam zakopu Jessicu.

Byla zrovna půlnoc a já poslední dva dny strávil s Jessicou. Neviděl jsem Bellu, což mě ubíjelo. Nevěděl jsem, jestli se s někým skamarádila, nebo jestli jí někdo ubližuje. Bylo to pro mě frustrující, takže jsem si to chtěl vybít na Jessice.

Vzal jsem si baterku a pomalým krokem šel na hřbitov. Byla nádherná černá noc. Šel jsem lesem a přitom si pobrukoval jednu píseň. Píseň, kterou má Bella nejraději a já se jí ani nedivím. Tuhle píseň hráli v klubu, když jsem se s Bellou seznámil.

Byla usměvavá, vtipná, kamarádská, milá a vypadala prostě božsky. Ještě teď si pamatuju, co měla oblečené. Černé boty na vysokém podpatku, černo-červená károvaná sukně, uplé červené tričko a spoustu bižuterie. Vlasy měla rozpuštěné a na tváři nebyla ani stoupa po make-upu, ale i přesto vypadala jako anděl. Bylo jí patnáct, i když vypadala dospěle.

Hned na první pohled jsem se zamiloval. Viděl jsem ji tančit s kamarádkami. Všechny se vlnily do rytmu hudby, ovšem já vnímal jen Bellu. Pozoroval jsem ji snad hodinu, když si šla sednout na bar a shodou náhod obsadila židli hned vedle mě.

„Jedno pivo, prosím.“ Objednala si a otočila se na mě. Věnovala mi jeden úsměv a hned se zase podívala jinam. Já svou hlavu nechal na místě. Díval jsem se na ni jako bych byl úchyl. Dostala své pivo a napila se. Pěna jí zůstala nad horním rtem. Vyřešila to jedním pohybem jazyku. Opět střelila pohledem ke mně a já se chopil příležitosti.

„Ahoj.“ Pozdravil jsem ji.

„Ahoj. Jsem Bella.“ Usmála se.

„Já Dave. Chodíš sem často?“

„Prakticky každý víkend. Tebe tu vidím poprvé.“

„Ano. Zrovna jsem se přistěhoval.“

„Odkud?“

„Z Californie.“ A tak začala naše konverzace.

„Nechceš si zatancovat?“ navrhl jsem jí, když začal hrát ploužák.

„Ráda.“ Řekla a seskočila ze židličky. Šli jsme ruku v ruce doprostřed parketu, kde jsem ji chytl za pas a ona obmotala své ruce kolem mého krku. Přitáhla se ke mně a my začali tančit. Nevím, co to do mě vjelo, ale své ruce jsem po chvíli dal na její zadeček, čemuž se Bella usmála a stoupla si na špičky. Sklonil jsem hlavu a jemně ji políbil.

„Snad se ještě někdy uvidíme.“ Pošeptala mi do ucha, když jsme se loučili.

„Taky doufám.“ Řekl jsem, naposledy ji políbil a pak už se jen díval na červená světla jejího auta. Poté jsem si stopl taxi a odjel domů.

Den na to jsem šel do nové školy. Stále jsem musel vzpomínat na Bellu. Celou první hodinu jsem byl jako na trní a přemýšlel jsem, jestli Bellu opět potkám alespoň v tom klubu.

Druhou hodinu jsem měl fyziku. Seděl jsem znuděně v prázdné lavici a poslouchal výklad učitele, když se otveřeli dveře a v nich se objevila vysmátá Bella.

V ten den jsme spolu začali chodit

Přestal jsem vzpomínat a zapnul baterku, protože jsem došel na místo. Začal jsem se procházet hřbitovem a hledal hrobní kámen, na kterém je nejnovější datum úmrtí.  Už jsem prošel skoro celý hřbitov, když jsem narazil na jméno Lillien Scottová, která umřela před dvěma měsíci. Tohle se nebude Jessice líbit. Perfektní!

Hrob jsem si několikrát obešel. Náhrobní kámen byl opravdu velký, šedý a pěkně se lesknul. Stříbrné písmo bylo vidět i za úplné tmy, což se mi moc líbilo. Podle velikosti hrobu jsem zjistil, že tam leží pouze jedna osoba.

S velkým úsměvem na rtech jsem si sedl naproti náhrobního kamene a začal přemýšlet a vzpomínat.

„Bello!“ zavolal jsem na ni ráno přes parkoviště u školy.

„Dave!“ zavýskla šťatně a hned mě běžela obejmout. Skočila mi kolem krku a políbila. Byli jsme dokonalý pár a každý na škole nám záviděl. Zrovna jsme slavili naše dvouměsíční výročí. Stáli jsme před školou spolu s naší partou, když se objevilo nádherné černé BMW a se smykem zastavilo jen pár metrů od nás. Všiml jsem si, že Bella těkala očima mezi mnou a autem, ale na tváři jí pohrával nádherný úsměv.

„Promiň.“ Zašeptala mi, pustila mě a udělala krok dozadu. Ocitla se tak u zdi, o kterou se opřela.

Z auta vylezl vysoký kluk. Byl snědý, černé delší vlasy mu padaly do hnědých očích. Na sobě měl kožené oblečení, pod kterým se mu rýsovaly svaly. Prohrábl si vlasy a porozhlédl se po parkovišti. Jeho pohled se zastavil na mé Belle, na kterou se usmál a já mohl slyšet tiché lapání po dechu vycházející od dívek, které stály u mě.

„Bella.“ Vydechl ten kluk.

„Marku.“ Kývla hlavou Bella a její úsměv se roztáhl ještě víc. V tu chvíli se Mark rozešel směrem k ní, přimáčkl své tělo na její, jednu ruku položil na její zadeček a políbil ji. Bella mu obtočila ruce kolem krku a polibek mu s velkou radostí oplácela. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět.

„Ehm.“ Odkašlala si Bellina kamarádka vedle mě, což donutilo ty dvě hrdličky přestat. Mark chytil Bellu za ruku a otočil se k nám.

„Omlouvám se. Tohle je Mark… Můj dlouhodobý přítel. Chodíme spolu už dva roky.“ Usmála se na každého z nás. Ani mně pak nic neřekla.

V ten den jsem jel domů se slzami v očích. Bellu jsem opravdu miloval a ona mě takhle podvede.

Přijel jsem domů a rozbil vše co se dalo. Měl jsem šílený vztek a podle toho náš dům vypadal. Když máma přišla z práce, zeptala se mě, co se stalo.

„Co se stalo? Všechny ženský včetně tebe jsou děvky! Taky jsi podvedla tátu! Víš, jak se musel cítit? Všechny ženský by měly chcípnout!“ zařval jsem a hodil na ni poslední vázu, která se mi dostala pod ruku. Bohužel máma stihla uhnout, utekla z mého pokoje a hned volala psychologa.

Druhý den jsem se seznámil s Renéé Swanovou, Bellinou mámou.

Na své tváři jsem cítil mé slzy. Jsou to tři roky, ale ta bolest je stále stejná. Stále dokola mi připomíná, že si Bella zasluží to, co jí dělám.

I když jsem ji z duše nenáviděl, svým způsobem ji miluju stále a nehodlal jsem bez pohledu na ni přežít další den. Zrovna se začalo rozednívat, když jsem vstal, zapamatoval jsem si polohu hrobu a vydal se lesem k Belle.

Došel jsem k jejímu domu, schoval jsem se za strom a díval se do okna. Svým zlepšeným zrakem jsem viděl Bellu. Spala skoro celá nahá a usmívala se. Po chvíli mírně natočila hlavu a zatřepala víčky. Probouzela se. Chvíli se rozhlížela po místnosti, když se zastavila někde v koutě, a její úsměv se ještě rozšířil.

Díky bohu za mé vyvinuté smysly.

„Edwarde.“ Řekla a k ní na postel si sedla jedna z těch pijavic. V tu chvíli jsem věděl, kdo bude má další oběť.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrobař_9. Kapitola: