Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 19. kapitola

Já <3 twilight

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 19. kapitolaTak a je tu další dílek. Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci povídky, a tak se této povídce budu teď věnovat trochu víc. Snad vás to potěší a budou se vám kapitoly líbit. Přeji příjemné počtení.

30.05.2010 (21:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1446×

19. Nečekaný host

Něco málo jsem uvařila a po obědě jsme se rozhodli, že se vydáme na cestu. Vedla jsem ho, pro mě známou cestou, až jsme dorazili před vrata hřbitova.

„Počkám tu,“ navrhl Víťa.

„Ne prosím, já bych tě tam chtěla,“ prosila jsem.

„Jestli si to přeješ,“ odpověděl, chytl mě za ruku a vešli jsme do toho tichého a depresivního místa.

Šli jsme mlčky vedle sebe a slyšet byly jen naše kroky. Došli jsme až k jeho hrobu, už jsem tu dlouho nebyla a pohled na jeho fotky mi opět vehnal slzy do očí. Víťa mi povzbudivě stiskl ruku a já mu za to byla vděčná. Potřebovala jsem cítit, že je se mnou.

Tentokrát jsem neměla potřebu s Jacobem mluvit. Měla jsem Víťu a už jsem se nepotřebovala zpovídat kamenné desce. Nějakou dobu jsme tam ještě stáli, ale já už nepociťovala takovou potřebu být tady.

Jakmile jsem řekla Víťovi, že už chci jít. Otočili jsme se a šli zpět. Jakmile se za námi zavřela brána hřbitova, já si uvědomila, že jsem sem vlastně ve skutečnosti jet nechtěla. Ano měla jsem smutek, že je Jacob mrtvý, ale na tom už nic nezměním a já šla dál a teď jsem opět šťastná.

Ne já jsem nechtěla kvůli tomu dni, jen jsem chtěla říct Víťovi pravdu. Chtěla jsem, aby mě znal tak jako já znám jeho. A proto jsem se rozhodla, že si dnes uděláme menší prohlídku.

„Jestli chceš, něco ti ukážu,“ navrhla jsem mu.

„A co to bude?“ zeptal se se zájmem.

„Můj život… chtěla bych ti ukázat, jaký byl můj život ve Forks. Ukážu ti pár důležitých míst, jestli chceš.“

„Samozřejmě, že chci,“ odpověděl. A tak jsme se vydali na cestu.

Nejprve jsem ho provedla po městě a taky jsme se byli podívat na školu, kde se máma s tátou poznali. Pak jsme také zavítali k domu dědečka Charlieho, byl prázdný ale udržovaný. Mamka ho nikdy neměla sílu prodat a tak se táta jen staral o to, aby ho někdo udržoval.

„A nakonec poslední místo, ale to si necháme na zítra,“ řekla jsem, a jelikož jsem i já byla celkem unavená, musel být unavený i on a navíc už se smrákalo a tak jsme šli zpět domů.

Uvařila jsem večeři, a jelikož jsme byli vážně celkem vyčerpaný, rozhodli jsme se, že půjdeme hned spát. Jenže v tomhle ohledu pro mě nastalo trochu dilema. Nevěděla jsem, kam ho mám poslat spát. Když ho pošlu do vedlejšího pokoje, bude si myslet, že ho nechci, ale když ho zase pustím k sobě, bude si myslet, že už chci něco víc, ale na to já ještě nejsem připravená…

Naštěstí to ale vyřešil za mě, přišel ke mně do pokoje a zeptal se, jestli si může přilehnout. Já samozřejmě nadšeně souhlasila a my jsme spolu bok po boku usnuli a ponořili se tak do říše snů.

Probudily mě pravidelné nárazy do oken. Venku silně pršelo, ne že by to ve Forks bylo něco neobvyklého. Podívala jsme se ven a zjistila, že je ještě tma. Hodiny ukazovaly dvě hodiny po půlnoci a Víťa vedle mě klidně oddychoval.

Zaposlouchala jsem se do zvuků deště, ale zaregistrovala jsme i něco jiného, tedy spíš někoho. Dole někdo byl, ale nebyl to jen tak někdo. Byl to upír! Pohyboval se velmi tiše, ale mě nic neuniklo. Jeho pach mi připadal povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout. Tiše jsme vstala z postele a pomalu šla dolů.

Šla jsem opatrně, schod po schodu a moje srdce tlouklo ještě dvakrát rychleji, než normálně téměř jsem si myslela, že mi vyskočí z hrudi. Dotyčný mě zřejmě taky zaregistroval a už se blížil ke mně.

Přede mnou se objevila nádherná upírka, kterou jsem ovšem moc dobře znala.

„Tanyo? Co tu děláš?“ zeptala jsem ještě trochu vyděšeným hlasem.

„Promiň, Nessie, nechtěla jsem tě vyděsit. Jen jsem se doslechla, že jsi sem přijela a chtěla jsem tě navštívit. Dlouho jsme se neviděli,“ řekla omluvně.

„Dobře, ale v noci?“

„Moc se omlouvám, ale venku byla bouřka a víš, jak bychom dopadli, kdyby to do nás uhodila.“ Jen jsem přikývla, ale zaskočilo mě něco jiného.

„My? Ty jsi tu ještě s někým?“ zeptala jsem se.

„Ano, je teď na lovu. Bouřka už přestala a tak si ještě před tím než se s tebou seznámí, zašel na lov. Víš, jeho ovládání není zas tak dokonalé. Je starý jen pár let,“ vysvětlovala, ale já stále nevěděla, o kom to mluví.

„Ale kdo?“

„Můj přítel Dominic. Před čtyřmi lety jsme ho přeměnila, umíral a mně ho bylo hrozně líto, navíc se mi moc líbil,“ přiznala, „ale ty tu taky nejsi sama, co?“

„Ne mám tu přítele,“ vysvětlila jsem a začervenala jsme se, „poznala jsem ho v nové škole. Jmenuje se Víťa.“

„Mluvil tu o mě někdo?“ ozvalo se za mnou.

„My o vlku… Tanyo, ráda bych ti představila svého přítele Víťu. Víťo, tohle je naše rodinná přítelkyně Tanya,“ představila jsme je.

Šli jsme do kuchyně a já udělala pro sebe a Víťu čaj. S Tanyou jsme si skvěle povídali a bavili se o všem možném.

Začalo se rozednívat a Víťa najednou vstal s tím, že mi udělá snídani. Nadšeně jsem souhlasila a byla jsem zvědavá, co mi přichystá. S Tanyou jsme se přemístily do obýváku a nechaly mistra tvořit.

Zpočátku se z kuchyně ozývalo samé řinčení, až jsme se bála, že nám celou kuchyň zboří. Pak se ale ozvalo zasyčení bolestí a následné klení. Chtěla jsem se zeptat, co se stalo, ale podle vůně krve, která se ke mně donesla, mi to došlo.

Pak se všechno seběhlo hrozně rychle. Ve dveřích se objevil další upír, pravděpodobně Dominic, jakmile zaregistroval vůni krve, neovládl se a zamířil si to rovnou k Víťovi.

„Ne!“ křičela jsem z plných plic a běžela mu v tom zabránit. To už ho ale odtrhovala Tanya. On si najednou uvědomil, co dělá. Pustil Víťu a s tichým a poraženým „promiň“ utekl.

„Promiň, musím za ním,“ řekla omluvně Tanya a už byla taky pryč. Zůstala jsme tam sama, a když jsem se podívala na Víťu, projela mnou vlna paniky.

Zmítal se v křečích, jed na něj začal působit. Ale to jsem přeci nemohla dopustit. Věděla jsem, že s tím musím rychle něco udělat, ale nevěděla jsem co.

Pak jsme si ale vzpomněla na historku, kterou mi vyprávěl táta. Jak mámě musel vysát jed, aby ji zachránil, protože nechtěl, aby se stala upírem. Rozhodla jsem se udělat to samé.

Přistoupila jsem k Víťovi a po menším váhání jsem se přisála k jeho ráně na krku. Ta sladká tekutina byla opojná, ale na to jsem teď nesměla myslet. Musela jsme co nejrychleji vysát veškerý jed.

Začala jsem tedy sát, ale po chvíli mě příšerná bolest donutila přestat. Uvnitř mě propukl obrovský oheň a já si i přes veškerou bolest uvědomila, že proměna začala i u mě.

Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem jen poloviční upír a tudíž jed působí i na mě…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře