Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 17. kapitola

Sněhurka-a-myslivec6

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 17. kapitolaPřináším vám další dílek. V tomto dílku vás čeká večeře Renesmé s rodiči Víťi. Jak bude probíhat? Snad se vám díl bude líbit. Verony1

21.05.2010 (21:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1584×

17. Večeře

„To je v pohodě. Tak jedem ne?“ Jen jsem přikývla a my se rozjeli. A mě se pomalu začal smršťovat žaludek. Bála jsme se jejich reakce na mě. Ale čeho jsem se bála víc, že mě nepřijmou a Víťovi mě rozmluví.

Dojeli jsme k restauraci, která už na pohled vypadala velice luxusně. Vešli jsme dovnitř a velice ochotná obsluha nám vzala kabáty a usadila nás k rezervovanému stolu. Jeho rodiče tu ještě nebyli.

„Jen klid,“ uklidňoval mě chlácholivě Víťa.

„Tobě se to řekne,“ vyčetla jsem mu.

„Ness, zalíbíš se jim. Neboj. Jsi okouzlující a nádherná a já neznám nikoho, kdo by si tě nezamiloval.“

„Děkuju,“ řekla jsem a políbila ho.

„Ááá, to vypadá na lásku,“ řekl nějaký muž. Vzhlédla jsem a uviděla dvě osoby. Muže a ženu, pravděpodobně jeho rodiče, začervenala se.

„Richarde, mami, tohle je moje přítelkyně Renesmé Cullenová. Ness, tohle je můj nevlastní otec Richard Nápravník a má matka Monika Nápravníková,“ představil nás Víťa. Podala jsem si s nimi ruce a za chvíli se u nás objevil číšník. Objednali jsme si a nastala chvilka ticha.

„Takže, Renesmé, neobvyklé jméno,“ ujala se slova jeho matka.

„Ano, víte je to sloučenina jmen mých babiček René a Esme, vymyslela to moje matka,“ řekla jsem popravdě.

„To je velice originální.“ Konstatovala.

„Tak vy jste z Ameriky? A kde jste tam žila?“ zeptal se jeho otec. Nevěděla jsem, co mu mám říct, bydlela jsem všude možně, ale rozhodla jsem se říct o mém nejoblíbenějším, ale zároveň nejbolestivějším místě.

„No žila jsem v malém deštivém městečku Forks ve státě Washington. Měli jsme tam vilku kus za městem. Měla jsem to městečko opravdu ráda.“

„To je hezké. Neznám moc lidí, kteří by bydleli rádi v deštivém městečku.“

„Ano, naše rodina je trochu neobvyklá,“ řekla jsem s humorem.

Po těchto pár úvodních otázkách se konverzace skvěle rozjela. Jeho rodiče jsou opravdu skvělý, nevím, čeho jsem se obávala, dokonce mi oba nabídli tykání, které jsem s vděčností přijala.

Zjistila jsem, že jeho rodiče jsou velice úspěšný a zaměstnaný lidé. To vysvětluje ten úžasná vztah Víťi a jeho malé sestřičky.

Mají spolu advokátní kancelář a to velice úspěšnou. Něčím mi připomínali Carlisle s Esme ještě dohromady s mámou a tátou.

Večer se vyvíjel skvěle a já se náramně bavila. Vyprávěli mi o sobě a já jim zase o mě a mé rodině. Samozřejmě jsme musela vypustit pár detailů a něco si přibarvit, ale vcelku jsem jim říkala pravdu.

Čas rychle ubíhal a my jsme se brzy museli rozloučit. Víťa jen ještě oznámil, že mě odveze a mohli jsme vyrazit ke mně domu.

„Tak co, bylo to tak strašný?“ zeptal se s úsměvem Víťa.

„Ne, tví rodiče jsou skvělý. Moc jsem se bavila.“

„Tak to jsem rád. Jen je trochu pozdě, neuškrtí mě tvůj táta, že jedeme až teď?“ optal se s předstíraným strachem v hlase.

„Neboj, budu tě hájit,“ řekla jsme s humorem.

Přijeli jsme k domu a táta už stepoval na verandě.

Děláš si srandu, tati? Běž prosím do domu.

Prosila jsem ho, on se usmál a opravdu se vrátil dovnitř. Dělal si jen srandu a hrál hru „Já jsme přísný otec.“ To určitě napadlo Emmetta. Musím na něj už konečně vymyslet nějakou pomstu.

„No… děkuju za krásný večer. Moc jsem se pobavila.“

„Já taky,“ přitakal a opět se ke mně přibližoval na polibek. Nemůžu se jeho polibků nabažit, jsem na nich a vůbec na něm už závislá…

„Zítra ráno se pro tebe stavím, můžu?“

„Že se ptáš,“ řekla jsem a mrkla na něj. Vystoupila jsme z auta, poslední pohled na něj a teď mě čeká spousta vyptávání, ach jo.

A měla jsem pravdu, jakmile jsem strčila nos do dveří, shlukli se na mě všichni jako supy. Kladli otázky jeden přes druhého a já nerozuměla ani slovu.

„Nechte ji být, musí být unavená. Určitě vám vše řekne, když bude chtít,“ ozval se táta.

Díky, tati.

„Kdykoliv.“

Opravdu mě všichni nechali být a já mohla jít v klidu do pokoje.

Na chvilku jsem si lehla na postel a začala se smát. Byla jsem tak šťastná. Konečně. Nejradši bych to začala skákat několik metrů do stropu, ale mohla bych něco zničit a to by se Esme asi nelíbilo. A tak jsem se spíš rozhodla pro sprchu.

Sotva jsem se vylezla ze sprchy a chystala se ulehnout ke spánku, ozvalo se zaklepání na dveře.

To jsem si mohla myslet. Tak pojďte dál.

„Promiň, Ness, ale nemohli jsme odolat,“ omlouval se táta a hned v závěsu s mámou si to kráčeli k mé posteli.

„Tak co jaké to bylo?“ zeptala se máma.

„Skvělé, bylo to úžasné. Jeho rodiče jsou skvělí. Velice milý a přátelský,“ rozplývala jsem se. Pak jsem se ale rozhodla jim to spíš ukázat.

Začala jsem mámě ukazovat celý večer a táta to celé sledoval přes svůj dar. Oba se nadšeně usmívali a já věděla, že jsou šťastný už kvůli mně.

Už uplynul půl rok a já jsem stále byla s Víťou. Byli jsme spolu moc šťastný a užívali si spolu každou volnou chvilku.

Každé ráno pro mě přijel a jeli jsme spolu do školy. Vraceli jsme se až večer.

Nejhorší však byly dny, když svítilo sluníčko. Naši mě do školy nepustili, řekli, že by to bylo moc nápadné, kdybych šla jen já a tak jsme se většinou v tyto dny vydali na lov do zahraničí, za nejlepšími kousky jak říkal Emmett. Stýskalo se mi po něm, ale snažila jsem si to vynahradit skvělým lovem.

Ano byl to moc skvělý půl rok, ale dnes nastal den, kdy se mi před sedmi lety všechno zhrotilo. Výročí Jacobovy smrti.

Několik dní před tím jsem byla jako mátoha. Věděla jsem, že to Víťu trápí, ale nechtěla jsme mu říct, o co jde. O Jacobovi jsem mu ještě nikdy neřekla…

„Ness, no tak. Vím, že přede mnou něco skrýváš. Celý týden jsi úplně mimo. Řekni mi, o co jde, prosím,“ přemlouval mě a v hlase mu bylo znát, že má opravdu strach.

„Víš, Víťo, je tu něco, co jsem ti o své minulosti nikdy neřekla,“ začala jsem a byla rozhodnutá, že tentokrát už mu to řeknu.

„A povíš mi to teď?“ zeptal se s očekáváním.

„Ano.“

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře