Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 1. kapitola

fanposter2


Hříčka osudu? - 1. kapitolaTady je moje první povídka, snad se bude líbit. Odehrává se několik desítek let po Rozbřesku. Jacob a Renesmé mají před svatbou, ale z příprav mají už plnou hlavu. A tak se vypraví odpočinout si do lesa. Ale najednou se na louce objeví Jane s „přáteli". Na pomoc, naštěstí, přijdou Cullenovi, ale někdo útok nepřežije. Kdo to bude a jaké budou následky? To se dozvíte po přečtení mé povídky. Budu vděčná za každý komentář. :-)

1. A to je konec?

„Pospěš si, lásko, než to Alice zjistí!“ zavolala jsem na svého snoubence Jacoba, ano je to tak, jsem zasnoubená a za necelé dva dny ze mě bude paní Renesmé Carlie Cullen-Black, strašně moc jsem se těšila, ale Alice už mi lezla příšerně na nervy s těmi jejími přípravami, mám ji hrozně ráda, ale někdy to fakt přehání. Musela jsem se vytratit aspoň na pár minut. Využila jsem toho, že mě Alice nemůže vidět, stejně tak jako Jaka, za což jsem v tuto chvíli byla strašně moc vděčná. Jacob už byl za mnou, utíkali jsme lesem a strašně moc si to užívali. Byla jsem šťastná a to takovým způsobem, že by mě snad nic nedokázalo vytrhnout z rovnováhy. Proč bych taky šťastná být nemohla? Mám skvělou a milující rodinu, a aby to ho nebylo málo, měla jsem Jacoba.

Právě jsme doběhli na úžasnou louku, byla posetá spousty květin různých barev a tvarů, byla to prostě krása, která se ani slovy nedá vyjádřit. Lehli jsme si beze slova vedle sebe do trávy, naše těla se přímo dotýkala. Bylo to dokonalé. Co víc si jen přát? Když v ten okamžik jsem něco zaslechla a byla jsem si naprosto jistá, že nejen já, ale také Jacob, vždyť to byl vlkodlak, samozřejmě, že to musel slyšet a nejen to, určitě i cítit. Kdo jiný by mi toto štěstí mohl pokazit než oni, jako vždy, ale tentokrát jsem netušila, proč přicházejí a co vlastně chtějí, nic jsme neudělali a vše už bylo dávno vysvětleno, tak proč?

A v tom jsem je uviděla, tři statné upíry s červeně žhnoucíma očima - Felix, Demetri a Alec. A jako „sladká tečka“ na závěr se zjevila moje noční můra - Jane.

Jen tiše pronesla slova: „Tentokrát mi neutečeš!“

A já pocítila příšernou bolest, která mi projela celým tělem, a jen jsem slyšela Jakovo: „Ne!“

Najednou bolest ustala a já uviděla Jacoba, jak se vrhl na Jane a vzápětí na něj se již chystali další tři. Pohltila mě panika, co teď?

Jake byl ale pohotovější a zakřičel na mě: „Utíkej, Renesmé, běž.“

„Ne!“

Co jako čekal, že se hned rozeběhnu a nechám ho tu? Ani náhodou.

„Renesmé, běž už k sakru, musíš co nejblíže k Edwardovi, aby tě slyšel,“ dodal.

Věděla jsem, co mám udělat, měl pravdu, musím jít, co nejblíže a hlavně co nejdříve se dostat k tátovi. Tak na co jsem k sakru čekala?

Konečně, konečně jsem se nějak odpoutala a běžela. Nebylo to daleko, došlo jim, že se něco děje a už jsem viděla, jak běží. Vpředu můj táta, jak jinak, byl z rodiny nejrychlejší, a za ním další členové mé rodiny. Chtěla jsem běžet za nimi, ale najednou mě ovinuly něčí ruce.

Esmé, má babička, na mne promluvila: „Ne, Ness, vše bude v pořádku, zůstaň tu, ano? Nebo chceš, abych tu zůstala s tebou, vím, že to zvládnou i beze mne.“

Místo odpovědi jsem ji jen objala a ona pochopila. Zanedlouho bylo po všem, poznala jsem to tak, že jsem ucítila ve vzduchu příšerný pach a pak i uviděla temný dým, který mířil vzhůru. Okamžitě jsem se tam rozběhla, ale kousek mé samé mi říkal, vážně to chci vidět? Co když se někomu něco stalo?

V tom jsem doběhla na louku a uviděla známé tváře - mámu s tátou, Alice s Jasperem, Rosalie s Emmettem, ale kde je Carlisle? Ulevilo se mi, když jsem ho spatřila, skláněl se nad tělem, které jsem zatím nedokázala identifikovat. Počkat to přece nebylo jen tak něčí tělo, byl to Jacob. Ach ne! Všichni se nad ním skláněli a jak jsem přicházela, uvolňovali mi cestu. Každý mě hladil po vlasech a poplácával. Jaksi jsem stále nechápala proč.

„Řekne mi už někdo, co se tu stalo?!“ zlostně jsem vykřikla.

Najednou se ozvalo: „Ness, lásko.“

„Jaku!“ Ležel na zemi a vypadal nějak zesláble a podivně jinak. Tohle nebyl Jacob, kterého jsem znala.

„Ness, Jane Jaka kousla, je mi líto.“

Ani nevím, kdo to řekl, tahle slova mi stačila, lehla jsem si k mé jediné lásce, k mé spřízněné duši a začala jsem plakat. Proč? Tohle přece nebylo možné. Jak? Ptala jsem se sama sebe, ale k čemu mi to bylo platné, můj Jacob umíral, co bude teď?

shrnutí následující kapitola





Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!