Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hrátky s ohněm - 6. Kapitola

05.05.2010 (07:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3595×

6. kapitola

Zpráva o úmrtí se roznesla strašně rychle a všichni vinili mě. Nemuseli nic říkat, stačily ty jejich pohledy a myšlenky. Celou hodinu jsem se to snažil nevnímat a trpělivě čekal na zvonění, jenže asi deset minut před mým vysvobozením se rozezněly reproduktory visící na zdi. 

„Edward Cullen a Isabella Swan, okamžitě do ředitelny.“ 

Bez výrazu jsem si začal balit věci z lavice a přecházel zavrhující pohledy spolužáků, kteří mě jimi celé ráno častovali. Profesor mě samozřejmě uvolnil a v myšlenkách by nejradši byl přítomen výslechu, který mě čeká v ředitelně. Nechtělo se mi vzpomínat na předešlý den. Jistě… je mi nesmírně líto toho chlapce, kterému se stala ta politování hodná nehoda. Možná mají dotyční pravdu a za jeho smrtí stojím já.

Jsem vrah od přírody a ať se budu sebevíce snažit, zdá se, že to nebude nikdy dostatečně. Ani na okamžik mě nenapadlo, že by snad mohla mít nějakou vinu moje Isabell. Moje?! A to jako od kdy ty hlupáku! Kéž by byla moje…

Povzdechl jsem si a hbitě prokličkoval kolem lavic s nepřátelskými tvářemi. Jediné, co mi může momentálně zvednout náladu, že tam bude i můj strážný anděl.

Šel jsem klidně po chodbě a přemýšlel, co se všechno za posledních pár dnů stalo. Nebylo toho málo.

Stačil jsem se pohádat s celou rodinou, být přítomen brutální vraždy… nebo spíše následků onoho činu, zavinit dopravní nehodu, ač s perfektní upíří výbavou a do toho všeho se zamilovat do nejkrásnějšího, nejbáječnějšího a pro většinu zřejmě nejnebezpečnějšího stvoření.

Ach jo, to se může stát jenom mě. Avšak litovat nemohu. Všechno co se stalo, bych klidně absolvoval tisíckrát jen s vědomím, že je ta okouzlující kráska skutečná.

Došel jsem až před dveře ředitelny, od kterých byla cítit nadpozemsky omamná vůně, jediná na světě, alespoň pro mě by byla jako vzduch, být člověkem. V porovnání s jejím přirozeným parfémem, byl pach padesátiletého člověka uvnitř sedícího za katedrou, jako levná ruská kolínská.

Zvláštní, že upír dá přednost před vůní lidské krve, vůni, ze které se mu sliny nezbíhají, spíš ho omamuje a připravuje o zdravý rozum. Nemá takhle podobně působit upír na lidi? Aby nalákal jejich potencionální kořist?

Zaklepal jsem na dubové dveře kabinetu a po vyzvání vstoupil. Pohledem jsem vyhledal Isabell, seděla na židli před stolem, nohu elegantně zkříženou v kotnících s rukama nedbale pohozenýma v klínu.

Otočila po zvuku dveří hlavu a střetla se s mým pohledem. Pousmál jsem se na ní bezmyšlenkovitě a moje srdce radostně poskočilo, když mi to malé nerozumné gesto oplatila.

,,Dobré ráno, pane Cullene, posaďte se vedle slečny Swan. Představuji vám zástupkyni šerifa, slečnu Hudsenovou, která se vás optá na pár podrobností včerejší nehody.´´ uvedl mě do situace ředitel a pokynul k židli hned vedle Isabell.

Posadil jsem se a prohlédl si mladou, tak třicetiletou ženu se špatnou pletí, která na mě v myšlenkách neslušně křičela. Nevěnoval jsem jí moc pozornosti, ne když vedle mě seděla krásnější dívka než samo hvězdné nebe.

,,Dobrý den slečno Hudsenová, pane řediteli… jistě, žádný problém, rád vám odpovím na jakékoly otázky týkající se včerejšího incidentu.´´ Usmál jsem se ochotně na policistku až mírně zatajila dech, tváře se jí rudě zalili a srdce rozbušilo.

,,Ráda vás poznávám, pane Cullene, se slečnou Swan už jsem mluvila. Jen se vás optám na pár podrobností.´´ Olízla si rty a nervózně si zastrčila pramen nazrzlých vlasů za ucho.

,,Beze všeho…´´ nahodil jsem ještě větší úsměv a doufal, že tuto nudnou chvilku budeme mít co nejdříve za sebou. Jedna moje sobečtější část by nejradši k té židli přirostla, než aby se musela hnout z místnosti, kterou doplňoval překrásný splašený tlukot srdíčka mé lásky, ale té druhé byly myšlenky této intimně nevyrovnané ženštiny odporné.

Zástupkyně, jako by si nemohla pomoci, se s židlí přisunula blíže ke mně a pohodila nožku přes druhou. Podle myšlenek se snažila o svůdný efekt s erotickým podtextem, vezmu-li v úvahu, že na sobě měla podvazky a černé spodní prádlo. Ovládl jsem protočení očí a čekal s jakou otázkou nejprve vyrukuje.

Dotazy byly jednoduché a odpovědi mi nedali moc zabrat. Spíše mi dělalo problémy snažit se ignorovat dvojsmyslné narážky a ne příliš profesionální otázky. Ve chvíli, kdy se zase začala přisouvat po béžovém linoleu rádoby nenápadně, mi Isabella vložila svou dlaň do klína a vyhledala mou dlaň, ve které jsem okamžitě sevřel její drobnou ručku jako nejsvětější poklad. Otočil jsem se na ní i přes to, že jsem za celou dobu dalším dvěma osobám v místnosti moc pozornosti nevěnoval a pozoroval onu krásku po mé levici, kterou za těch dosavadních dvacet minut prozářil nesnesitelně roztomilý ruměnec, a která na mě při tom manévru s rukou, škodolibě mrkla, čímž zastavila přisouvání se nežádané osoby blíž k mé maličkosti.

Od té chvíli, kdy si chytře domyslela, že to s tou vzájemnou přitažlivostí z mé strany nebude tak horké, se výpověď urychlila a po pár minutách jsme byly propuštěni z kanceláře.

,,Děkuju za záchranu, na chvíli už jsem se začínal bát,´´ usmál jsem se na Isabell, která mi šla po boku po chodbě ke své třídě.

,,Nepovídej, snad by tě nevystrašila obyčejná ženská?´´ zamrkala dlouhými tmavými řasami a na chvíli mi zablokovala veškeré myšlení.

,,Upřímně taková strážkyně zákonu popravdě, ano! Ještě, že jsi byla nablízku.´´ uchopil jsem její ručku, kterou mě zachránila, znovu… a jako za starých časů jí políbil na hřbet ruky. Její kůže byla nádherně jemná jako nejdražší samet a vůní by nedokázala konkurovat žádná sebe lákavější krev.

Věnovala mi nervózní úsměv a svou dlaň stáhla zpátky, přesto zůstala v mém kamenném sevření. Stačilo by jediné slovo a spoutaná v mém obětí by zůstala navěky, tolik bych si přál být jejím věznitelem a zároveň jejím vězněm. Dávno už jsem propadl životem této tajemné krásce a svou svobodu bych vyměnil za pouta lásky, zakázané lásky a přitom tolik lákavé.

,,Poslední dobou ses´ stala mým strážním andělem,´´ prohodil jsem jednu ze svých myšlenek nahlas. Co jsem však nečekal byla její reakce.

,,Nejsem anděl! Do božího stvoření mám hodně daleko, měl by jsi se ode mne držet dál, jako ostatní. Věř mi nejsem dobrá společnost a rozhodně nejsem hrdinka,´´ vyškubla mi ruku z té mé a rozzuřeně možná i zoufale mi zabodávala slova ostrá jako břitva hluboko do srdce.

,,Promiň nechtěl jsem tě urazit,´´ zadíval jsem se kajícně do jejích hlubokých jezírek.

,,Urazit? Pche, Edwarde, nevíš, o čem mluvíš, přála bych si být taková, jak se v tvých očích jevím, ale… už musím jít, věř, že bude lepší, když mi nedáš příležitost tě zachraňovat.´´ otočila se opačným směrem k učebně, kde se ozývaly zvuky výkladu dějin.

Stál jsem jako přibytý a zíral s pusou dokořán neschopen myšlenky natož slova. Jak se může něco tak božského považovat za opak slova anděl? Nemožné… neskutečné… irelevantní!

,,Edwarde, jsi v pořádku?´´ přistála mi lehce na rameni malá chladná ručka.

,,Alice, lekl jsem se, to mi nedělej. Jo, jsem v pořádku, jen jsem se zamyslel, děkuju,´´ otočil jsem se na svou oblíbenou sestřičku, která se z čista jasna objevila vedle mě na prázdné školní chodbě.

,,Podívej, je mi líto, co se včera stalo, neměli jsme tě takhle obviňovat a máš pravdu v tom, že Isabellu neznáme a je od nás nepatřičné ji soudit, ale taky ti musím říct, že to neznamená, že s tím souhlasíme. Jsem nadšená, že jsi se nám konečně zamiloval, bráško, a přeju ti to, ani netušíš jak. Neznám nikoho, kdo by si to zasloužil více než ty, ale nejsem si tak docela jistá, jestli je dobrý nápad se zamilovat zrovna do ní, promiň mi mou upřímnost. Ty sis vážně nevšiml, jak na nás působí? Lidé se jí instinktivně vyhýbají jako nebezpečí a upírům z ní běhá mráz po zádech, až se to zdá nemožné. Edwarde, nechci ti do toho kecat a nebo ti nadávat ale je kolem ní něco divného, všichni to víme, jako by kolem sebe měla auru… auru smrti. Jasper je z ní na prášky a ostatní se v její blízkosti držíme, abychom nezačali vrčet a stavět se do útočné formace. Neděláme to schválně, opravdu, jak bychom mohli už kvůli tobě, ale buď prosím opatrný,´´ položila mi ruku na místo mého netlukoucího srdce , ,,je dobře, že si jdeš za svým srdcem, ale nezapomeň přitom myslet i hlavou, v nitru to cítíš také… ty to víš, že je jiná, že ano?!´´ dívala se mi do očí a já měl pocit, že tentokrát čte ona mě.

,,Alice, jistě máš pravdu, jedna moje část ví, že je jiná, i přesto, že nebezpečí z ní necítí, ale ta druhá o tolik silnější jí nedokáže odolat.´´

Díval jsem se do země, skoro bych se styděl… mít nějakou šanci, že ona někdy bude patřit mně, ale tato myšlenka je tak nepravděpodobná, že nemá skoro cenu bavit se o nebezpečí, které by mi snad v její blízkosti hrozilo, i kdybych nebyl upír, téměř nesmrtelný tvor.

,,Snad víš, co děláš, bráško, a teď jdi do třídy, než se po tobě začnou shánět. Promluvíme si doma,´´ usmála se pokusem shovívavě.

,,Jo a ještě něco, večer by měli dorazit Denalijští,´´ mrkla a odtančila do jedněch z dřevěných zažloutlých dveří.

Povzdechl jsem si ztrápeně. Tanya. Tak na tuto zkušenost se opravdu netěším, ač je to rozumná žena, tak někdy mám chuť hodit po ní stereem a utíkat od jejích zvrhlých myšlenek, co nejdále bych zvládl.

Po každé, když má přijet, marně doufám, že se z posedlosti po mě už vyléčila a po každé, když odjíždí jsem hluboce zklamán, že jsem doufal opravdu marně. Snad se bude držet zpátky a nesnažit se mě přes mou vůli uhnat, až se dozví o Isabelle. I když mám menší obavu jak na takové zjištění zareaguje. Pořád doufám, že se bude chovat jako v civilizované zemi a neprovede nějakou hloupost.

Den se neuvěřitelně vlekl. Pohledů ani myšlenek, ve kterých mi chlapci dávali najevo, že by mě nejradši přejeli a dívky by mě v hlavách zachraňovali jedna za druhou, jsem si přestal všímat a přes zraky ostatních byl nablízku svého anděla. Ano, může si říkat, co chce, může mě odrazovat, přít se semnou o toto nevinné slovo, ale dosáhne jen mého vnitřního uspokojení, když s láskou pozoruji, jak je neskutečně úžasná, když se zlobí.

Nejradši bych ty její rudé rtíky zlíbal každý zvlášť, abych jí sebral krutá slova z úst a nahradil je svými plnými lásky a odevzdání.

Jsem to ale snílek, nemohu si pomoci. Stydím se za to, jak jí špehuji ale představa, že přestanu a nechám jí soukromí je nemyslitelní, když ji nemohu číst myšlenky, alespoň tímto se semnou dobrovolně – nedobrovolně podělí.

V obědní pauze se se mnou bavil jen Emmett a Alice, Jasper se snažil vyhovět své ženě, ale nejradši by mě nakopal, kdykoli ho přepadl strach o Alici.

S protočením očí, které Rosalie okomentovala poslední dobou nejčastějším slůvkem z jejích úst idiot, jsem odnesl tác s roznimraným jídlem do koše a zamířil přežít zbytek času, kdy musím být ve škole.

Zase se se mnou hádali dva hlasy první, který by byl nejradši někde pryč, doma, na louce, klidně s Alicí na nákupech, dost! Edwarde na nákupy s Alicí ani nemysli nebo to uvidí a chytne se příležitosti.

A ten druhý hlas, který by si nejradši postavil v areálu školy stan a nehnul by se z jediného místa, kde může trávit čas se svou neuskutečnitelnou láskou.

K neskutečné radosti mého prvního hlasu se čas přehoupl na odpoledne a já už seděl v autě a mířil domů. Psychicky jsem se připravoval na příjezd Denalijských skoro jako na poznání třetího druhu.

Pozdravil jsem Esmé, která byla sama doma, Carlisle byl v nemocnici na směně, a vyběhl schody do svého pokoje s úmyslem se zde zašít, dokud tady naši zlatí příbuzní budou na návštěvě.

Tento geniální nápad se mi nepovedl, když do mého pokoje bez zaklepání vtrhla Alice jako velká voda a cpala mi pod nos nesmyslné kousky šatstva, na které stejně nebude brán ohled a je tedy úplně jedno, co budu mít na sobě na ´chtěnou´ přivítanou. Možná by moje oblečení bylo středem pozornosti, kdybych se na schodech objevil oděný jako Tarzan král džungle, ale to by sestřenka nemusela vydýchat.

Doběhl jsem si ještě do sprchy a v klidu se mohl věnovat vzpomínkám na svou lásku a její dokonalost. Poslední dobou moje hlava funguje doslova na baterky.

Nadzvedl jsem tvář a drobné pravidelné bubnování kapek mě uklidňovalo. Prsty jsem si projel vlasy a zády se opřel o kachlíkovou stěnu koutu. Jen představa, že by se přede mnou zhmotnila má překrásná múza mě rozechvívala po celém těle. Je odsouzení hodné jak o ní smýšlím, vlastně jsem horší než všichni ti nadržení hulváti ze školy. Nedokáži si přesně představit její dokonalost a přijde mi přímo trestné smýšlet takto neuctivě o mém božském stvoření.

Dokázal bych si představit, jak by asi mohla vypadat, zalitá v horkých kapkách vody s promočeným oblečením tisknoucím se na její hebké křivky. Má ruka samovolně putovala po mém těle a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se mě takto dotýkala Isabella.

,,Edwarde, pospěš si, jsou tu za dvanáct minut!´´ zakvílel hlásek toho černovlasého skřítka až jsem leknutím nadskočil, dnes už podruhé. Zamračil jsem se a nucenně vylezl ze sprchy, osušil jsem se a rychle se běžel do pokoje převléci, než napadne Tanyu zase nějaká podobná chytrost mě jít ´´překvapit.´´

Hodil jsem na sebe elegantní černou košili s postříbřenými manžetovými knoflíčky a odrbané světlé rifle.

Ze zdola už jsem slyšel hlasy všech domácích i příchozích a vydal se také slušně pozdravit, i když jednomu členu rodiny neběželo v hlavě nic jiného než mé jméno, hádám, že to nebyl Eleazar. Ušklíbl jsem se.

,,Edwarde, tak ráda tě vidím bratránku, nezestárl jsi a přitom mi připadáš pořád hezčí a hezčí,´´ štěbetala Tanya a už mi vysela na krku.

,,Ahoj, Tanyo, moc ti to sluší, máš se?´´ mírně jsem jí odtlačil ze svého těla.

,,Teď už dobře,´´ usmála se svůdně a mrkla na mě. Trochu jsem se nervózně ošil a přešel její poznámku.

Otočil jsem se na ostatní a také se s nimi přivítal. Snažil jsem se nevnímat obdivné pohledy své ´´příbuzné´´ a jsem rád, že se nemohu červenat, když začala rozvíjet teorii na téma: mé pozadí.

Obrátil jsem se na ní se zdviženým obočím, abych upozornil na svůj dar, do kterého se její duševní klábosení bohužel prodralo.

Ušklíbla se a v myšlenkách mi poslala omluvu, že není zvyklá, aby jí někdo ustavičně hostoval v hlavě, ale ty slova o mém pozadí myslela zcela vážně, načež já měl pocit, že mi opravdu hoří tváře.

Povídali jsme si dlouho do noci. Samozřejmě přišlo téma i na mé bláznovství a Isabellu. Tanya se při tom mračila jako deset čertů a nedokázala pochopit, že zrovna člověk mě dokázal upoutat, zatímco ona tuto šanci nedostala. Sama si vědoma své přitažlivosti si v hlavě začala dodávat sebevědomí, které teatrálně poztrácela během hovoru o mém ´´románku.´´

Musel jsem se ovládat, i když mě stálo hodně snahy, abych se nerozchechtal na hlas, jak se mi zdála tahle situace absurdní.

Po pár minutách, kdy mě už nebavilo být středem pozornosti jsem se odebral do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a vnímal hlasy co šli ze zdola, jak ty duševní tak ty vyřčené. Jak jsem si myslel, většina se zaobírala mnou, až jsem dostal nutkání přiložit si polštář na obličej a pokusit se udusit, omdlít nebo alespoň usnout.

Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře a do pokoje nakoukla blonďatá hlava Tanyi.

,,Smím dál? Nespíš?´´ ušklíbla se s narážkou na to, že když se tedy časy mění a upíři chodí s jídlem, tak jestli jsem taky nepřišel na způsob, jak si krátit dlouhou chvíli spánkem. Což mi do vysvětlila v myšlenkách.

,,Ne nespím ale už usínám Tanyo, jen pojď dál, co jsi potřebovala?´´ vrátil jsem jí trochu znuděný úsměv, posadil se na posteli a zády se opřel o zeď, abych jí uvolnil místo.

,,Jen jsem si chtěla popovídat, je to pravda s tím člověkem?´´ sedla si ke mně na postel a zvědavě si mě prohlížela.

,,Ano je pravda, že jsem se zamiloval do člověka,´´ usmál jsem se trochu posmutněle a její tvář se trochu rozjasnila… nadějí?

,,Edwarde třeba se pleteš, nikdy jsi zamilovaný nebyl, třeba si to jen myslíš ale ve skutečnosti to je jen zalíbení?´´ začala ze sebe sypat. Musel jsem se smát, tak strašně by si přála, aby to byla pravda, až tomu skoro sama začala věřit.

,,Tanyo, ššš, dost, zastav se. Není to pobláznění, ani si to nenalhávám, opravdu Isabellu miluju, třebaže je pouhý člověk. Opravdu si nic nenalhávám. Ano, jsem zamilovaný poprvé a cítím, že se ten cit k ní nikdy nezmění, a i když nejsme spolu, nepochybuji o lásce k ní. Je mi to líto, že tě tím pádem odmítám, ale ty sama dobře víš, že jsem ti nikdy nedával naděje,´´ díval jsem se jí upřímně do očí. Začínala má slova chápat, spíš se jí nelíbilo, co slyší.

,,Edwarde, upřímně, jak to můžeš takhle jednoznačně říct, nevíš jaké to je být se ženou, nikdy jsi neprojevil zájem a teď najednou láska jako trám?´´ vrtěla trochu nechápavě hlavou, smál jsem se jejímu chabému pokusu se mi vnutit.

,,Tanyo, vím o co ti jde,´´ poklepal jsem si na spánek, ,,a nepotřebuji zkoušet, jaké to je být se ženou, abych pochopil, co se ve mně odehrává,´´ dívala se na mě s přimhouřenýma očima.

,,Nech mě něco vyzkoušet a dám ti pokoj,´´ povzdechl jsem si. Ona mi věří až moc dobře, akorát se s tím nechce smířit. Komu není rady…

Nečekala, co jí odpovím a začala se ke mně naklánět blíž. Jistě, Tanya je vskutku přitažlivá upírka, spousta mužů by byla poctěna, kdyby si vybrala zrovna je, ale u mě tohle neplatí. Klidně jí dokážu, že miluji jinou, když jí to udělá radost. Je mi jasné, že v ní spíše zažehnu doufání, ale chce to sama.

Zajel jsem jí rukou pod vlasy a přitáhl si její tvář k té své. Usmála se potěšena mou aktivitou. Přitiskl jsem své rty na ty její a ona mi polibek zkušeně opětovala. Vzdychla a pootevřela rty, trochu jsem se zapřel a vklouzl jí jazykem do úst. Naše ústa se hladce pohybovala a jazyky si spolu hráli. Jistě, líbil se mi ten pocit, nejsem z ledu, jsem muž, který má své touhy, ale s ní moje myšlenky uháněli vlastní cestou, ač se naše rty náruživě laskali. Ve mně to nevzbuzovalo ani zlomek touhy, co jsem cítil k Isabell. Byla to zajímavá, nová zkušenost do mé dlouhé existence, avšak její tvrdé, chladné rty bych celou svou duší vyměnil za teplé, měkké a poddajné. Rty horké a zalité tou nejvoňavější krví, kterou jsem kdy směl poznat.

Vůbec jsem si neuvědomil, co má Tanya v plánu, dokud jsem neucítil její dlaně na prsou. Zatímco jsem polemizoval, mi hravě rozepnula košili a bloudila mi rukama po nahé hrudi.

Uchopil jsem její zápěstí do svých rukou a odrhl se od jejích rtů.

,,Dost, Tanyo, tohle není správné a je mi líto, opravdu jsem našel ženu, kterou miluji. Bylo příjemné zažít s tebou tuhle chvilku ale… promiň.´´ pousmál jsem se nad jejím zklamaným výrazem, který mi věnovala do rozkroku, který na ní nereagoval. Nevzrušovala mě dostatečně, abych jí chtěl.

,,Ty ji opravdu miluješ, co?´´ zeptala se smutně.

,,Opravdu jí nadevše miluji, ale to neznamená, že tebe nemám rád,´´ dodal jsem rychle, když i její myšlenky začali být zkroušené.

,,Ale chceš ji,´´ konstatovala.

,,Ano,´´ přikývl jsem. Nahnula se ke mně a naposledy mi lehce vtiskla polibek.

,,Pak tedy přeji hodně štěstí, bratránku, snad ví, co má,´´ usmála se a došla ke dveřím, ,,mimochodem vážně moc hezky líbáš,´´ mrkla na mě, poslala mi vzdušný polibek a prošla dveřmi z mého pokoje.

Zasmál jsem se. Mohl jsem se cítit provinile za tu pusu, co jsem věnoval Tanye, ale na tom stejně ani za mák nezáleží, Isabella není pro mě. Musím se s tím smířit, třebaže to bolí. Zapnul jsem si košili a vydal se dolů přidat se ke konverzaci, nechtěl jsem být sám.

,,Co jste to tam vyváděli, dětska? To mlaskání bylo slyšet až sem dolu,´´ zasmál se Emmett a v hlavě si oddychl, že jsem snad už přestal s tou fraškou s neznámou dívkou.

,,Emmette, do toho ti nic není,´´ odsekl jsem mu a bez zastavení se chystal projít vchodovými dveřmi ven na lov, abych nemusel zrovna Emmetta poslouchat. Na klábosení ´´nad hrnkem kávy´´ mě dočista přešla chuť.  Edwarde ty jsi takový pako! Ještě mu zadáváš příležitost, aby si z tebe utahoval.

Zastavil jsem se, když jsem zaslechl něco zajímavého a hodně děsivého z úst Carlislea, který odpovídal Eleazarovi.

,,Samozřejmě, že nám nevadí, když tady nějaký ten rok s námi zůstanete,´´ Esmé se usmála potěšena, že se rodina rozroste a mě polil horký pot. Tak tohle jsem pos…

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrátky s ohněm - 6. Kapitola: