Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hra na schovávanou - 4. kapitola

31.01.2011 (20:30) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4053×

Milovala jsem ho a současně i nenáviděla. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, protože to bylo velmi složité. Na jednu stranu to byl pořád on, kterému patřilo mé srdce, ale na druhou to byl neuvěřitelný sobec, který každého využil, ale je možné, že i přes to všechno ho pořád miluji? Nejspíše ano, protože kvůli němu jsem taky odjela z nádherného Londýna. Kvůli němu teď nejedu do Forks, ale do Paříže, kde bych mohla začít znova od začátku. Na chvíli jsem zastavila a vystoupila z auta. Byla jsem ve Francii. Nevím, kde přesně jsem, ale vím, že na cestě do Paříže. Podívala jsem se po krajině. Byla tu pole a zrovna zapadalo slunce. Byl to opravdu nádherný pohled, kterému se nic nevyrovnalo. Chvíli jsem tam jen tak stála, ale pak jsem nasedla do auta a jela dál…

Alice

Zrovna jsem nadávala svému blbému bratrovi Edwardovi, protože se zase vyspal s nějakou courou. V sobě jsem měla tajemství, které věděl pouze Jasper, protože nikomu jinému bych to neřekla. Vím, že má nejlepší kamarádka a sestra v jednom teď míří do Paříže, aby začala znova od začátku. Kolikrát bude muset začínat od začátku? To jsem opravdu nevěděla. Jak mé myšlenky byly u Belly, tak má zlost na Edwarda byla silnější. Věděl, že o ní přemýšlím, ale myslel si, že zase lžu. Vjela do mě další vlna vzteku, a tak jsem se neudržela a dala mu takovou facku, že i spadl. Pak se do toho přiřítil Emmett, který měl asi sto chutí to udělat taky, ale neudělal. Místo toho si sednul k televizi.

„Proč jsi to udělala, Alice?“ vykřikl na mě Edward.

„Protože ti to patří,“ odpověděla jsem mu a šla ven z domu.

Hned byl u mě Jasper a objal mě. Začala jsem vzlykat, protože toto mě už nebavilo. Edward se stal naprostým sobcem. Nenáviděla jsem ho. Byl to obyčejný lhář, podvodník a sobec. Jenže Esme ho měla ráda. Měla ráda všechny a vždy na každém našla něco dobrého, ale já už na Edwardovi nic dobrého neviděla. Bohužel.

„Lásko, co kdybychom se vydali za Bellou?“ zeptal se mě Jasper. Podívala jsem se na něho a trochu se usmála.

„Budu moc ráda,“ odpověděla jsem mu a ještě víc ho objala. On se tiše zasmál a poslal ke mně vlnu klidu. Usmála jsem se a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit. On se jen usmál a trochu se sklonil. Miluji ho, kdybych ho neměla, tak už tu nejsem…

Bella

Dojela jsem do Paříže. Byla hluboká noc, ale přesto to tu žilo. Musela jsem se usmát. Třeba to  opravdu bude to pravé místo na nový začátek. Ještě chvíli jsem jela a pak zaparkovala na jednom parkovišti. Vystoupila jsem a šla se projít. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Eiffelovku. Byl to můj sen, už když jsem byla člověk. Musím se přiznat, že v Paříži jsem ještě nikdy nebyla, protože jsem vždy chtěla někam jinam a na můj sen z lidského života jsem zapomněla. Chodila jsem ulicemi Paříže a sledovala každé místečko a každou uličku. Asi po hodině jsem došla na naplánované místo. Byla jsem u ní. Opravdu byla obrovská a nádherná. Hned jsem si naplánovala, že sem půjdu ještě odpoledne. Vskutku, už byly dvě hodiny v noci. Usmála jsem se a pomalu se vydala nazpět ke svému autu. Tentokrát jsem to vzala ještě větší oklikou a k autu došla až o půl šesté ráno. Ulice se začaly plnit prvními lidmi, co šli do práce nebo z práce.

Odemkla jsem své auto a vydala se do svého nového domova. Cestou, když jsem sem jela, tak jsem si koupila trochu větší byt. Sama nevím, co budu dělat s bytem, který má pět pokojů, kuchyň a dvě koupelny. Realitní agentka mi nabízela menší baráček, ale já byla paličatá a chtěla větší byt. No, co nadělám, už se asi nezměním. Jela jsem něco málo přes půl hodiny, ale luxusní dům jsem našla. Zaparkovala jsem auto a vešla do domu. Jenže mi došlo, že nemám ještě klíčky, tak jsem si v duchu zaklela a šla zase ke svému autíčku. Agentka mi říkala, že je v práci od šesti, takže už tam musí být. Vytáhla jsem telefon a vytočila číslo, jenže jsem se omylem dovolala tam, kam jsem nechtěla.

„Bello, kde jsi?“ ptala se mě Tanya.

„Ve Francii,“ odpověděla jsem jí.

„Kde přesně, Bello?“ ptala se mě dál.

„Tanyo, už musím končit, všechny pozdravuj a mějte se,“ vymluvila jsem se a típla to.

Teď jsem vytočila to správné číslo a čekala. Za chvíli to vzala a my se domluvily, že za čtvrt hodiny je na místě. Schovala jsem si telefon a opřela se. Zavřela jsem oči a přemýšlela, ale asi jsem byla v duchu úplně někde jinde, protože za chvíli mi na okýnko někdo klepal. Otevřela jsem oči a tam se na mě usmívala mladá paní. Usmála jsem se a ona odstoupila od auta. Vystoupila jsem a pozdravila.

„Asi jste musela usnout,“ řekla mi agentka.

„Asi jo,“ usmála jsem se, ale v duchu jsem se přímo smála.

Realitní agentka mě dovedla do třetího patra a odemkla byt. My jsme vstoupily do předsíně. Bylo tu příjemné teplo. Vzala mě do dvou pokojů, jedné koupelny a do kuchyně.

„Kde jsou zbylé pokoje?“ zeptala jsem se.

„Pojďte za mnou,“ usmála se a my vešly do obývacího pokoje. Vše tu bylo zařízené, ale ještě tu byly schody. Šla přede mnou nahoru a otevřela jedny dveře. Byla jsem hned u ní. Právě jsme se octly v chodbě, kde byly troje dveře. Šly jsme do prvních a ocitly se v druhé koupelně, která byla stokrát krásnější než ta dole. Pak mě vzala do druhého. Hned jsem věděla, že toto bude má ložnice. V ložnici byla ještě obrovská šatna. No a poslední pokoj byl nezařízený a to právě bude má pracovna. Usmála jsem se na ni.

„Je to nádherné, děkuji,“ usmála jsem se na ni.

„Víte, jste jediná, která tento byt chce, každý řekl, že je to moc velké a drahé,“ usmála se na mě.

„Mně to vyhovuje,“ usmála jsem se na ni.

„Dobře, tady máte klíčky, zaplaceno máte, takže není co řešit. Přeji krásné bydlení,“ řekla mi a poté odešla.

Usmála jsem se a hned jsem vyšla z domu, protože si musím nakoupit oblečení a nábytek do své pracovny. Nasedla jsem do auta a odjela do obchodního centra.