Holky se vrátí zpátky do hradu, ale něco se zvrtne. Co se stane Rachel? A jakou vinu na tom bude mít Edward? To se dočtete v kapitole… enchantress
13.11.2011 (13:45) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2478×
Rachel
Do toho hradu hrůzy jsme se vrátily až v deset hodin v noci. Celý den jsme se procházely po Volteře, protože ani jedné se nechtělo zpátky. Vynahrazovaly jsme si ty roky nenávisti.
„Holky, pojďte chvíli do hlavní síně,“ řekla nám Samanta. Raději jsme ji poslechly a vydaly se tam. Všechny trůny byly plné, takže tu byl i otec.
„Holky, kde jste byly? Měli jsme o vás strach,“ řekla Esme a my se na ni omluvným výrazem podívaly.
„Co si o sobě myslíte?“ zařval náš otec a já na něj němě zírala a čekala, co bude dál…
„Odejdete a nikomu nic neřeknete… Vy budete poslouchat!“ křičel dál.
„To jako proč?“ zeptala jsem se nenávistí v hlase.
„Jsem váš otec!“ štěkl po mně a mnou projela vlna zuřivosti.
„Otec? Otec se chová jinak… Má své děti rád a stará se o ně, ale ty? Ty jsi sice náš otec, ale věř mi, že kdybych mohla, tak si tě za otce nikdy nevyberu… Kolikrát jsi nám popřál k narozeninám? Kolikrát jsi nás za těch dvacet let viděl? Ani jednou! Jsi zlý,“ křičela jsem na něj, ale to jsem dělat neměla. Jeho ruka se najednou dotkla mého obličeje… On mě uhodil! Tohle od něho bolelo, ale té psychické bolesti se to nevyrovnalo. Naštvala jsem se a použila mučivou bolest na vlastního otce. Bylo mi jedno, že se svíjí v bolestech. Tohle má za Renesmé a jednou mu ublížím i za mámu…
„Rachel, přestaň!“ zakřičela má sestra, ale já byla smyslu zbavená. Toužila jsem po jediném – po pomstě! Najednou jsem zničehonic přestala. Podívala jsem se po všech přítomných a utekla ze sálu. Doběhla jsem do místnosti, kde jsem dnes křičela na Rose. Sedla jsem za piano a začala hrát první, co mě napadlo…
Málem jsem zabila svého otce! Vím, že nás nemá rád, ale pořád je to náš otec. Opět jsme nechala slzy, aby stékaly po mém obličeji. Už jsem neměla sílu. Neměla jsem sílu dál žít. Chtěla jsem zemřít a tentokrát mi nikdo nezabrání… Vstala jsem od piana a šla do svého pokoje, kde jsem zamířila do koupelny. Napustila jsem si vanu a během toho děkovala Bohu, že mám dary, přes které Alice nevidí. Když byla vana plná, vysvlékla jsem se a vzala si jednu žiletku. Sedla jsem si do horké vody a přiložila žiletku k zápěstí. Na nic jsem nečekala a řízla. Okamžitě z mé ruky začala téct krev. Je to sice špatná volba smrti, když je hrad plný upírů, ale snad bude každý zaneprázdněn…
Zavřela jsem oči a v hlavě si přehrávala melodii, kterou jsem složila pro mou mámu…
„Sbohem, mami, sestřičko, rodino,“ zašeptala jsem do prázdna a ztratila vědomí…
Alice
Chtěla jsem jít na nákupy, ale do nosu mě udeřil pach krve. Rozběhla jsem se za ním a vrazila do koupelny, která patřila Rachel. Ležela ve vodě, která byla zbarvená do červena. V ten moment jsem zapomněla na vůni čerstvé krve, která byla lákavá…
„Carlisle!“ zakřičela jsem a doufala, že mě uslyší. Během pěti vteřin stál u mě a zděšeně se díval na Rachel. Bez váhání ji vyndal z vany a běžel s ní do jednoho z pokojů, který byl zařízen jako provizorní sál. Běžela jsem za ním a cestou ještě zavolala Rose, která má také vystudovanou doktořinu.
Doběhli jsme tam a Rosalie se hned vrhla k Rachel a začala ji vracet k životu. Já vše sledovala zpovzdálí a přála si, aby se Rachel probudila. Polovina mé mysli přemýšlela nad Rachel a ta druhá nad tím, jak to povím Belle.
„Bude žít?“ zeptala se šeptem Renesmé, která přišla za námi. Smutně jsem se na ni podívala…
„Nevím,“ zašeptala jsem bezradně. Když jenom pomyslím, že za všechno může ten debil, tak se mi dělá špatně.
„Dědo, prosím, zachraň ji,“ zašeptala Renesmé a sesunula se k zemi. Smutně jsem se na ni podívala a vyšla ven z místnosti. Vytočila jsem tolik známé číslo a čekala…
8. kapitola - Shrnutí - 10. kapitola
Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hra na schovávanou 2 - 9. kapitola:
Skvělé Těším se na pokračování
Už se těším na další díleček...
Tak to teda zírám.Krása.
hm tak to bych řekla, že Alice šla volat Bells ani bych se nedivila, kdyby se z toho složila. Každopádně mě nejde do hlavy proč se takhle sakra ten Edward chová. To mu vůbec na jeho dcerách nezáleží? Edward je pro mě naprostá záhada . Moc se těším na další díl
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!