Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 9. kapitola

26.04.2011 (17:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 10377×

9. kapitola

Zachvěla jsem se, ale to už se cizí horké rty pásly na mém krku.

Dotkly se citlivého místečka na mém hrdle a já přestala myslet. Vůbec mě nenapadlo otočit se, odstrčit dotyčného. V hlavě jsem měla prázdno a úplně vymeteno.

Cizí ruce si mě přitáhly blíž a přitiskly na tvrdé mužné tělo. Laskání nabíralo na intenzitě. Jeho jazyk mi přejížděl nahoru a dolů a já se neubránila tichému zasténání.

Ten zvuk působil jako bomba. Uvědomila jsem si, kde jsem, kdo jsem a co dělám.

Prudce jsem otevřela oči, vymanila se ze sevření a otočila se.

„Ty!!“ Rozpřáhla jsem se a vrazila mu facku. Náraz to byl tvrdý a mě hned rozbolelo zápěstí, ale byla jsem tak rozčílená, že jsem se na to vykašlala.
„Neříkej, že se ti to nelíbilo,“ řekl a zvednul jedno obočí.
„Nelíbilo!“ prskla jsem. „Co si to vůbec dovoluješ?“ Stál naproti mně do půl těla nahý, kolem beder měl obmotaný bílý ručník a na ramenou a hrudi se mu třpytily kapičky vody, vlasy měl rozcuchané a mokré ze sprchy a upřeně mě sledovaly jeho žhnoucí oči. Trochu namáhavě jsem polka. Dostala jsem chuť se ho dotknout. Stačilo by natáhnout ruku a… To byl pohled. Ale nemohla jsem se nechat rozptylovat. To co se stalo teď…

„Ale no tak, Isabello, přece by ses nečertila. Oběma se nám to líbilo, to mi nevymluvíš.“ Zvedl ruku a hřbetem dlaně mě pohladil po tváři. Odstrčila jsem mu ji a pokusila se ustoupit, jenže tam byla postel a dál to nešlo.
„Tohle už nikdy, nikdy,“ zdůraznila jsem, „nedělej. Jestli na mě ještě jednou šáhneš, tak ti tu ruku urazím. Rozuměls?“
„Sama to jednou budeš chtít. Klidně se s tebou vsadím.“ On měl hodně vysoký sebevědomí, parchant jeden.
„Nikdy bych si o to neřekla, ne tobě!“
„Tak to se potom nemáš čeho bát, ne?“ Normálně bych se nebála, ale v tu chvíli jsem si nebyla jistá sama sebou. Pohled na jeho nahou hruď mě zneklidňoval a vzpomínka na to, co se mnou dělaly jeho rty, mě rozechvívala.

Bože Bello, vždyť je to největší debil, jakého jsi kdy potkala. Jasně, že tě nikdy nebude zajímat a nebudeš ho prosit o nějaké intimnosti. Jsi přece silná nezávislá žena a někdo jako on tě vůbec nemůže ovlivnit.

„Dobře, o co?“
„Tak se mi to líbí. Když si do čtrnácti dnů řekneš sama o polibek, vyhraju, a pak mi splníš jedno přání,“ rozhodl.
„S tím nepočítej. A když vyhraju já?“
„Pak máš jedno přání ty.“
„Fajn.“
„Fajn.“ Natáhl ke mně ruku, abychom naši sázku stvrdili a já ji přijala.

Výhru mám jasnou, už bych pomalu měla přemýšlet nad tím, co po něm budu chtít, plánovala jsem.

„Když dovolíš, dodělala bych svoji práci,“ naznačila jsem mu, aby vypadl. 
„Jak je libo, jen bych se nejdřív obléknul.“ To je zdržování.

Jestli jsem si myslela, že si vezme věci a převlékne se v koupelně, hodně jsem se pletla. Nic si nedělal z toho, že jsem v pokoji a koukám přímo na něj. Prostě shodil ručník a zamířil ke dveřím, o kterých jsem zatím nevěděla, kam vedou. Šokovaně jsem na něj zírala. Vyrušilo mě až jeho pobavené uchechtnutí, jež mě upozornilo na to, co dělám a rychle jsem se otočila.

Ježiši… to byl pohled. Ne, nic to nebylo. Takových už jsi viděla.

Zaslechla jsem šustění a pak si odkašlal. Nejdřív jsem opatrně nakoukla, a když jsem viděla, že je oblečený, obrátila jsem se celá.

„Máš to tu celé k dispozici. A udělej to pořádně, osobně to zkontroluju,“ upozornil mě.
„Jak jinak,“ pitvořila jsem se, a když se za ním zavřely dveře, doprovodila jsem ho zvednutým prostředníčkem. Já vím, bylo to dětinské, ale to byla jediná věc, která mě napadla, a potřebovala jsem si nějak ulevit.

Takže jsem se vsadila s panem šéfem… to bude ještě zajímavé.

×××

Když jsme doklidily u Cullenů, pokračovaly jsme dál. Jen jsem se před Sue zmínila, že jsem tam potkala pana šéfa, šla málem do mdlob a vyčítala si, že nebyla dost rychlá, aby u něj uklízela sama. Na to jsem odvětila, že o nic nepřišla, ale nevěřila mi.

Večer jsem si hodila nohy nahoru a nemohla se hnout. Ještě že tohle nemusím dělat každý den, na to stálé ohýbání a smýčení jsem nebyla zvyklá a trochu mě bolela záda.

Když jsem byla zavřená v klidu svého pokoje, mohla jsem konečně přemýšlet. První, co mi vytanulo na mysli, byly vzpomínky na tu nečekanou slast, kterou jsem v jeho náruči prožila.

Nikdy by mě nenapadlo, že bych se nechala takhle laskat od někoho cizího, ale v tu chvíli jsem prostě nemyslela. A musím přiznat, že jen myšlenka na to, jaké to bylo, mě celou rozklepala.

Jenže pak přišla krutá realita v podobě pana šéfa, která mě z veškerého opojení účinně probudila. Ale pak ten pohled na něj. Nikdy by mě nenapadlo, že se pod ním luxusním oblekem schovává taková postava. Jo, obličej mě hezký, to jo, ale myslela jsem, že je to všechno. A pak, když shodil ten ručník… páni.

Sakra Bello, mysli na tu sázku, tvoje ztřeštěné myšlenky rozhodně nehrají ve tvůj prospěch, nadávala jsem si.

Ne, s ním bych nikdy nic dobrovolně neměla. Ani jeden jediný dotek bych si od něj nevyžádala. Byla jsem si tím jistá, jako nikdy ničím.

Napadlo mě, jestli mě bude nějak přesvědčovat, nebo tomu dá volný průběh. Neměla jsem ani tucha, jakým stylem balí pan šéf holky. Ale ať už to dělá jakkoliv, myslím, že na tu svou tvářičku utáhne každou, kterou si zamane, jako na vařené nudli. Jenže já nejsem každá. Znám ho, aspoň trošičku, a vím, jaký je to ignorant a neandrtálec. Nenechám se ničím oblafnout.

×××

„Co jsem to slyšela?“ přiběhla za mnou Alice, když jsem se procházela kolem hotelu. Čekala mě odpolední, tak jsem aspoň využila krásného rána.
„Co jsi slyšela?“ zeptala jsem se, protože nejsem vědma.
„Ta sázka přece,“ prozradila. Zastavila jsem se a Alice měla co dělat, aby stihla zabrzdit. Tak on to takhle všem na potkání vykecá? 
„To ti řekl on?“
„Ne,“ převezla mě.
„Ne? A kdo teda?“
„To je výrobní tajemství,“ řekla a znělo to tajuplně.
„Kdo to ještě ví? Jestli zase celý hotel, tak…“ 
„Klid. Jenom já a u mě je to v naprostém bezpečí, to mi věř. A co s tím budeš dělat?“
„S čím? S tím, že to víš?“ nechápala jsem. Já vím, občas si stojím na vedení.
„Ne, s tou sázkou. Edward si dost věří,“ štěbetala a poskakovala vedle mě.
„To já taky. Na rovinu ti říkám, že nemá šanci,“ oznámila jsem jí.
„To je škoda, moc byste se k sobě hodili,“ nahodila štěněčí pohled a zatahala mě za ruku. „No tak, Bello, nechtěla bys mu dát šanci?“

Šokovaně jsem na ni zírala. O čem to mluví?

„My dva a spolu? Zapomeň a žádná šance nebude. Navíc má tu svou přísavku, jen ať si to s ní užívá. To oni dva se k sobě hodí. V hlavách prázdno…“ Pokračovala bych dál, ale Alice se zatvářila uraženě.
„No promiň, ale on je vážně hroznej. Neshodneme se na ničem a on… irituje mě. Neskutečně. Nikdy spolu nic mít nebudeme. A tím to končí. Nechci se hádat. A už vůbec ne kvůli němu,“ zarazila jsem to.
„Jak myslíš, ale pamatuj, že jsem tě varovala,“ zamumlala si pod vousy a ani jsem si nebyla jistá, jestli to skutečně řekla.

„Jak se jinak máš a co Jasper?“ načala jsem úplně něco jiného.
„Dobrý, ale mohlo by být líp,“ zamračila se. Pak se však její tvář rozzářila a ona pokračovala: „Jazz se má skvěle. Vzkazuje ti, že máš zase přijít na koně. Prý ti to docela šlo…“

A tak jsme pokračovaly v konverzaci, dokud jsem nemusela do práce. S Alice to bylo fajn. Byla to taková holka do nepohody, která snad nedokázala být naštvaná a zamračená. Kéž bych měla takovou sestru.

Bohužel, to už se mi nesplní. Jsem jedináček do konce života, ale taky si nemůžu stěžovat.

×××

Po delší době jsem měla směnu s Keithem. Podezírala jsem ho, že se mi vyhýbá. Od té nešťastné noci, spíš rána, jsem ho vídávala jen z dálky. Vždycky jen kývl na pozdrav a pokračoval v cestě.

Teď se mi naskytla příležitost si s ním promluvit. Nevěděla jsem moc jak začít. Nechtěla jsem znovu vytahovat, jak s ním chci jen kamarádit. To by asi současnému stavu zrovna neprospělo.

Možná by neškodilo začít nezávaznou konverzací, třeba o počasí. Ta nikdy nic nezkazí, teda aspoň doufám.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a přihodila svůj nejkrásnější úsměv.
„Čau,“ odvětil a zaujatě rovnal jídelní lístky.
„Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděla,“ ptala jsem se jako by nic a přitom prsty bubnovala o bar, o který jsem byla opřená.
„Fajn.“ Stručné. Však já ho rozmluvím.
„To je hezký počasí, co? Ani bych tu takový nečekala. Co si pamatuju, takový teplo tady nebylo snad nikdy.“

Zvědavě se na mě podíval. Asi nečekal, že začnu zrovna tímhle.

„Ale líbí se mi to, ono je příjemné posadit se na lavičku v květnu a neumrznout,“ pokračovala jsem.
„Jo, to je. To je možná tím, že jsi tady ty,“ promluvil a usmál se na mě. Tak to jsem zrovna slyšet nechtěla.
„Možná,“ špitla jsem. „Jak teď sloužíš? Už jsme spolu dlouho nebyli.“
„Tak různě, jak to Rosalie napíše, znáš to. Ale možná bych si mohl s někým prohodit směny,“ navrhl nadšeně. Ach jo, proč já se neumím vyjádřit. Určitě to pochopil špatně. 
„To nemusíš, jen jsem se tak ptala,“ mávla jsem nad tím rukou a zachránil mě příchod rodinky s dvěma malými dětmi. Popadla jsem dva jídelní lísky a běžela je obsloužit.

Než jsem skončila, zastavila jsem se v kuchyni za Emmettem, protože jsem věděla, že on mi zvedne náladu. A taky že jo. Jeho bych si měla pořídit domů, teda ve zmenšenině, originál by se mi sotva vešel do pokoje, aby mě mohl rozveselit pokaždé, když bych měla špatnou náladu. S Keithem to šlo tak nějak do háje a mě to mrzelo, ale nevěděla jsem, jak to napravit. Snažila jsem se, ale nevyšlo to. Možná že ho to časem přejde. Kdybych třeba sehnala někoho, kdo by se mu líbil a na koho by se mohl zaměřit místo mě…

Pak už jsem se šourala domů. Chvíli jsem se zdržela na recepci s Hankem, který měl dnes noční, prohodila jsem pár slov s paní Newmanovou, jíž jsem obsluhovala v restauraci. Byla to starší dáma plná života a neuvěřitelné energie. Byla tu sama na dovolené, pořád něco podnikala a vůbec se chovala jako osmnáctiletá slečna. Taky bych chtěla být v jejím věku tak vitální.

Naši už seděli u televize a dívali se na nějakou kriminálku, přidala jsem se k nim a film dokoukala za ujídání máminých čokoládových sušenek. Jednou prasknu, určitě. Trochu jsme si popovídali a pak jsem to zabalila.

Sprchla, postel, to bylo jediné, na co jsem se těšila.

Nakonec z toho byla vana. Napustila jsem si ji plnou horké vody, přidala pěnu s vůní levandule a se zavřenýma očima relaxovala. Bylo to příjemné posedět si v horké vodě.

Nevím, jestli jsem usnula, ale když jsem otevřela oči, byla voda už docela studená. Rychle jsem vylezla ven, omotala se osuškou a šla si do pokoje obléct pyžamo.

Na posteli na mě čekalo překvapení. Přímo na polštáři ležela kytička modrofialových fialek. Svazek byl omotán bílou stužkou a vedle ležel vzkaz.

Sladké sny…

Nic víc, nic míň. Jen sladké sny.

Kdo vyhraje? Edward nebo Bella? Přijímám sázky.:)

Taky bych Vám moc chtěla poděkovat za komentáře a s lehkým červenáním přiznávám, že mě dojímají. Díky moc.

8. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 10. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 9. kapitola: