Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 26. kapitola

16.07.2011 (07:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 50× • zobrazeno 9662×

26. kapitola

Co s sebou? Čuměla jsem do své skříně jako husa do flašky a marně přemýšlela, co si mám na víkend zabalit. Přece jenom jedeme jen do jeho srubu, tam určitě nepotřebuju večerní šaty. Tak třeba tričko. Jedno jsem vyndala, ale nezdálo se mi dost dobré, takže jsem ho zase pěkně uklidila. Ach jo, to bude oříšek, a to jsem s balením nikdy problémy neměla.

Nakonec jsem začala v zásuvce se spodním prádlem, protože jsem usoudila, že to je to nejdůležitější. Nadcházející víkend byl ve znamení příslibů, takže jsem to nechtěla podcenit. Pro všechny případy jsem si zabalila pyžamo, ale nepředpokládala jsem jeho využití. Jedny kalhoty, dvě trička, mikina. To by mohlo stačit. Přinejhorším si sem můžu skočit, hotel není tak daleko.

Teď už to jen narovnat do tašky a je to. Byla jsem spokojená, jak to nakonec šlo hladce.

Jak jsem věci bez ladu a skladu házela do cestovní tašky, nebylo divu, že jsem se několika kousky netrefila a ony skončily na zemi.

„To je zdržování,“ brumlala jsem a sehnula se pro kraťásky od pyžama a krajkové kalhotky. Jak jsem se tak shýbala, všimla jsem si něčeho pod postelí.

Zvědavě jsem tam strčila ruku a vytáhla obálku… ty dopisy! Ponořila jsem se pod postel celá. Jak jsem na ně mohla zapomenout. Jasně, byla tu ta věc s Přísavkou a tak, ale zapomenout na tohle…

Zkontrolovala jsem, zda jsem je vylovila všechny, nechala balení balením a s dopisem, který už jsem začala číst, jsem se posadila na postel.

Opět jsem chvíli váhala, zda mám nebo ne, ale nakonec jsem se pustila do čtení. Když už jsem to nakousla, tak je potřeba to i dokousnout.

4. 8. 1988

Drahý Charlie,

tak moc mi chybíš. Každý den kdy musím být bez Tebe, předstírat, že se nic neděje, mě ubíjí. Vím, že je to nutné, všem by to neskutečně ublížilo, ale je to tak těžké.

Včerejší odpoledne bylo úžasné. Jen Ty a já. Bez okolního světa, bez reality. Chvíle s Tebou jsou ty nejkrásnější v mém jinak nudném životě.

Už mě nebaví tvářit se, že je všechno v pořádku. Měl by vědět, jak to je, co způsobil. Pak bychom mohli být konečně spolu, ale je tu ještě ona…

Navždy jen Tvá

Zuřivě jsem otáčela papír pořád dokola a hledala pokračování. Kde je podpis nebo něco?! Tvá? Měla jsem zlé tušení, že Tvá nebude moje máma.

Je tu ještě ona… Co když… Panebože! Ne, to by táta neudělal. Neuděl by to… ale co když přece jenom. Znovu jsem očima přeletěla těch pár řádků. Žádné nové indicie jsem neobjevila, ale z těch slov, tak zoufalých, jsem usoudila, že je to skutečnost. Táta měl milenku!

Podle data je to už několik let nazpátek. Je možné, že ten vztah ještě trvá? Otřásla jsem se. Nedokázala jsem si tátu představit s nikým jiným, než s mámou. Oni byli vždycky šťastní. Byli stabilní, jestli jsem někoho považovala za vzor dokonalého manželství, tak to byli právě oni. A teď najdu tohle.

Šokovaně jsem zírala na úhledné písmo, kterým byl dopis napsán. Po chvíli se mi začalo rozmazávat před očima. Vztekle jsem si otřela slzy.

Do háje! Čeká mě kouzelný víkend, který si nenechám ničím a nikým zkazit. Užiju si ho naplno a na ostatní se můžu vykašlat.

Strčila jsem dopis zpátky do obálky a celou hromádku pak zpět do knihy, kterou jsem schovala do nočního stolku. Zbytek knížek, které jsem měla narovnané podél stěny, jsem vzala a donesla do obýváku, ať si s tím máma dělá, co chce.

×××

Dobu čekání na Edwarda jsem strávila nechtěným přemýšlením, které bylo stejně k ničemu. Nevěděla jsem vůbec nic.

Když se však ozvalo zaťukání, hodila jsem všechno za hlavu a s úsměvem šla Edwardovi otevřít.

„Můžeme?“ zeptal se po polibku na přivítanou.
„Jsem připravená.“ Vzal mi tašku a za ruku mě vedl před hotel.

Za recepčním pultem jsem zahlédla tátu. Honem jsem uhnula pohledem a dělala, že jsem ho neviděla. Nevěděla jsem, jak se chovat. Nemohla jsem k němu jen tak přijít a říct mu ahoj. Ne po tom, co jsem četla.

„Bello,“ zavolal na mě a situaci mi tak rozhodně neulehčil. Chtěla jsem dělat, že ho neslyším, ale i v tom jsem měla smůlu.
„Táta tě volá,“ upozornil mě Edward.
„Hmm.“ A šla jsem dál.
„Stalo se něco?“ Zjevně jsem zaujala Edwardovu pozornost.
„Ne, nic.“
„No tak, Bello, poznám, že něco není v pořádku,“ nedal mi pokoj.
„Nechci o tom mluvit. Chci si užít víkend s tebou a na všechno zapomenout. Prosím.“ Zněl můj hlas tak hrozně, jak jsem to slyšela?
„Dobře.“ Políbil mě na spánek a otevřel mi dveře auta.

Nastoupila jsem, počkala, až Edward uloží zavazadla do kufru a mohli jsme vyjet. Chytila jsem ho za ruku a opřela se mu hlavou o rameno. Potřebovala jsem jeho blízkost. Můj bezproblémový svět se začínal hroutit a on se stával jediným pevným a jistým bodem.

×××

„Jsme tady,“ řekl najednou Edward. Autem to bylo vážně blizoučko. Člověk se sotva posadil a už vystupoval.

Tašky odnesl do ložnice, do které jsem ho zvědavě následovala. Když jsem tu byla poprvé, do této velmi zajímavé místnosti jsem se nedostala.

Páni, pomyslela jsem si v duchu. Páni! Ložnice byla jedna velká postel, aspoň tak mi to přišlo. Byla dřevěná, s vysokým čelem a jednoduše vyřezanými sloupky. Prostor kolem ní byl minimální, tak na projití jednoho člověka.

„Je na zakázku,“ poznamenal Edward.
„Kdo?“
„Ta postel. Všiml jsem si, že tě nějak zaujala,“ pousmál se. Haha, opravdu vtipné. Nemůžu za to, že jsem takovou obrovskou postel ještě nikdy neviděla. Ta v jeho pokoji je oproti tomu mrňous.
„Tašku ti dám do šatny.“ Tak on tu má i šatnu?
„Jasně.“

Dovezli jsme taky spoustu jídla, které nám s láskou připravil Emmett. Byla jsem ráda, že nebudu ta, která by byla zodpovědná za kuchyni. Ve vaření jsem zrovna neexcelovala.

Po lehké večeři skládající se z krevetího salátu jsme se usadili na pohovce, Edward pustil televizi, ale popravdě ani nevím, co dávali.

Seděli jsme tam vedle sebe. Edward měl ruku přehozenou přes moje ramena a nešlo vnímat nic jiného, než jeho tělo, které se tisklo k mému boku.

Zašilhala jsem po něm očima a nachytala ho na švestkách. Možná nachytal on mě, hádat se nebudu. Zřetelně jsem cítila tu ránu, kterou způsobilo napětí mezi námi. Hodně vysoké napětí. Jiskry létaly všemi směry. A to už jsem ležela zabořená v kůži sedačky, uvězněná pod Edwardovým tělem a strhávala z něj oblečení.

Kdyby to bylo na mně, zůstali bychom tam, ale Edward mě objal kolem pasu a zvednul se. Obmotala jsem mu nohy kolem boků a dál se k němu vinula a oddávala se jeho polibkům.

Do ložnice jsme se vpotáceli jak dva opilci. Edward nakopl postel a svou bolest vyjádřil klením a pár poskoky na jedné noze. Musela jsem se smát. Pak jsme se zhroutili do peřin a nedokázali myslet na nic jiného, než na toho druhého.

×××

„Páni,“ vydechla jsem, když jsem se konečně aspoň trochu vzpamatovala. „Páni.“
„Máš naprostou pravdu.“ Edward mě vytáhl na sebe a prsty mě šimral na holých zádech. Zachvěla jsem se. „Je ti zima?“ staral se.
„To zrovna ne.“ Připomene mi někdo, proč jsem si balila to krásné sexy krajkové prádélko? Zjevně jsme ho vůbec k ničemu nepotřebovali.
„Proč jsme s tím tak dlouho otáleli?“ zeptal se.
„Protože jsi byl ještě zadaný s jinou.“
„Pravda,“ usmál se, až jsem nadskočila. „Jsi úžasná.“

Zvedla jsem hlavu, abych na něj viděla, a bradu si podložila složenýma rukama. Moc krásně se to poslouchalo.

„Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Natáhla jsem se k němu, abychom se mohli políbit.

„Mám na tebe strašnou chuť,“ zašeptal mi do ucha tajemství.
„Už zase?“ podivila jsem se hraně.
„Pořád,“ opravil mě.

×××

Byla hluboká noc a já neměla na práci nic jiného, než pozorovat Edwarda, jak spí.

V měsíčním světle byla jeho pokožka bledá a neuvěřitelně hladká. Zdál se mi jako vyřezaný z nějakého vzácného dřeva. Chtěla jsem se ho dotknout a vyzkoušet, jestli je jeho kůže tak jemná, jak se na první pohled zdá, ale nechtěla jsem ho probudit. A navíc jsem až moc dobře věděla, jaká je jeho pokožka na dotek, a dokázala jsem si to bez problémů vybavit. Stačil mi pouhý pohled na něj a v hlavě se mi přehrávalo vše, co jsme spolu za posledních pár hodin prožili.

Když spal, měl tvář uvolněnou, ruce rozhozené do všech stran, ale jednou se mě přesto dotýkal, což mi vyvolávalo chvění v útrobách.

Byla jsem v tom až po uši. Neodvolatelně zamilovaná do kluka, kterého bych v jistých chvílích ráda nakopala do zadní části těla, ale přesto na něj nedala dopustit. Za těch pár dní se pro mě stal velmi důležitým, a to aniž bych to měla v plánu. Netušila jsem, že jsem schopná něčeho takového. Své předchozí kluky jsem měla ráda, to jo, ale nikdy to nebylo takové… absolutní.

Edward se zavrtěl a přitáhl si mě blíž k sobě. Musela jsem se pousmát. Bylo příjemné vědět, že o mě stojí, i když spí.

Jaké to asi bylo mezi tátou a tou… a co mezi tátou a mámou? Se kterou z nich prožíval to, co já s Edwardem? Možná, že to radši ani nechci vědět. Ne, určitě to nechci vědět. Slíbila jsem si, že na to tenhle víkend nebudu myslet, a tak se i stane.

Stulila jsem se Edwardovi do náruče a všechny myšlenky, které se týkaly něčeho jiného než jeho, zavřela do šuplíku s nápisem neotvírat.

A máme tu slibovanou romantiku, snad se líbilo a příště budeme pokračovat.;)

25. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 27. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 26. kapitola: