Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořká chuť lásky 2. Kapitola

28.03.2010 (11:00) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1027×

2. Kapitola

Procházeli jsme se temnými uličkami nočního města a povídali si o všem, na co zrovna přišla řeč. Byl tak milý a pozorný. Zdálo se mi jako bych ho znala celý svůj život.

„Takže ty tady žiješ s tátou?“ zašeptal do toho nočního ticha.

„Ano,“ ze slušnosti jsem odpověděla. „Maminka zemřela před dvěma lety při autohavárii.“

„To je mi líto,“ zaraženě odpověděl. „Musí být strašné žít s pocitem, že maminku už neuvidíš.“

Zkoumala jsem jeho gesto tak usilovně, že jsem ani nevnímala, co říkal…

„Promiň, neposlouchala jsem tě, co si říkal?“ pokusila jsem se o soustředěný hlas.

Jak sem ho tak pozorovala. Lehce mu škublo oční víčko a naskočila mírná vráska na čele, vypadal docela nebezpečně, ale v ten samý okamžik se zase všechno vrátilo do normálu. Stál tady zase ten samý Enriko. Enriko bylo jeho jméno, je to španěl. Teda samozřejmě jenom původem. Narodil se v Americe a teď se přestěhoval do tohohle města, alespoň něco je tady zářivě krásné. Ne jako počasí to je tady hrozné. Není dne, aby nepršelo, asi budu muset zajít za vedením tam nahoru a požádat je o trochu slunečního světla nebo se tady zbláznim.

„Říkal jsem,“ oddechl si, vypadalo to, jako kdyby to bylo pro něj strašně nervující mi to znovu zopakovat, ale co já taky nejsem zrovna trpělivá. „Musí být asi těžké žít s tím, že maminku už nikdy neuvidíš.“

Chvilku jsem přemýšlela. Rozhodovala jsem se, zda mu to mám říct, anebo ne.

„No ono je docela těžké o tom mluvit, ale jestli to chceš slyšet?“ poslední slovo jsem zvedla do otázky. Gestem mi naznačil, že by to moc rád slyšel.

Začala jsem.

„Bylo 17. října 2008. Byla jsem se svojí partou kamarádů a kamarádek venku a jen tak jsme se potulovali po prázdném sídlišti. Myslím, že bylo kolem dvanácté odpoledne. Mamka mi říkala, že mám jít nakoupit aby potom nemusela večer někam jezdit, až přijde z práce. Já jsem ji ale nikdy neposlouchala.“

„Víš, jsem docela paličatá,“ šibalsky jsem se usmála a hodila po něm psí očka.

„Ty se ale nezdáš. Takovej andílek,“ usmál se sladce.

Dál už jsme to nerozebírali a já pokračovala v příběhu.

„Proto, když večer přišla z práce strašně jsme se pohádaly a ona odjela pryč. Večer už se nevrátila. Čekala jsem na ni celou noc. Nevracela se. Až ráno za mnou přišla policie a ptala se, jestli jsem její dcera.

„Ano jsem, co se děje?!“ nechápavě jsem těkala ubrečenýma očima z policisty na tu divnou ženskou, co stála vedle něj.

„Bylo nalezeno tělo,“ odpověděl mi na to strážník.

„A my se domníváme, že to je vaše maminka,“ líbezným hlasem mu ta ženská vzala slova z úst.

„A-hh-a,“popotahovala jsem.

„Mohla byste jít s námi na policii?“ policista se opatrně ptal a položil mi ruku na rameno.

Otočila jsem se na Enrika se slzami v očích a poslouchala svoje srdce, jak se pomalu zpomaluje.

„Promiň, ale já nemůžu,“ odvrátila sem hlavu od Enrika a hledala útěchu v černém nebi.

Někdo mi opatrně chytnul za paži a mne otočil zpátky. Když jsem zvedla oči o trochu výš spatřila jsem Enrikovi krásné hnědé oči, jak hledají odpověď v mých očích. Přibližoval se stále blíž a blíž až byl jeho obličej těsně u toho mého. Naše rty se spojily v jedny. Měl tak krásně sladký dech a jeho chuť byla neodolatelná. Naše rty byly pro sebe jako stvořeny. Rozuměli jsme si tak, že jsem toho neměla dost a chtěla jsem stále víc. V jednu chvíli se mi zdálo, jako kdyby mnou procházely ostré záškuby elektrického proudu. Konečně jsme se od sebe odtrhli a on mě chytil za ruku.

„Tak kam půjdeme teď,“ zeptal se a galantně se usmál.

„Co třeba na kafe?“ navrhla jsem.

„To je dobrý nápad.“

Ruku v ruce jsme kráčeli při ranním svitu slunce do nejbližší kavárny.

Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořká chuť lásky 2. Kapitola: