Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 8. kapitola

14.04.2011 (20:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2598×

Otočila jsem se a zjistila, že je to ten kluk, který mě už několik dní pozoruje. Nebyl škaredý. Měl krátké, černé vlasy a klukovský kukuč. A byl z rezervace.

„Ne, nic mi není.“ Ale jakmile jsem to dořekla, začala mě nesnesitelně bolet hlava.

„Jako nic to nevypadá. Spíše to vypadá jako moje proměna,“ brblal si a já ho nechápala.

„Proměna?“ vydala jsem ze sebe.

„Pojď, vezmu tě k Samovi, ten snad bude vědět, co s tebou je,“ řekl a podepřel mě, neboť jsem nemohla bolestí ani chodit.

Nasedla jsem do auta a on vyjel. Nevnímala jsem cestu a jenom postřehla to, že auto zastavilo. Po té jsme vystoupili a já zaslechla:

„Embry? Nemáš být ve škole? A kdo je toto?“

„Same, myslím, že se mění,“ vysvětlil mu a já to pořád nechápala.

„Cože? To bychom snad o nováčkovi věděli,“ přidal se další, ale mladší hlas.

V tom mnou projela bolest, až jsem zakřičela. V bolestných křečích jsem se sesypala na zem.

***Pohled Edwarda***

Byl jsem na útesu dlouho. A za tu dobu mi Alice několikrát volala a taky posílala sms. Ten skřet si prostě nedá pokoj! Měl jsem jí dost, a tak jsem ze vzteku mobil rozdrtil ve své ruce.

Ona si ale nedala pokoj. Když mi nemohla zavolat, tak prostě přišla otravovat. Někdy jsem litoval, že má svůj dar. Zrovna teď jsem chtěl být sám.

„Edwarde, pojď domů,“ ozvala se kousek ode mě.

„Alice, odejdi!“ zavrčel jsem na ni.

„Ne, neodejdu. Pojď se mnou,“ nenechala se přemluvit.

„Alice, nech mě být!“ zařval jsem se na ni neoblomně.

Ona se na to smutně zatvářila a já toho začal i litovat. Ovšem ne tolik, abych jí jen tak odpustil, že mi nedala pokoj.

„Tak pojď,“ zkusila na mě ještě promluvit, ale tentokrát jsem měl na výběr.

Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale když jsem usoudil, že je úplně jedno, jestli budu tady nebo tam, tak jsem se vydal za Alice.

„Co po mně chceš?“ vyjel jsem na ni během cesty, která nevedla k nám a ani do nemocnice.

„Moje spolužačka se ztratila,“ řekla mi a já se zarazil.

„Spolužačka? To mě táhneš kvůli jakémusi člověku?“ křikl jsem na ni.

„Ne jakémusi! Je to sestra Belly a jmenuje se Lucy,“ oplatila mi stejnou dávkou hněvu a zastavila se před hranicí. „Celé okolí jsem prohledala, ale nic. Stopa končí u hranic a to jela v autě s tím psiskem, které ji už dva týdny pozoruje.“ Slova se z ní řinula jako vodopád.

Do mysli se mi doneslo pár dost zajímavých myšlenek.

„Alice, mám pro tebe špatnou a dobrou zprávu. Ta dobrá, Lucy se našla, a ta špatná, stal se z ní vlkouš,“ smál jsem se  jejímu výrazu, neboť byla skleslá a smutná.

„Děláš si srandu, že jo?“ optala se mě a já jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.

Se vzlyky utekla do lesa. V tu chvíli se vynořili vlci a začali vrčet.

„Maž domů, Lucy. Vaši se o tebe bojí, Bella se bojí!“ křikl jsem přes rameno a odešel za Alice.

Dohnal jsem ji kousek od domu. Nechtěla se mnou mluvit, a tak jsem společně s ní vešel dovnitř.

Hned se nasáčkovala k Jasperovi do křesla a obličejík mu schovala do ramene.

Nejprve koukal na ni a potom na mě.

„Lucy se našla,“ vysvětlil jsem.

„A kde je?“ optala se zvědavě Esmé.

„Je jedna z těch odporně smrdících vlků,“ odpověděl jsem jí a šel si sednout za klavír.

„Takže běhá někde po lese po čtyřech, štěká, má blechy a roztomile mává ocáskem?“ rýpl si Emmett.

„Ta jejich rodina je divná!“ zavřela lahvičku od laku Rose.

„Tobě se zdá divný každý!“ oplatil jsem jí ironii.

„Přestaňte se hádat!“ křikla Esmé a my ztichli.

***Pohled Lucy***

Pane Bože, jak mi mohla matka zatajit to, že jednou budu běhat po lese jako megavlk?! A co je na tom, že je přímý potomek jakéhosi kmene! Já se nechci měnit!

Lucy, takhle to nemůžeš brát. Je to jako poslání, promluvil ke mně Sam, vůdce smečky.

A kdo se o to prosil? zavrčela jsem a Embry do mě šťouchl.

Co cítíš? optal se mě.

Nasládlý smrad, odpověděla jsem mu. Ten kluk se mi začíná líbit.

To jsou upíři, nejspíš někdo z těch vegošů Cullenů, prskl Jake.

Ano, ten mi byl protivný, vůdce Sam byl v pohodě, ale on se nedal vystát. Pořád musel mít navrch a navíc si pamatuji ty jeho urážky z dětství.

Lucy, slyšíme všechno, na co myslíš, upozornil mě znovu Embry.

Já vím, odpověděla jsem mu a přiblížila se k tomu smradu.

Uviděla jsem Alice, jak utíká závratnou rychlostí, a jejího bratra.

„Maž domů, Lucy. Vaši se o tebe bojí, Bella se bojí!“ štěkl přes rameno a zmizel.

Bella? To určitě, ta má jenom ty své koně, vztekala jsem se v duchu.

Co jste si se sestrou udělaly? zajímal se Sam.

Jako malé jsme se od sebe nemohly odloučit, ale pak začala každá hrabat na svém pískovišti, a víc jsem se s ní nějak extra nebavila. Ne že bych se o to nesnažila, to spíš ona je ta divná! vylíčila jsem mu celý náš příběh a vydala se zpátky k chatě.

7. kapitola ** 8. kapitola ** 9. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 8. kapitola: