Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 7. kapitola

Peter


Holka od koní - 7. kapitolaDalší díl je na světě. Posuneme se dále, tentokrát je přidán pohled i Lucy, která... To si musíte přečíst sami.

„Zajdu mu zavolat,“ odpověděl jsem a její krásné hnědé oči se na mě otočily. Byla v nich jakási otázka, kterou jsem neznal.

„Dobře, a pak jdi domů,“ ozval se Carlisle a já jenom mírně zavrtěl hlavou. V žádném případě jen tak neodejdu. S pohledem na tváři mé milované jsem odešel z pokoje.

Byl jsem rád, že jsem odešel, neboť mi rval srdce ten její smutný a zmatený výraz. Zašel jsem do otcovy kanceláře a vytočil číslo k nim domů.

„Dům Swanových,“ ozval se hlas jejího otce.

„Dobrý den, pane Swane, volám skrz Isbell. Před chvílí se probrala a chce vás vidět,“ odpověděl jsem úsečně. Já nechtěl, aby přijel. Nebudu moct být s ní, ale je to tak lepší.

„Dobře, za chvilku jsem tam,“ odpověděl mi hned a zavěsil.

Vydal jsem se tedy zpátky do pokoje. Otevřel jsem dveře a hned, jakmile si přečetl Carlisleův vzkaz v jeho hlavě, posmutněl jsem.

Ona si tě nepamatuje, teda alespoň tvé jméno si nepamatovala.'

Carlisle přešel k jejím nohám a přejel prsty po chodidlech.

„Cítíš to, Isbell?“

„Ne!“ Začala znovu brečet a já se cítil bezradný. Bezradný upír, ano, to jsem.

„To bude v pořádku, je tu možnost, že začneš znovu chodit,“ utěšoval ji Carlisle, neboť já se na to nezmohl.

„Chci být sama,“ křikla a odvrátila hlavu na stranu v odmítavém gestu, a zavřela oči.

„Isbell,“ snažil jsem se i já.

„Nejsem Isbell, jmenuji se Isabella. Isbell byla nejlepší jezdkyně v okolí, já nejsem nic!“ křikla znovu a já ještě více posmutněl. Zvedl jsem se a odešel, následován Carlislem.

„To bude v pořádku, musí se s tím jenom smířit,“ promluvil otec a já se vydal do auta.

Nastartoval jsem a vyjel. Bylo mi jedno, kam jedu.

Nevnímal jsem kam do doby, než jsem sjel na polní cestu, která končila na útesu. Zastavil jsem a přemýšlel.

Nenáviděl jsem tu zrůdu v sobě, nenáviděl jsem sebe. To já za všechno můžu. Potkal jsem svého anděla a ublížil mu. Jen a jen já jsem tu viník.

Tak rád bych jí pomohl, ale nevím jak. Chápu, že mě nechce vidět. Já bych se taky raději neviděl.

Nenávidím se a chci zemřít.

***Pohled Belly***

Nechtěla jsem ho vidět a nejen jeho. Nechtěla jsem vidět nikoho. Ale jakmile jsem to řekla nahlas, všichni ještě přispěchali, aby zjistili, co to se mnou je. Nenávidím celý svět a hlavně nenávidím sama sebe.

Nenávidím se a chci zemřít.

Takto jsem přemýšlela den po dni, co tu ležím. Rehabilitovat nechci, na školu kašlu. Vím, že to nemá cenu. A nedávno jsem si sama sobě přiznala, že na koně už nesednu. Začala jsem se jich bát. Všechna ta láska k nim je pryč.

Nejraději bych někam odjela.

„Belli, můžu?“ nakoukla dovnitř mamka.

„Hm,“ zahučela jsem, ale to ji neodradilo. Nebyla se mnou žádná řeč.

„Zlato, vím, jak jsi rozrušená, a tvůj otec trval na tom, že ti to říkat nemám, ale já myslím, že bys to vědět měla,“ začala rozpačitě a oči se jí zalily slzami.

„Co se děje?“ optala jsem se jí s obavami, neboť takto chodila kolem horké kaše jen tehdy, když se něco stalo v rodině.

„Lucy zmizela a…,“ vybalila to na mě a mně začaly téct slzy.

Ano, někdy jsem s ní nevycházela, ale byla to pouze sourozenecká rivalita.

„Ne,“ šeptla jsem a začala vzlykat.

„Zlatíčko, neplač. Už po ní pátrají.“ Mamka mě chlácholila, ale nepomohlo to.  Konečná úleva přišla až po injekci.

***Pohled Lucy***

Šla jsem do školy jako každý den. Strašně moc jsem se těšila na Alice. Je to dobrá kamarádka. A obě chodíme na tu nejlepší školu na světě. Ale i to má svůj háček. Jenom pár metrů od nás má školu jakási rezervace. Chodí tam místní indiáni. Je to směšné, aby profíci jako my se vídali s takovými lidmi.

Zrovna jsem šla ke škole, kde na mě měla čekat Alice, ale nestála tam. Zarazila jsem se a vydala se k pavilonu D, kde jsem měla první hodinu.

Nedošla jsem.

Udělalo se mi špatně. Zamotala se mi hlava a cítila jsem, že mi stoupá tělesná teplota. Celé tělo mě bolelo. Na protest horečky jsem dostala zimnici.

„Je ti dobře?“ ozvalo se za mnou.

 


Jen pro představu - Lucy.

Tak, lidičky, doufám, že se Vám kapitolka líbila. A proto doufám, že tu bude více jak 10 komentíků, jinak Holku od koní zastavím. Vím, že je to kruté, ale je to tak, děkuji...

6. kapitola ** 7. kapitola ** 8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 7. kapitola:

 1
1. Terry
02.01.2012 [16:59]

super!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!