Další díl je na světě. Posuneme se dále, tentokrát je přidán pohled i Lucy, která... To si musíte přečíst sami.
08.04.2011 (21:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2410×
„Zajdu mu zavolat,“ odpověděl jsem a její krásné hnědé oči se na mě otočily. Byla v nich jakási otázka, kterou jsem neznal.
„Dobře, a pak jdi domů,“ ozval se Carlisle a já jenom mírně zavrtěl hlavou. V žádném případě jen tak neodejdu. S pohledem na tváři mé milované jsem odešel z pokoje.
Byl jsem rád, že jsem odešel, neboť mi rval srdce ten její smutný a zmatený výraz. Zašel jsem do otcovy kanceláře a vytočil číslo k nim domů.
„Dům Swanových,“ ozval se hlas jejího otce.
„Dobrý den, pane Swane, volám skrz Isbell. Před chvílí se probrala a chce vás vidět,“ odpověděl jsem úsečně. Já nechtěl, aby přijel. Nebudu moct být s ní, ale je to tak lepší.
„Dobře, za chvilku jsem tam,“ odpověděl mi hned a zavěsil.
Vydal jsem se tedy zpátky do pokoje. Otevřel jsem dveře a hned, jakmile si přečetl Carlisleův vzkaz v jeho hlavě, posmutněl jsem.
‚Ona si tě nepamatuje, teda alespoň tvé jméno si nepamatovala.'
Carlisle přešel k jejím nohám a přejel prsty po chodidlech.
„Cítíš to, Isbell?“
„Ne!“ Začala znovu brečet a já se cítil bezradný. Bezradný upír, ano, to jsem.
„To bude v pořádku, je tu možnost, že začneš znovu chodit,“ utěšoval ji Carlisle, neboť já se na to nezmohl.
„Chci být sama,“ křikla a odvrátila hlavu na stranu v odmítavém gestu, a zavřela oči.
„Isbell,“ snažil jsem se i já.
„Nejsem Isbell, jmenuji se Isabella. Isbell byla nejlepší jezdkyně v okolí, já nejsem nic!“ křikla znovu a já ještě více posmutněl. Zvedl jsem se a odešel, následován Carlislem.
„To bude v pořádku, musí se s tím jenom smířit,“ promluvil otec a já se vydal do auta.
Nastartoval jsem a vyjel. Bylo mi jedno, kam jedu.
Nevnímal jsem kam do doby, než jsem sjel na polní cestu, která končila na útesu. Zastavil jsem a přemýšlel.
Nenáviděl jsem tu zrůdu v sobě, nenáviděl jsem sebe. To já za všechno můžu. Potkal jsem svého anděla a ublížil mu. Jen a jen já jsem tu viník.
Tak rád bych jí pomohl, ale nevím jak. Chápu, že mě nechce vidět. Já bych se taky raději neviděl.
Nenávidím se a chci zemřít.
***Pohled Belly***
Nechtěla jsem ho vidět a nejen jeho. Nechtěla jsem vidět nikoho. Ale jakmile jsem to řekla nahlas, všichni ještě přispěchali, aby zjistili, co to se mnou je. Nenávidím celý svět a hlavně nenávidím sama sebe.
Nenávidím se a chci zemřít.
Takto jsem přemýšlela den po dni, co tu ležím. Rehabilitovat nechci, na školu kašlu. Vím, že to nemá cenu. A nedávno jsem si sama sobě přiznala, že na koně už nesednu. Začala jsem se jich bát. Všechna ta láska k nim je pryč.
Nejraději bych někam odjela.
„Belli, můžu?“ nakoukla dovnitř mamka.
„Hm,“ zahučela jsem, ale to ji neodradilo. Nebyla se mnou žádná řeč.
„Zlato, vím, jak jsi rozrušená, a tvůj otec trval na tom, že ti to říkat nemám, ale já myslím, že bys to vědět měla,“ začala rozpačitě a oči se jí zalily slzami.
„Co se děje?“ optala jsem se jí s obavami, neboť takto chodila kolem horké kaše jen tehdy, když se něco stalo v rodině.
„Lucy zmizela a…,“ vybalila to na mě a mně začaly téct slzy.
Ano, někdy jsem s ní nevycházela, ale byla to pouze sourozenecká rivalita.
„Ne,“ šeptla jsem a začala vzlykat.
„Zlatíčko, neplač. Už po ní pátrají.“ Mamka mě chlácholila, ale nepomohlo to. Konečná úleva přišla až po injekci.
***Pohled Lucy***
Šla jsem do školy jako každý den. Strašně moc jsem se těšila na Alice. Je to dobrá kamarádka. A obě chodíme na tu nejlepší školu na světě. Ale i to má svůj háček. Jenom pár metrů od nás má školu jakási rezervace. Chodí tam místní indiáni. Je to směšné, aby profíci jako my se vídali s takovými lidmi.
Zrovna jsem šla ke škole, kde na mě měla čekat Alice, ale nestála tam. Zarazila jsem se a vydala se k pavilonu D, kde jsem měla první hodinu.
Nedošla jsem.
Udělalo se mi špatně. Zamotala se mi hlava a cítila jsem, že mi stoupá tělesná teplota. Celé tělo mě bolelo. Na protest horečky jsem dostala zimnici.
„Je ti dobře?“ ozvalo se za mnou.
Jen pro představu - Lucy.
Tak, lidičky, doufám, že se Vám kapitolka líbila. A proto doufám, že tu bude více jak 10 komentíků, jinak Holku od koní zastavím. Vím, že je to kruté, ale je to tak, děkuji...
6. kapitola ** 7. kapitola ** 8. kapitola
Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Holka od koní - 7. kapitola:
super!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!