Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 5. kapitola

28.03.2011 (20:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2509×

„To se ti povedlo,“ pronesla ke mně Alice. Isbell se chtěla podívat, kdo to řekl. Než se jí to však podařilo, upadla do bezvědomí.

*** Pohled Carlisle ***

Spatřil jsem jen to, jak spadla a ležela na přelámané překážce. Moje smysly se probudily a už jsem běžel k ní.

„Nehýbej se, Isabello,“ řekl jsem a prohmatal jsem jí jemně krk. Měla ho pohmožděný a troufám si říct, že má pohmožděnou páteř. Cítil jsem krev, ale nevěnoval tomu pozornost.

„Zavolejte sanitku, musí hned na sál,“ rozkřikl jsem se a zkontroloval jí tep a dech. Byla na živu, ale jak dlouho?

„Už jsem jim volal,“ ozval se Charlie s hlasem plného strachu. Chytil ji za ruku, ale ona reagovala tak, jak jsem předpokládal. Křičela. Ruku jsem prohmatal a zjistil, že ji má na dvakrát zlomenou.

„To se ti povedlo,“ uslyšel jsem Alice a koukl po ní. Ano, vím, že Edward zavrčel a Edie se lekl, ale to, že mu to bude dávat za vinu zrovna Alice, mě zarazilo.

„Edwarde, dones mi tašku z auta,“ hodil jsem po něm klíčky a otočil se na Isabellu.

Upadla do bezvědomí, což není dobré. Edward byl hned zpátky a tak jsem jí mohl zkontrolovat tlak. Posvítil jsem ji do očí a ty reagovaly, což bylo dobře vzhledem k její situaci.

Uslyšel jsem sanitku a začal Bellu připravovat na přesun do nemocnice.

Když sanitka přijela, sanitáři vystoupili a vyndali nosítka a límec. Všichni jsme jim uhnuli a oni odvedli svoji práci. Já vysvětloval sanitnímu doktorovi, co se stalo.

„Doktore, pojedete s námi,“ uznal Peter, doktor v sanitce.

„Dobře,“ přikývl jsem a nastoupil do sanitky. Ta vyjela směr nemocnice. Cestou jsme ji jednou ztratili, ale naštěstí se vrátila.

*** Pohled Charlie ***

To není možný, moje dcera bojuje o život.

Jakmile ji odvezla sanitka, odstrojil jsem Edieho a naložil ho do převozníku. Dojel jsem domů a odvedl ho do boxu, na jeho vyhřebelcování jsem neměl ani pomyšlení.

„Tak co? Kolikátá naše hvězda skončila?“ ozvala se Lucy.

„Isabella je v nemocnici, zavolej matce, já tam jedu okamžitě,“ odpověděl jsem a rychle se převlékl. Nasedl do auta a vyrazil do nemocnice.

Jakmile jsem zaparkoval, vběhl jsem tam a hnal se na recepci.

„Dobrý den, moji dceru sem přivezli s vážnými zraněními,“ drmolil jsem na sestru.

„Pan Swan? Jděte si sednout, je na sále,“ odpověděla mi a já se zhroutil na židli.

„Mám vám vyřídit, že operace bude trvat až 6 hodin, a tak máte jet domů,“ ozval se nade mnou hlas Esmé Cullen.

„To je v pořádku, já tu zůstanu,“ vstal jsem a došel si pro kafé. Nechala to být a odešla.

Během půlhodiny dorazily Renée s Lucy.

„Co se děje? Co jí je?“ jančila moje manželka.

„Je na sále, operují ji,“ odpověděl jsem zdrceně.

„Co se stalo?“ vyptávala se Lucy, neboť Renée se rozbrečela.

„Když přeskočila překážku, Edie se vzepjal a ona padla přímo na překážku,“ převykládal jsem rychle a snažil se uklidnit manželku. Sestra jí donesla cosi na uklidnění.

***Pohled Carlisle***

Byli jsme na sále už skoro šest hodin. Zjistili jsme, že si poškodila páteř, takže bude zázrak, jestli začne chodit. Museli jsme jí ji napravit. Má zlomenou ruku a pohmožděnou krční páteř, ale naštěstí žádné vnitřní krvácení.

Konečně bylo po všem a teď už jenom, zda tento boj vyhraje Isabella. Vyšel jsem ven a uviděl sklíčenou rodinu Swanových.

„Jak je na tom?“ vstal Charlie.

„Měla poškozenou páteř, zlomenou ruku, pohmožděnou krční páteř, ale žádné vnitřní krvácení,“ řekl jsem mu diagnózu.

„Bude chodit?“ optala se dívka po jeho boku.

„S největší pravděpodobností ne, je mi to líto,“ s tím jsem odešel do své kanceláře.

„Jak je na tom?“ ozvalo se hnedka, jak jsem otevřel svou pracovnu. Byla tu celá rodina.

Koukl jsem na Edwarda a ten ještě víc posmutněl.

„Operaci přežila, ale není jisté zda začne znova chodit,“ přešel jsem k Edwardovi a stiskl mu rameno.

Vycukl se a odešel. Otočil jsem se za ním, ale to už u mě stála Esmé.

„Udělal jsi všechno, co jsi mohl,“ objala mě a já jí objetí oplatil.

„Jeďte domů, já tu zůstanu přes noc,“ ozval jsem se po chvilce.

Musím za Isabellou na JIPku, kde bude čtyřiadvacet hodin pod mým dohledem. Teď nám zbývá jenom doufat.

Opustil jsem kancelář a vydal se na JIP oddělení. Tam jsem narazil na Nahuela.

„Myslíš, že ta dívka bude chodit?“ optal se mě.

„Nevím, pokud bude dost silná,“ odpověděl jsem mu po pravdě.

„Dáš si kafe?“ zeptal se a šel k automatu.

„Ne, díky.“ Vydal jsem se zkontrolovat přístroje.

To se opakovalo každou půlhodinu. Odešel jsem do své pracovny.

„Ahoj, změnilo se něco?“ ozval se Edward a já koukl na hodiny, bylo půl sedmé ráno.

„Ne, nic, ale měla by se každou chvíli probrat,“ oznámil jsem mu a vydal se podívat na pacientku.

Šel jsem chodbou, doprovázen svým synem. Oba jsme se převlékli a až poté mohli vkročit do Isabellinina pokoje. Zkontroloval jsem přístroje a chystal se odejít.

„Kdy se probere?“ optal se mě Edward.

Než jsem mu stihl odpověď, oba jsme se otočili na Isabellino klidně ležící tělo. Její srdce bilo jako splašené. Okamžitě jsme se vrátili a oba koukali na její chvějící se víčka.

Moc všem děkuji za komentáře a budu ráda, když budou i nadále. Dávají mi novou sílu to sem dávat a vím, že to někdo čte.

4. kapitola ** 5. kapitola ** 6. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 5. kapitola: